Host: Otmar Oliva, sochař. Jeho díla zdobí kapli Jana Pavla II. ve Vatikánu, chrám Panny Marie Vítězné v Praze i baziliku na Velehradě, kde toho času žije a tvoří. Olomoucký rodák, absolvent pražské AVU a politický vězeň Otmar Oliva své sochy rituálně odlévá doma na dvoře s partou kamarádů. Miluje potulky po jesenických kopcích a klid, který ho vede ke smíření se „svým“ zesnulým udavačem. Jeho přičiněním se totiž jako mladík ocitl v komunistickém pracovním lágru, odkud se vrátil se podlomeným zdravím i duší. Moderuje Michal Bureš. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Připravila Olomouc v roce 2020. Premiéra 24. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 24. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
Lit.: Slívová, Hana – Bureš, Michal: Sochař Otmar Oliva: Čichová paměť je ta nejniternější. Hory jsem si zamiloval skrz ni. In web ČRo 3 Vltava, 24. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: S prací sochaře a olomouckého rodáka Otmara Olivy se můžeme setkat například v Praze v kostele Panny Marie Vítězné nebo v kapli svaté Anny v Olomouci. Jeho samotného pak v zimě nejspíše potkáte na horách. „Jako člen horolezeckého oddílu jsem už v sedmnácti jezdil do Tater, od té doby tam vyrážím lézt v zimě. V létě se na horách bojím, ale v zimě ne, po čuchu poznám, co mi kde hrozí,“ řekl ve Vizitce. Moderoval ji Michal Bureš.
Z dětství si brzy osmašedesátiletý olomoucký sochař Otmar Oliva pamatuje hlavně ledy na říčce Bystřičce a zvuk praku, který mu vyrobil tatínek. Vzpomínky na něj byly ve Vizitce přítomné stejně jako host sám.
„Táta byl ročník 1921 a byl to skaut. Pocházel od Znojma z napůl německé rodiny a musel narukovat do německé armády, odkud ale ve Francii utekl a dal se na stranu Spojenců. Já z těch jeho zážitků pobral velmi málo, dodnes mě mrzí, že jsem z toho nevytěžil víc. Tehdy jsem teprve bral rozum, formovaly mě až události okolo roku 1968,“ říká sochař na adresu svého otce, muže, který mu ukázal odvahu i lásku k horám. (…)