Host Marie Zábranská, výtvarnice. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Zuzana Maléřová.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:30 h).
29. 11. 2018
Osudové ženy – Nina Jirsíková (2018)
72. díl cyklu Osudové ženy. Portrét české spisovatelky, nucené exulantky, básnířky a překladatelky. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Hudebně spolupracoval Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.
Host: historička Pavla Plachá. Účinkuje Lucie Pernetová.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 26 min.). Repríza 14. 10. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: and – Chmel Denčevová, Ivana: Tančila i v koncentračním táboře. Osudové ženy: Nina Jirsíková. In web ČRo 2 Praha, 30. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Nadaná umělkyně, krásná, pilná a statečná. Tanečnice, choreografka a kostýmní výtvarnice Nina Jirsíková propadla divadlu ještě před válkou. Vrchol kariéry ale prožila v koncentračním táboře, kde její taneční umění dokázalo dávat sílu ve všudypřítomné beznaději. V dokudramatu účinkuje Lucie Pernetová. Hovoří historička Pavla Plachá. (…)
Nina se narodila jako Anna Jirsíková v roce 1910 na pražském Smíchově do učitelské rodiny. Hudební vlohy získala pravděpodobně po mamince, která byla neteří hudebního skladatele Františka Škroupa. Nina v dětství tíhla k herectví, ale nakonec vystudovala proslulou baletní školu u Jelizavety Nikolské. Už ve svých 16 letech získala první angažmá v karlínském divadle Varieté.
Tam také potkala ruského emigranta Eli Risu Magometova-Gurského, který v divadle Varieté pracoval jako tajemník. Hned poté, co Nina dosáhla plnoletosti, se vzali. Manželství ale nemělo dlouhého trvání. Celým světem Niny Jirsíkové se od té doby stalo divadlo. (…)
ArtCafé – OST-RA-VAR (2018)
Páteční ArtCafé vysíláme z Ostravy, z přehlídky ostravských činoherních scén – OST-RA-VAR. Nejen o programu OST-RA-VARu ale také o tom, čím je ostravská divadelní scéna výjimečná v kontextu celé České republiky a proč je ji každoročně věnovaná taková pozornost si bude Veronika Štefanová povídat s dramaturgy a uměleckými šéfy a šéfkami ostravských činoherních scén, mezi které patří – Národní divadlo moravskoslezské, Komorní scéna Aréna, Divadlo Petra Bezruče, ale také Stará Aréna a Divadlo Mír. Hosty vysílání tak bude například režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, herečka Pavla Gajdošíková, dramaturg Tomáš Vůjtek a mnoho dalších. Hudbu vybírá Eliška Vidomus.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Osobnost Plus – Jaroslav Róna (2018)
Maluje temné obrazy, a přesto se rád směje. Kde se v něm bere ten rozpor? Jeho pomník Franze Kafky v Praze je jedinečný a turisté si ho houfně fotí. Má z toho radost? V polovině 80. let jako jeden z Tvrdohlavých prorazil s jiným přístupem v umění. Komu tím nejvíc vadil? A inspiruje ho současná politická situace k tvorbě a skečům? Malíř a sochař Jaroslav Róna bude hostem Osobnosti Plus Barbory Tachecí.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo Plus, 10:34 h.).
Lit.: Chvátalová, Kateřina – Tachecí, Barbora: Zeman a Babiš nemohou za většinovou společnost. Kdyby nebyli, vytvořila by jiné, říká výtvarník Jaroslav Róna. In web ČRo Plus, 30. listopad 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Malíř a sochař Jaroslav Róna, který dva roky před převratem spoluzakládal uměleckou skupinu Tvrdohlaví, zase začal číst noviny. „Společnost se potápí jako loď. Nad hladinu stále ještě ční její nejvyšší části. Avšak dno pod ní se stále propadá, takže nelze dosednout,“ říká.
K pochmurné metafoře dodává ještě pochmurnější postřeh. „Figury jako prezident Zeman, premiér Babiš a, řekněme, někteří lídři sociální demokracie, nejsou ani příliš temnými postavami sami o sobě. Spíš jsou výsledkem vztahů ve společnosti. Kdyby je neměla, mám na mysli část společnosti, s níž jsem nevolil, tak by si je vytvořila. To je bohužel hlavní problém. Jejich politici vlastně nemohou za to, co činí. Prostě dělají jen to, co si větší část obyvatelstva přeje. A že si to přeje, je pro mě zdrcující.“
Akademický sochař Jaroslav Róna je také malíř, keramik, umělecký sklář, grafik, scénograf, literát a amatérský herec. Vyrůstal v normalizačních sedmdesátých letech. Když ho nepřijali na výtvarnou školu, odešel jako patnáctiletý do učňovského střediska v Hlinsku, kde se vyučil kožešníkem. Byl přijat na Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí, po úspěšném absolvování byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (obor Sklářské výtvarnictví). Roku 1987 mu nešťastnou náhodou vyhořel ateliér. Na poslední chvíli vyběhl z hořícího ateliéru a zachránil si život. Téhož roku spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví (1987-1992; spolu s malíři Jiřím Davidem, Stanislavem Divišem a Petrem Niklem, sochaři Michalem Gabrielem, Zdeňkem Lhotským, Stefanem Milkovem, Františkem Skálou, Čestmírem Suškou a organizátorem Václavem Marhoulem). V roce 1991 pracoval na scénických návrzích pro film Amerik. Jeto tvorba se pravidelně přiklání k sochařství nebo k malířství. Pravidelně vystavuje na domácích i zahraničních výstavách. (more…)
Host Lucie Výborné – František Vyskočil (2018)
Proč tak škrábeš?! Tohle slyšel leckdo z nás. Profesor František Vyskočil je fyziolog a psaní rukou přirovnává k baletu, zatímco psaní na klávesnici je prý spíše něco jako poklus. Prospělo by nám, kdybychom víc používali rukopis? Existuje spojení mezi poznámkami psanými na papír a naší pamětí? Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).
