Jan Bláha, archeolog. Moderuje Aleš Spurný. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.
Připravila Olomouc v roce 2019. Premiéra 10. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 10. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
9. 5. 2019
Blízká setkání – Pavla Horáková (2019)
Host spisovatelka Pavla Horáková. Moderuje Tereza Kostková. Pavla Horáková, doposud známá jako autorka knih pro děti přišla s literární událostí roku. Co se naučila čerstvá držitelka ocenění Magnesia Litera v literární kuchyni slavných autorů při jejich překládání a jak ji to dovedlo až k Teorii podivnosti?
Natočeno 2019. Premiéra 10. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
Lit.: Horálková, Elena – Kostková, Tereza: Pavla Horáková: Vždycky jsem chtěla psát a vždycky jsem si našla spoustu výmluv. In web ČRo 2 Praha, 10. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Původně autorka dětských knih překvapila Teorií podivnosti, za kterou získala Magnesii Literu. Jak knihu číst a co má společného s hlavní hrdinkou, prozradila v pořadu Blízká setkání.
„Vždycky jsem chtěla psát a vždycky jsem si našla spoustu výmluv, proč ještě nemůžu. A když už jsem neměla výmluvu, tak jsem si netroufala psát rovnou pro dospělé a vzala to oklikou přes děti. Byla to trošku zbabělost,“ přiznala Pavla Horáková, kterou Tereza Kostková zpovídala na festivalu Svět knihy 2019.
Její román Teorie podivnosti je pro některé čtenáře možná žánrově těžko zařaditelný. „Dá se to číst jako milostný román, detektivka, sborník úvah a teorií i jako mírná satira na současnou společnost,“ popisuje autorka. Co má společného s románovou hrdinkou?
„Jsou to úvahy a životní drobnůstky, jako je chuť večer na snídani nebo pohled na hodiny vždy přesně ve 22:23. Mám ráda hrdinky, které se mi nějak podobají. Ale není jich moc, protože literatura po staletí zobrazovala ženy jako okrasné bytosti.“
Proč se rozhodla pro spisovatelskou dráhu? Podporovala ji maminka v psaní? Kdo byl prvním čtenářem románu? Co je kniha v životě člověka? Je něco, co ji naučilo překládání? Kde se v jejím životě vzala srbština?
Večerní Host Radiožurnálu – Rastislav Maďar (2019)
Doc. MUDr. Rastislav Maďar je odborník na cestovní medicínu. Kromě toho také pomáhá se zdravotní péčí v různých koutech světa. Prostřednictvím neziskové organizace International Humanity se mu podařilo vybudoval nemocnici v Malawi, v jedné z nejchudších zemí světa. Moderuje Zuzana Burešová.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h.).
Noční Mikrofórum – Marek Herman (2019)
Host Marek Herman, pedagog a lektor osobního rozvoje. Skutečně jsou v současnosti muži a otcové v těžké krizi? Kdo nebo co za to může? A proč ženy tak složitě hledají partnera pro život? Moderuje Petr Rajchert.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Lit.: Taud, Rostislav – Rajchert, Petr: Proč jsou dnešní muži a otcové v těžké krizi? Odpovídá lektor osobního rozvoje Marek Herman. In web ČRo 2 Praha, 9. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdo nebo co může za krizi otcovství? A jaká je role muže v rodině?
„Muž je symbolem pravidel, řádu, limitu. Muž je král. Svět, který ale vidím kolem sebe, je zasažený epidemií práva. Všichni mají právo. Ale dokud nesplníte povinnosti, nemáte žádné právo. Tohle ale lidi neradi slyší,“ upozorňuje pedagog a lektor osobního rozvoje Marek Herman.
