Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Nejprve si zjistí, co všechno v literatuře s daným místem souvisí, a teprve pak se vydá na cestu. Podobně jako při těchto literárně-historických poutích si počínal i při psaní svých Obrazů z kulturních dějin Střední Evropy, jejichž předstupněm byl vltavský seriál.

Snažil jsem se nepsat o žádných jiných místech než o těch, která jsem skutečně viděl. Ale samozřejmě člověk v tomto poněkud dynamickém světě nikdy nemůže vědět, jestli to tam mezitím už nevypadá jinak.

Právě pracuje na knize, ve které chce představit pozdní antiku skrze její nejvýraznější osobnosti. Nebyl by to však on, kdyby pro něj na historickém tématu, které ho zajímá, nebylo něco aktuálního. Pozdní antice se věnuje i kvůli tomu, že se dnes někdy období zkázy Říma srovnává se současností. Což jsou paralely, o nichž sám pochybuje.

Někteří historikové, když mluví o této epoše, zdůrazňují aspekt rozpadání starých struktur, a jiní spíše něco jako proměnu: uprostřed toho rozpadajícího se světa se otevírá cosi jiného. A mě na tom zajímají jak reakce autorů, kteří si uvědomují, že se něco děje, tak těch, kteří to nevnímají.

Hudbu vybíral ze svých nahrávek. „Zpíval jsem odedávna, ve všech možných sborech. Tak jsem si na stará kolena řekl, že tomu pro radost udělám takový malý pomníček.“ Souvisí vydávání nahrávek písní s činností literárního historika? V případě Putny ano: „Člověk se v rámci různých žánrů zabývá i texty písňovými. Koneckonců nejstarší, řecká poezie, to byly písňové texty.“

Na několik otázek, které během rozhovoru zazněly, host odmítl odpovídat. K některým tématům už se nechce vyjadřovat. „Mluvím pouze o tom, o čem chci,“ vysvětluje důvod, pro který v rozhovoru odmítl na několik otázek odpovědět.

„Mám pocit, že si tu děkovnou řeč připravuju odmalička,“ říká s úsměvem. „Je to pocit zadostiučinění, že někdo vnímá, co dělám. Je to zážitek a adrenalin tam stát. Mě to baví dostávat ceny!“

Má ráda emoce, i když přiznává, že je pro ni někdy složité je kočírovat. „Někdy jsem agresivní. Dřív jsem i křičela na děti. Vysvětlovala jsem jim to pak a říkala: Omluvte mě, já jsem frustrovaná a nespokojená se svým životem. Projevuje se to tak, že peskuju své nejbližší.“ (more…)