Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hostem Václava Žmolíka dnes bude slovinský režisér Rok Rappl, uměleckým jménem Rocc, který vede Státní operu Praha a po jejím spojení v lednu 2012 s Národním divadlem bude stát v čele jediného pražského operního souboru. Co říká námitkám, že je na takový úkol ve dvaatřiceti moc mladý? Jaké operní divadlo chce v Praze dělat? A co chce stihnout za tři sezóny, na které byl jmenován? To vše uslyšíte.

Natočeno 2011. Premiéra 23. 10. 2011 (ČRo 1 Radiožurnál, 11:06 h.; 25 min.).

Lit.: Ševčíková, Šárka: Rok Rappl. In web ČRo 1 Radiožurnál, 23. říjen 2011 (článek +  nahrávka k poslechu). – Cit.: V neděli byl hostem Radiožurnálu Rok Rappl, který je znám i pod svým uměleckým jménem Rocc. Dnes tento slovinský režisér vede Státní operu Praha a od ledna 2012 také operní soubor Národního divadla. Otázky mu kladl moderátor Václav Žmolík.

Jak se vlastně Rok Rappl staví ke sloučení dvou pražských operních souborů? „Myslím, že konkurence v rámci Prahy dnes nedává smysl,“ odpovídá bez zaváhání. Soubory Národního divadla i Státní opery si ponechají své jméno, a tedy i identitu vůči divákům. Přesto někteří zaměstnanci Státní opery Praha se slučováním nesouhlasí. „Zánik čehokoliv s sebou přináší řadu negativních emocí. Jde většinou o otázku komunikace,“ soudí Rok Rappl.

Do České republiky ho nejprve přivedlo studium. „Ve Slovinsku bohužel operu studovat nemůžete, a tak jsem hledal v jiných státech – Rakousku, Německu a Česku. Moje rodina pochází z Vídně a údajně máme i české předky,“ nastiňuje důvody, které ho odvedly ze Slovinska až do Brna.

Jak vnímá výtky týkající se jeho nízkého věku? „Nevím, jestli je vysoký věk předností,“ uvažuje. „Dnes se někdy posuzují kvantitativní parametry a ty kvalitativní zůstávají v pozadí. A právě věk patří mezi kvantitativní ohledy,“ vysvětluje. (…)

Host MUDr. Lenka Elbertová Dotlačilová, gerontoložka. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Jan Cimický.

Natočeno 2020. Premiéra 31. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Na konci listopadu loňského roku uvedlo pražské studio Rubín dramatizaci románu Bianky Bellové, který sklidil úspěchy literární úspěchy nejen u nás, ale také v zahraničí. Na českém poli získal prestižní cenu Magnesia Litera, kniha pak získala prestižní Cenu Evropské unie za literaturu. Jezero se loni na podzim dočkalo také své dramatizace v A Studiu Rubín. Připravila Anna Ribanská.

Hovoří autorka Bianca Bellová, režisérka Lucie Ferencová a herci Anita Krausová a Vojtěch Hrabák.

Natočeno 2020. Premiéra 31. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Diskusní pořad, dnes na téma psi, kteří léčí. Host Olga Tomášů, Pomocné tlapky.  Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2020. Premiéra 31. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s)kulturou. Host: Tomáš Kůs, básník, promotér slam poetry. Večery slam poetry sice pořádá, sám na nich ale nevystupuje. Napsal pět básnických sbírek, málomluvnost a snaha o obsahovou hutnost ho spojuje s dědečkem, kterým byl básník Josef Hrubý. Je dvojnásobným laureátem Ceny Bohumila Polana pro básníky a prozaiky, jejichž dílo je obsahově nebo osobnostně spojené s Plzní či plzeňským regionem. Vizitku Tomáše Kůse z Plzně moderuje Jan Anderle.

Připravila Plzeň v roce 2020. Premiéra 31. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 31. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.); 20. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h).

Host Alfréd Strejček. Moderuje Tereza Kostková. Vynikající herec a recitátor Alfréd Strejček je také nezdolný bojovník. Kde a kdy našel největší sílu? A kdo mu byl inspirací – Komenský nebo Orten? A co se mu vybaví, když se řekne Maringotka?

Natočeno 2020. Premiéra 31. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Málo narušené úseky Vltavy mají ekologický i historický význam. Reportáž z procházky pod Čertovou stěnou připravila Nikola Benčová.

Natočeno 2020. Premiéra 29. 1. 2020 (ČRo Rádio Wave, 13 min.).

Lit.: Benčová, Nikola: Patří Vltava vodákům, nebo čertům? V divokých částech řeky se lidé přetlačují s přesličkami i bobry. In web ČRo Radio Wave, 29. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Občas se mi stane, že na sociálních sítích objevím neznámého člověka zajímavého svým způsobem myšlení a estetiky. Takto jsem narazila i na učitele a poutníka Jaroslava Jonáše, který procestoval velkou část světa, aby se po návratu mohl najít v zákrutech pošumavské krajiny okolo Vyššího Brodu. O jeho vztahu k řece i krajině jsme si povídali na procházce k Čertově stěně, kde jsem naposledy byla jako malá a vůbec netušila, jak bohaté území se hluboko pode mnou rozkládá.

Na několikahodinovou procházku vyrážíme už v ranní mlze. Z natáčení v přírodě jsem trochu nervózní a mrznou mi ruce, ale Jaroslav Jonáš mě rychle vtahuje do svého poetického světa, kde nepříjemnosti neexistují. Začínáme na skalách Čertovy stěny, kam vede turistická cesta. Hukot vody pod námi zasahuje až sem nahoru a kameny jsou hodně kluzké. Trochu se bojím, že mi někde ujede noha a spadnu, musím si dodávat odvahu, ale v duchu se svojí představě docela směju. (more…)