Vizitka – Šárka Belšíková (2018)
Šárka Belšíková, kurátorka moderních sbírek Muzea umění Olomouc. Moderuje Aleš Spurný. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.
Připravil ČRo Olomouc v roce 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 30. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
Host do domu – Radkin Honzák (2018)
Host psychiatr, publicista a pedagog MUDr. Radkin Honzák. Také Dvojka žije projektem Ježíškova vnoučata, podtitulem týdne je téma Musíme si pomáhat. Co je dnes stáří? Mohou žít různé generace spolu? Proč si lidé nerozumí často ani ve vlastní rodině? Moderuje Stanislava Lekešová. Pořad není vysílán živě.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).
Lit.: Kuchyňová, Zdenka – Lekešová, Stanislava: Pomoc máme v sobě zakódovanou, říká psychiatr Radkin Honzák. In web ČRo 2 Praha, 30. listopad 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Psychiatr Radkin Honzák si starší věk užívá. Líbí se mu Werichova věta: Blbé není stáří, ale kecy těch druhých. Jak se dívá na soužití generací a na ochotu pomáhat?
„Mě už pouští dlouho sednout. Marně jsem před dvaceti lety říkal, že jen tak zbídačele vypadám, ale cítím se dobře. Myslím, že když jsou lidé zvědaví, tak je to drží víc při životě. Já musím být dlouho živ, protože jsem strašně zvědavý na spoustu věcí. My jsme přišli ze školy a šli ven. Dospělí nám do toho nemluvili. Dnes jde dítě z jednoho kroužku do druhého, kde je pořád usměrňují a nenaučí se spolu společensky jednat. Je mi jich líto.“
Heslem týdne na Dvojce je Musíme si pomáhat. Jak se mu líbí? „Musíme akorát umřít a platit daně. Ale myslím, že pomoc máme v sobě zakódovanou. Připomenu pokus s dětmi, kdy kostka s očima kolečku pomáhá, a jiná mu to kazí. Děti už v deseti měsících si hrají s tím pomáhajícím, a na druhé ani nekouknou,“ říká Radkin Honzák. „V metru mě zastavila skupinka dětí kolem jedenácti, a ptala se mě, jestli vím, kdy a jak vznikl penicilín. Já jsem uspěl, pán za mnou propadl. Takový úkol je příjemná a nenásilná forma, jak dostat dohromady vzdálené generace.“
Proč považuje „dědečkování“ za nejlepší životní roli? Měl by muž pustit ženu sednout? Je reálné společné bydlení několika generací? Více uslyšíte ze záznamu.
Hovory Plus – Ivan M. Havel (2018)
Žít život se slavným příjmením není vždy jednoduché, své o tom ví host dnešních Hovorů Ivan M. Havel. Vědec, popularizátor vědy a také bratr někdejšího prezidenta se nedávno dožil osmdesátky. Na jeho životní příběh se ho bude ptát Ivana Chmel Denčevová.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 11. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h).
Lit.: Luptáková, Věra – Chmel Denčevová, Ivana: Nejdřív vadil buržoazní původ a pak disidentský bratr Václav, říká Ivan Havel. In web ČRo Plus, 7. prosinec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak se žije se slavným příjmením? Své o tom ví bratr našeho prvního polistopadového prezidenta Ivan Miloš Havel.
„Naštěstí je nás víc, takže lidi hned nemusejí vědět, že jsem ten bratr prezidenta. V poslední době se mě už na něj ani moc neptají. Možná, že nevědí, jestli bych byl za tu otázku vůbec rád,“ odpovídá.
Jako dítě buržoazní rodiny, ve které byl otec stavitelem, který má „na kontě“ například vilovou čtvrť na pražském Barrandově nebo Barrandovské terasy, nemohl jít studovat. V dospělosti mu zase život komplikoval disidentský bratr Václav.