Děti jsou na trůně
„Děti jsou dnes vychovávány velmi jemně. Jsou na trůně. Zabalujeme je do nadbytku a pohodlí. Objevila se liberální výchova, kdy je dítě bráno jako partner. Vládu nad výchovou převzala máma. A máma je na rozdíl od otce symbolem přijetí bez podmínky a odpuštění.“
Herman vidí tři historické příčiny:
- průmyslová revoluce – otec odchází z domu
- první světová válka – zneužití rozumu a technologie masakru
- velká hospodářská krize – otec klečí na kolenou a prosí o polévku
- druhá světová válka – muž se definitivně zpronevěřuje životu
Ženy smetly muže
Po konci druhé světové války proto podle Hermana vzaly ženy svět do rukou a mužský svět je od té doby na ústupu. „Ženy dnes mají misi být supermáma a superčlověk. Muži ne. Ženy chtějí zvládnout děti, domácnost i práci,“ popisuje. „A pak smetou toho muže.“
Herman uznává, že v první fázi výchovy dítěte nemá otec co dělat. „Táta je opora mámy. To je jeho strašně silná role. Jakmile dítě začne dělat první krůčky, nastupuje táta a nastupuje most odvahy. Zatímco maminka je neustále k dispozici, táta je trochu tupý v komunikaci a dítě si ho musí získat.“
Je otec snadněji nahraditelný než matka? Proč by neměla existovat otcovská dovolená? Má smysl střídavá péče?
Hovory Plus – Jakub Pok (2019)
Hostem Hovorů je lektor a zakladatel Školy paměti Jakub Pok. Vysvětlí nové přístupy cvičení paměti, které mohou být užitečné třeba ve výuce cizích jazyků. Sám je popsal v knize 100 slovíček za hodinu. Ptát se bude Ivana Chmel Denčevová.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana – Luptáková, Věra: Jak se naučit učit? Trenér paměti poradí, jak zvládnout 100 slovíček za hodinu. In web ČRo Plus, 11. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jakub Pok ví, jak si můžete zlepšit paměť, v tom nejlepším případě až o 300 %. Sám si za pouhých 10 minut zvládne zapamatovat až 35 telefonních čísel, a studenti Školy paměti si ho prý rádi taky otestují.
„Když víte, jak na to, tedy jak používat paměťové praktiky, tak nemusíte být geniální a zvládnete to taky,“ vysvětluje trenér paměti Pok. Metodu objevil už při studiu na střední škole v Berlíně a dodnes zvládl vystudovat hned čtyři vysoké školy.
Kapacita lidské paměti je de facto neomezená, jen musíte vědět, jak na to, a pak je prý člověk schopný zvládnout velké věci.
Když Pok přemýšlel, kdo jsou absolventi kurzů Školy paměti, došel k závěru, že vlastně není schopen jedním slovem popsat, kdo je jejich „cílovkou“. „Jsou to maturanti, pak lidé, kteří na sobě rádi pracují a absolvovali třeba už kurzy rychločtení a podobně a zajímá je, co ještě jde zvládnout. Pak manažeři středního věku a velkou skupinou jsou věční začátečníci s učením nějakého cizího jazyka,“ popisuje.
92letá Miluška
Nejstarší absolventkou je 92letá paní Miluška, která se před dvěma lety začala učit španělsky. Jde na to svým tempem a učí se stále. „Kdo paměť cvičí, tak mu bude fungovat.“ Nikdo podle Poka není ztracená existence nebo příliš starý na učení.
Zároveň přiznává, že každý dostane pouze návod a pokud chce svého cíle dosáhnout, musí „dál makat“. Základem metody není biflování slovíček, ale využití mentálních obrazů, které jsou daleko silnější než všechna slova dohromady. „Zní to absurdně, jako fantazie a dost šíleně, ale funguje to.“ Jak na to?
