Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pavel Foltýn je předseda TJ Sokol Město Touškov. Jak složité je pro malé město uspořádat pro seriál Českého poháru závod horských kol? Kdo pomáhá zbudovat trať a jaký je vůbec o cyklistiku mezi dětmi a mládeží zájem? Moderuje Vladimír Kroc.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h).

Dokument popisuje lásku dvou lidí, kteří se nikdy nespatřili – ženy, která čekala na popravu za pomoc židovským rodinám a muže, který také čekal na smrt pod gilotinou. Připravil Jakub Šiška. Dramaturgie a režie Lenka Svobodová. Mistr zvuku Roman Špála. V následující debatě budou o okupaci mluvit ředitel Židovského muzea Leo Pavlát a soukromý badatel Jiří Turek.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo Plus, 19:05 h) v cyklu Dobrá vůle Plus k 80. výročí obsazení Československa nacistickým Německem. Repríza 28. 12. 2019 (ČRo Plus, 21:30 h.) v cyklu Dobrá vůle Plus.

Kulturní instituce a středoškoláci žádají razantnější postup v boji proti klimatické změně. V Česku v pátek proběhne první stávka Fridays For Future, organizovaná středoškoláky, kteří nejsou spokojení s pasivním přístupem ke změně klimatu. Spojíme se s organizátory Fridays For Future ve čtyřech českých městech, abychom jejich cíle a průběh stávky přiblížili. Kulturní instituce, podepsané pod výzvou pražskému magistrátu podporují vyhlášení stavu klimatické nouze na území Prahy. Moderuje Pavel Sladký, hudbu vybírá Michal Pařízek.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).

Diskusní pořad, dnes na téma Jsou dnešní mladí muži schopni a ochotni bránit svou vlast? Dotazy posílejte na adresu: dvojka@rozhlas.cz. Moderuje Tereza Stýblová.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Pavel Janoušek, literární historik. Rozhovor o literatuře v období Protektorátu moderuje Blanka Stárková. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 15. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Lit.: Stárková, Blanka: Pavel Janoušek: Umělecké literární dílo s velkými ambicemi, které by se jednoznačně přiklánělo k Říši, u nás za protektorátu nevzniklo. In web ČRo 3 Vltava,  15. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Někteří spisovatelé a dramatici sice útočili na demokracii jako na princip, ale tlak na vymezení se vůči německému živlu byl v českém prostředí natolik silný, že se autor, který by chtěl u zdejší veřejnosti uspět, nemohl přímočaře přihlásit k nacistickému režimu.

Autoři sympatizující s novými poměry se vyjadřovali spíše v podobenstvích a jinotajích. Ke stejným prostředkům se na druhé straně museli uchýlit i spisovatelé a dramatici, kteří stáli na straně ohroženého národa. O situaci české literatury a divadla za protektorátu hovoří ve Vizitce literární historik prof. Pavel Janoušek.

Obecným rysem bylo velké zvýznamnění literatury, které si dnešní člověk už neumí představit. V okamžiku, kdy byl tabuizován politický život, bylo umění a literatura jedinou formou, v níž se národ jako takový mohl realizovat. Kategorie národní se v té chvíli silně zvýznamnila. Literatura byla chápána jako znak národa, jako to jediné, v čem se vymezujeme. Uvnitř tohoto rámce se pak vedl spor o to, jaký národ, proč národ, kam směřuje, jak se postavit k nastalé situaci, nakolik ji akceptovat. Přitom se tato debata musela vést v době, kdy veškerá komunikace byla regulovaná. Takže pro literaturu, která vycházela, jsou významné jinotaje, náznaky, alegorie i zostřená schopnost adresátů číst jiné významy i tam, kde bychom je dneska nečetli. Uvnitř toho všeho pak probíhal svár mezi jednotlivými tendencemi a směry.

Onen zásadní svár o směřování české kultury a společnosti se vedl už v době 1. republiky mezi konzervativně orientovanými literáty a avantgardou a na obou stranách byl spojen s rozdílnými představami o společenském uspořádání. „Utkávají se dvě představy řádu společnosti a světa,“ konstatuje Pavel Janoušek. „Je to dlouhodobá záležitost, která přichází s nástupem moderního umění, s odklonem od vlastenecko-obrozenecké definice národní kultury i s problematizací křesťanství v československé společnosti. Jeden tábor cítí ohrožení starých jistot, vlastenectví vycházejícího ze selství, z představy, že všichni pocházíme z těch chaloupek a z křesťanské orientace, a požaduje návrat k řádu. Oproti tomu moderní umění, které je výrazem proměňujícího se světa a všeho toho, co přináší 20. století, klade proti národním tradicím důraz na umění světově pojímané, na svět proti domovu. A uvažuje o řádu novém, jiném. Tento spor se vyostřuje už před Mnichovem a ještě více s okupací.“ Zatímco většina avantgardistů a příslušníků třetí, čapkovské linie vidí okupaci jako agresi zvenčí vůči českému národu, mnozí konzervativně zaměření spisovatelé ji pojímají jako trest za to, že jsme opustili Boha a tradice, vinu přičítají masarykovské liberální orientaci 1. republiky a útočí na avantgardu jakožto chybnou cestu.

„Ta doba je právě zajímavá tím, že jestli se něco silně ventiluje, tak je to střet mezi západní a jinou orientací české kultury, českého národa. Střet mezi tím, jestli se máme držet ve svých hranicích a nestarat se o to, co se děje mimo nás, anebo naopak. Jsou to věci, které jsou velmi aktuální a vztahují se k tomu, co dnes žijeme,“ říká literární historik Pavel Janoušek, vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu a vedoucí týmu, který problematiku literatury v období okupace právě komplexně zpracovává.

V rozhovoru připomínáme i díla, která možná k překvapení některých dnešních čtenářů či diváků vznikla právě za okupace – jako Saturnin, Bylo nás pět či Limonádový Joe.