Václav podepsal a Ivana vyhodili
Václav Havel podepsal Chartu 77 a Ivana vyhodili z Československé akademie věd. „Ještě předtím jsem ale musel odejít z výzkumáku. To kvůli oddělení úzce napojeném na komunistickou Státní bezpečností, které by nesneslo bratra disidenta. Tehdy jsem měl poprvé problémy, které nesouvisely s buržoazními rodiči. Taky mi tam ale poradili, abych šel na Akademii, kde jsem ale vydržel jen do Charty.“
Na dobu, kdy dostal „padáka“ z akademické obce, prý dnes už vůbec nevzpomíná nějak zahořkle. „Nemohu si stěžovat, protože pak jsem se stal takovým neoficiálním vzdělancem, který pořádá bytové semináře. Pak už jsem se ani tak nezajímal pouze o robotiku nebo umělou inteligenci, tedy obory, které jsem si přivezl ze Spojených států, ale hlavně o filozofii, a nejen o ni. Každopádně jsme si mezi sebou udělali velmi příjemnou atmosféru a náladu.“
Věci mezi nebem a zemí
Pak přišel rok 1979, který považuje za zlom ve svém životě. „Asi víc než přelomový, to byl rok hodně smutný. Zemřel otec a nejen to: přežil jsem autohavárii, kterou by asi někdo jiný nepřežil. Dnes bych tady neseděl, kdyby byl svět tehdy normální. Od té doby si říkám, že svět nejde redukovat jen na jednoduché fyzikální zákony. Jsou prostě složitější věci, často za hranicemi a schopnostmi našeho vnímání.“
Takový pohled na svět by prý nenazval nějakým náboženstvím nebo vírou. „Je to jiné. Takový Tomáš Halík tomu říká něcismus. Tedy víra v ‚něco‘ nad námi, co se skrývá za hranicemi dosažitelnosti. Nikdy jsem ale neuvažoval nad tím, že bych to personifikoval a že bych to bral vážně jako praktikující katolík.“
Problém je podle Havla v tom, že to „něco“ ani nejde vyjádřit slovy. „Protože slovo ‚něco‘ je v češtině podstatným jménem. V té chvíli byste si taky na to chtěli sáhnout. Říct, že je to nic. Ale i nic je podstatné jméno, takže se spíš spokojím s tím, že na to nemáme slovo, pojem. Je to prostě něco, co by mohlo být za tím, co víme…“
„Stejně jako když jedete krajinou a vidíte horizont. Kam už nevidíte, stejně předpokládáte, že tam pokračuje cosi, co vidíte před horizontem. Tak nějak vypadá i obecná představa poznání…“
Dětství bylo fajn
A jak vzpomíná na dětství? „Věděli jsme, že nemám šanci studovat, ale v dětství je člověk tak nějak otrlý a bere život, jak jde. Víc asi trpěla matka, když mi na konci devítiletky oznámili, že na gymnázium nemůžu. Tak pro mě začali hledat něco jiného,“ říká Havel.
Nejdřív dostal nabídku vyučit se kotlářem, což prý odmítl ihned. „Tak rodina začala rozvíjet sítě, protože si všichni podobně ‚postižení‘ tehdy hodně pomáhali a sehnali další dvě možnosti. Jedna byla kuchař a druhá jemný mechanik… V rodině se tehdy pořád mluvilo o tom, že to tady každým dnem praskne a všechno se zas vrátí. Bylo to v roce 1953 a nic se nevrátilo, takže jsem se šel učit stromečky, které mne bavily vlastně už odmala,“ dodává.
Ivan Havel má dnes dva tituly před a dva za jménem. Většinu získal na Kalifornské univerzitě v Berkeley. „Maminka se doktorátu bohužel nedožila, ale dožila se mého odjezdu na slavnou univerzitu. To pro ni bylo velké zadostiučinění, protože až tak netoužila po titulech, ale po vzdělání. Aby člověk byl k něčemu,“ dodává už 80letý Ivan Havel.
Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru. Připomenout si můžete i rozhovor z pořadu Osobnost Plus, kdy se Ivana Havla ptala Barbora Tachecí.
Večerní Host Radiožurnálu – Alexandra Alvarová (2018)
Prohráváme hybridní válku? Do světa manipulace a propagandy vás zavede Alexandra Alvarová ve své knize Průmysl lži. Jak vrtošivý, nespolehlivý, emocionálně labilní a dětsky naivní je náš mozek při vytváření názorů? A jak propagandu rozeznat a bránit se jí? Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 11. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h).
Interview Plus – Stanislav Lhota (2018)
Primatolog a ekolog Stanislav Lhota je hostem Interview Plus. Rozšiřování plantáží palmy olejné ničí životní prostředí mnoha živočichů, včetně vzácných primátů. Vlády zemí v tropickém pásmu jsou ale často jen slabým protihráčem nadnárodních firem. Jak těžké je vzbudit ekologické uvědomění v Indonésii? Proč hrozí indonéské přírodě nedozírné škody kvůli čínskému plánu Jeden pás, jedna cesta? Moderuje Jan Bumba.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 11. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h.).