Zjednodušeně řečeno, pokud si chcete zapamatovat nějaké slovíčko, tak si vytvoříte příběh a hledáte slovo v češtině, které se mu podobá. Příběh se nenaučíte nazpaměť, ale vytvoříte mentální obraz, nejlíp se zavřenýma očima. „Podle mých zkušeností je základem opakování. Každou informaci, kterou získáte a kterou si chcete zapamatovat, musíte 2−3krát zopakovat. Poprvé do 10 minut, další do 24 hodin a poslední za tři dny.“
Problém je, že člověka ve škole nikdo neučí, jak se učit. „Od lidí to slyším dennodenně. Je totiž důležité, abychom jen nevěděli, co se máme učit, ale věděli jak… Dnes už víme, že ideální doba na učení je pouhých 20−50 minut. Pokud je to déle, tak už jen čteme a nijak líp se nám nové informace do paměti neukládají.“
Opakovat, opakovat…
Vzápětí (do 10 minut) musí následovat opakování. „Málokde jsem při svých studiích slyšel nějaké zopakování probrané látky, což je myslím docela škoda.“
Podle trenéra paměti Poka „vám až 80 % informací zmizí hned v prvních 24 hodinách od okamžiku, kdy jste se je učili. Samozřejmě že hodně záleží na náročnosti probírané látky, takže někdy víc, někdy míň. Proto je tak důležité udělat první zopakování do 24 hodin, resp. nejlíp do 10 minut. Pro posílení paměťové stopy.“
Když s lidé, co se snaží naučit třeba anglicky, věnují jazyku celé dejme tomu pondělí a pak na to týden ani nesáhnou, nemohou se prý divit, že si nezapamatují „ani ň“. „Já jim na to říkám, že by museli být géniové, aby si to bez opakování zvládli zapamatovat. Takový postup jde totiž úplně proti principu fungování lidské paměti.“
Krátké opakování jednoho slovíčka, při užití mentálních obrazů, je prý otázka dvou, možná tří vteřin. Když takových slovíček máte deset, je to půl minuty. „Obrázky mají několikanásobně silnější moc než samotná slova. Přesto se lidé pořád něco biflují, přitom se fantazie a obrazy dají tak krásně osvojit,“ dodává trenér paměti Jakub Pok.
Portréty – Olga Barényi (2019)
Pražské povstání má dodnes klíčové místo v českém výkladu konce druhé světové války. Jenže existuje i odlišný způsob, jak může být vnímáno. Příkladem je publikace Pražský tanec smrti, kterou napsala česko-německá autorka Olga Barényi. Tajemnou ženu, která polovinu života strávila v exilu pod jinou identitou, přiblíží pořad Portréty. Připravil David Hertl.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 31. 8. 2023 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Divoký rok (2019)
Ľubomír Smatana. Renata s Martinem mají za sebou hodně divoký rok. Oba dva pracovali jako každý jiný v této zemi, vydělávali si průměrný plat ve skladu, stejně ale skončili ve stanu a bydleli v něm více než půl roku. Udělali totiž pár chyb, k tomu měli také smůlu a tak přišli o bydlení, dlouhé měsíce žili z ruky do úst, občas neměli ani na snídani. Renatě mezitím vytrvale rostlo břicho a v listopadu porodila holčičku. Jejich život na hraně sledujeme v dokumentu Dvojky.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Smatana, Ĺubomír: Divoký rok. Dokument o životě na hraně a o cestě ze stanu zpátky do bytu. In web ČRo 2 Praha, 9. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Renáta s Martinem pracovali, brali průměrný český plat, ale stejně skončili ve stanu. A bydleli v něm více než půl roku. Jejich život na hraně sledoval Ĺubomír Smatana.
Martin žil v Přešticích s partnerkou, se kterou má dvě děti. Jenže vztah s Renátou se provalil a žena ho vyhodila. Renáta bydlela u bratrance, což také nedělalo dobrotu, a tak první noc přečkali v hotelu.
„Našli jsme jen takový divný pokoj. Vypadalo to jako erotický salón. Noc nás stála tisícovku. A tak jsem hned ráno koupil stan za dva tisíce a postavil ho tady, když mám ve městě děti,“ svěřují se v dokumentu.
Souhra náhod i chyb
Poznali se ve skladu, kde pracovali a kde Martin pracuje stále. Na jaře ale onemocněl, měl dva měsíce neschopenku a peníze ze sociálního zabezpečení dostal se zpožděním. K tomu patálie s odchodem od rodiny, vyrovnání dluhů, rozbité auto a najednou neměl nic.
Renáta přestala pracovat ve skladu, když otěhotněla: „Nechtěla jsem tahat těžké bedny.“ Pak ale udělala chybu, které hořce litovala. „Jsem pitomá. Včas jsem si nevyřídila papíry a nedostala jsem mateřskou jako zaměstnaná. Teď dostávám podporu v nezaměstnanosti.“
Jednání s úřady
Na radnici o podivné dvojici vědí, zákon ale neporušuje a stan na obecním pozemku pod bývalou skládkou nikomu nepřekáží. Teprve od kolegů se nezávislý místostarosta Marek Krivda dozvídá, že žena ve stanu bude za pár týdnů rodit.
„Když mě nikdo nepožádá o pomoc, tak se tím nezabývám. Třeba pro to mají nějaký důvod.“ Později z databáze Krivda zjišťuje, že dvojice má čistý trestní rejstřík a je bez dluhů. „Těžko se pomáhá lidem, kteří normálně pracují, všechno mají v pořádku a jediné, co jim chybí, je bydlení.“
Dvacet minut Radiožurnálu – John Suffolk (2019)
Hostem je viceprezident evropské Huawei John Suffolk. Internetová síť páté generace neboli 5G má u nás začít fungovat do roku 2024. Bude se na ní podílet čínská firma Huawei, kterou prosazuje například Miloš Zeman? Může tato firma zaručit, že skrze její zařízení nebudou unikat data do nesprávných rukou? Jak se vyrovnává s kritikou Spojených států nebo Austrálie, které její zařízení odmítají? Moderuje Petr Dudek.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:05 h.).
ArtCafé – Latinoamerický Svět knihy (2019)
Do literárního světa Latinské Ameriky zve letošní jubilejní ročník Mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy, který na pražském Výstavišti začíná právě dnes. Do vltavského ArtCafé přijali pozvání dva čestní hosté festivalu – argentinská prozaička a novinářka Mariana Enríquezová a argentinský básník Juan Pablo Bertazza. Jaká je současná Argentina a jak ji tamní autoři a autorky reflektují ve svých textech? Jsou i oni ve své tvorbě inspirováni magickým realismem, nejsilnějším proudem latinskoamerické literatury? Jakým tématům se ve svých textech věnují a čím je pro ně literatura? Ptát se bude Markéta Kaňková, latinskoamerické rytmy a nálady ve svém hudebním výběru nabídne Pavel Klusák.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Lit.: Kaňková, Markéta: Éra magického realismu je pryč. Naše literatura je divočejší, říkají latinskoameričtí spisovatelé. In web ČRo 3 Vltava, 11. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Svět knihy letos hostí autory a autorky z Latinské Ameriky. Na veletrh přijíždějí i dvě tváře současné argentinské literatury. Prozaička a novinářka Mariana Enriquez a básník Juan Pablo Bertazza.
Oba patří k mladší generaci argentinských autorů, oba jsou ve své zemi považováni za vycházející hvězdy. Enriquez, jejíž texty se vyznačují sklonem k fantastice, tajemnu a morbidnosti, se proslavila především povídkovou tvorbou. Sbírka Co nám oheň vzal (česky vyšla v roce 2016) se stala bestsellerem i v anglicky mluvících zemích. Čím si vysloužila takovou popularitu, vysvětlila autorka v ArtCafé: „Společnost se zajímá o teror a horor obecně. Hybridní styl, který jsem v této povídkové sbírce vytvořila, si našel široké publikum. Ačkoli se jedná o dospělou tematiku, jde především o mladé lidi. Svou roli jistě sehrálo i to, že hlavními hrdinkami jsou ženy zachycené z ženské perspektivy.“
Roky v tahu aneb divoká 90. léta v Argentině
Jednu z povídek ze zmiňované sbírky Roky v tahu si můžete poslechnout i na webu Vltavy. Mariana Enriquez se v ní vrací do divokých 90. a let a líčí v ní život mladých a nespoutaných děvčat v tehdejší společnosti. Jak vypadala poslední dekáda 20. století v Argentině, popsala autorka v ArtCafé slovy: „Na přelomu 80. a 90. let zažívala naše země falešnou prosperitu.
Stále ještě přetrvávaly chronické ekonomické problémy související s předchozí diktaturou, ale zdálo se, že dochází k určitému zlepšení. V té době se ale naopak prohloubily obrovské rozdíly mezi lidmi a vzrostl počet těch, kdo žijí na okraji společnosti. Mladí lidé v té době zažívali velkou nejistotu a zoufalství. I proto vedla má generace toxický život. Když je člověk mladý v době politické krize, je to zvláštní situace. Říkáte si – jaká mě čeká budoucnost? Cítíte, že nic dobrého vás pravděpodobně nečeká, váš život je prázdný. Právě pocity nejistoty a prázdnoty vyjadřuji ve svých raných povídkách.“
Odvrácená tvář Buenos Aires: drogy, prostituce a chudoba
Odraz současné Argentiny nabízí ve své tvorbě i básník Juan Pablo Bertazza, který vydal už několik básnických sbírek. Po debutu Ti, kteří nemluví následovaly Pokoj pro dva, Ulice Lavalle a Tichá revoluce. „Tematika v těchto sbírkách je odlišná. Mé první knihy se více zaměřují na lásku a situace, kdy už člověk nemiluje. Od sbírky Ulice Lavalle zaznamenává má tvorba určitou proměnu, není už tak lyrická, rostou v ní realistické tendence. Ulice Lavalle je pro Buenos Aires emblematická. Bývala v ní řada kin, v 90. letech se ale hodně změnila. Dnes je to až nepřátelské místo, pohlížíte tam přímo do tváře chudoby, prostituce a drogové závislosti,“ vysvětlil básník, který na veletrhu představí mimo jiné i román Pražský syndrom, který zanedlouho vyjde v nakladatelství Novela Bohemica.
Na prahu Prahy: óda na Paříž východu
V češtině vyšel z Bertazzovy tvorby výbor básní v revue Aluze v roce 2016 a básnická sbírka Na prahu Prahy, která je ódou na krásu i tajemství hlavního města. Prahu básník navštívil poprvé v roce 2014, podruhé o rok později.
V roce 2017 pak od projektu Praha město literatury získal v metropoli dvouměsíční tvůrčí rezidenci. Právě v jejím průběhu vznikla sbírka Na prahu Prahy, ve které vzdal hold stověžatému městu: „Velmi se mi líbí, jak je název této knihy přeložen do češtiny, protože ve španělštině se jmenuje Sametová revoluce. Obsahuje slovo práh, a to je pro můj vztah k Praze typické. Nasál jsem tu zcela novou energii, seznámil se s novými myšlenkami, udělal krok do neznáma,“ vysvětlil autor ve vltavském vysílání.
John Lennon, Jimmy Hendrix a Kurt Cobain tak trochu jinak
Marianě Enriquez pak v českém překladu vyšla v roce 2019 novela Tohle je moře, ve které autorka zavádí čtenáře do světa rockových koncertů, který je v jejím podání obývaný nadpřirozenými bytostmi. Proč měla touhu vypravit se do světa rockových hvězd a poněkud netradičně připomenout Johna Lennona, Jimmyho Hendrixe, Jima Morrisona nebo Kurta Cobaina? „K rockové hudbě mám velmi blízko, dlouho jsem ji reflektovala jako novinářka a toužila jsem v tom prostředí žít. Nemám ale hudební talent, a tak jsem se rozhodla pro literaturu,“ dodala Enriquez.
Magický realismus? Naše současná literatura je mnohem rozmanitější a svéráznější. Mariana Enriquez
Přestože ve svých textech nezřídka protkává reálný život s fantastickými prvky, nejde podle ní o magický realismus, s nímž si mnozí z nás literaturu Latinské Ameriky automaticky spojují: „Magický realismus mi příliš nepřirostl k srdci. Nejslavnější díla tohoto žánru vznikala v 60. letech, tedy v jiné éře Latinské Ameriky. Navíc časem se z toho stala značka našeho kontinentu, přestože se v něm takhle už dávno nepíše. K tomuto proudu se někdy řadí Julio Cortázar, ale podle mě chybně. Stejně tak je to i s Borgesem, naším nejslavnějším autorem, který ale vychází spíš z anglosaské tradice. V současné Latinské Americe už se v tomto žánru netvoří, naše literatura je dnes mnohem rozmanitější a svéraznější,“ vysvětlila Mariana Enriquez.
Povídky, poezie, četba na pokračování – již nyní si můžete na Vltavě poslechout rozhlasovou četbu z děl různých latinskoamerických autorů.
Pokud se chcete dozvědět více o současné argentinské a latinskoamerické literatuře obecně, pusťte si záznam celého ArtCafé, ozvláštněný o výběr latinskoamerické hudby. Ve druhé části ArtCafé vám pak Pavel Klusák představí aktuální proměnu berlínského hudebního vydavatelství Deutsche Grammophon.
Káva o čtvrté – Melanom (2019)
Diskusní pořad, dnes na téma melanom. Host MUDr. Ondřej Kodet, Ph.D., Dermatovenerologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Moderuje Tereza Stýblová.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).