Hlásí se k oslavám 100. výročí založení Československé republiky a nese název složený z úvodních slov prezidentského slibu – Slibuji věrnost republice.
Výstavu připravili fotografka Dana Kyndrová a bývalý šéfredaktor redakce obrazového zpravodajství ČTK – Dušan Veselý. „Původně jsme uvažovaly s paní ředitelkou Leica Gallery, že bychom uspořádaly velkou výstavu, která by byla z fotografií, které by se vztahovaly ke 100 létům republiky. Měly jsme takové impozantní plány, že by to mohlo být třeba v Belvederu, ale pak jsme se snesly na zem, protože by to byla otázka mnoha milionů. Rozhodly jsme se tedy, že uděláme výstavu intimnější. Uvažovaly jsme o tématu a napadlo nás, že by bylo vhodné výstavu věnovat našim jedenácti prezidentům,“ říká Dana Kyndrová.
Veřejná debata ČRo Plus. Debatovat budou novinářka Nora Fridrichová, publicista a spisovatel Ondřej Neff, producent a mystifikátor Kazma, politolog Miloš Gregor a psycholog Dalibor Špok. Moderuje Michael Rozsypal.
Pozn.: Původně se měl diskuse účastnit také Kamil Bartošek alias Kazma Kazmitch, ze zdravotních důvodů se ale omluvil.
Lit.: Přinosilová, Jana – Rozsypal, Michael: Fake news: lež, nebo svoboda slova? Přijeďte debatovat do Liberce. In web ČRo Plus, 24. srpen 2018 (článek). – Cit.:Další z cyklu veřejných debat Českého rozhlasu Plus bude na téma fake news. Moderátor bude s hosty diskutovat o tom, jestli můžeme brát fake news jako lži, nebo jestli představují svobodu slova.
Debatovat budou novinářka Nora Fridrichová, publicista a spisovatel Ondřej Neff, producent a mystifikátor Kazma, politolog Miloš Gregor a psycholog Dalibor Špok. Moderuje Michael Rozsypal.
Zúčastněte se přímého přenosu a staňte se i vy součástí živého vysílání na Českém rozhlase Plus, jediné stanici mluveného slova v České republice.
Během debaty zazní i tyto otázky: Dokážete poznat fake news? Ohrožují falešné zprávy demokracii? A je boj proti dezinformacím cenzurou? Na to se budeme ptát hostů, publika v sále i sledovatelů na sociálních sítích. (more…)
V sobotu uplynul rok od začátku platnosti zákona, který výrazně omezil možnosti billboardové reklamy u dálnic a silnic první třídy. V praxi to znamená, že už rok vídáme kolem silnic a dálnic velké množství českých vlajek, kterými provozovatelé billboardy často zakryli. Samotných konstrukcí velkoplošných poutačů ale zmizela podle informací ministerstva dopravy jen menšina z několika tisíc. Proč trvá odstraňování billboardů tak dlouho? Dobrý poslech přeje Jan Bumba.
Lit.: Bumba, Jan – Erhart, Michael: Stát nedodržel své závazky, vylepení vlajek byl tichý protest, říká provozovatel billboardů. In web ČRo Plus, 3. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Už rok platí zákon, který výrazně omezil umisťování billboardů a reklamních ploch podél dálnic a silnic I. třídy. Jejich provozovatelé ovšem velkou část z nich pouze zakryli českými vlajkami. Podle ministerstva dopravy jich ale i s konstrukcí (zatím) zmizela jen menšina.
„Představte si, že máte společnost, které stát formou nájemních smluv a správních rozhodnutí, garantoval její podnikání na několik let dopředu. Pak ale ten stejný stát přijme zákaz billboardů. Je to jeho svaté právo, ale podle nás by se měl ústavně konformně vypořádat se svými minulými závazky. To se ale nestalo,“ tvrdí George Kisugite ze Svazu provozovatelů venkovní reklamy.
Ben Aaronovitch. Kompletní audiokniha. Z anglického originálu Whispers Under Ground vydaného nakladatelstvím Gollancz v Londýně roku 2012 přeložil Milan Žáček. Hudba Mario Buzzi. Zvuk Jiří Pochvalovský. Ilustrace na obálce Kateřina Bažantová. Úprava obalu pro CD Martin Urbánek. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Režie Alexandra Bauerová.
Čte Tomáš Kobr.
Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, listopad 2018 (1 CD MP3).
Pozn.: Další případ ze světa nejúspěšnější městské fantasy uplynulého desetiletí!
Peter Grant na cestě do labyrintem londýnského metra. Jmenuji se Peter Grant. Není to tak dávno, co jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Teď jsem policejní detektiv a čarodějnický učeň. Jenže inspektor Nightingale má plné ruce práce s pátráním po Muži bez tváře, takže stojím nad mrtvolou amerického studenta na stanici metra Baker Street sám. Vlastně ne sám, FBI mi poslala na pomoc nějakou mladou ambiciózní křesťanku. No, hezká je, ale veškerá kouzla jsou pro ni jasné dílo ďáblovo. Je na čase ponořit se strašidelné hlubiny nejstarší, největší a nyní i nejvražednější podzemní dráhy na světě.
Ben Aaronovitch (1964)
Britský spisovatel narozený v roce 1964 v Londýně. Vystudoval střední školu v Hollowayi.
Je autorem dvou řad televizního seriálu BBC Doctor Who – Pán času, autorsky se podílel na sci-fi seriálu Jupiter Moon a seriálu Casualty. Jeho série Peter Grant, jejíž první částí je audiokniha Řeky Londýna, se stala jednou z nejúspěšnějších městských fantasy současnosti.
Tomáš Kobr (1981)
Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, poté navštěvoval herecký ateliér Václava Martince v Praze, který mu nabídl hostování v tehdejším Malém vinohradském divadle. V letech 2005-2008 vystudoval VOŠ hereckou v Praze. Spolupracoval s Divadlem Letí (Pan M. ve Zpovědi masochisty), hostoval v Národním divadle (Mike ve hře Spaseni), v Paláci Akropolis (Sven v Oblíbencích), v A studiu Rubín (Error, Úl), ve Švandově divadle (role Netvora v inscenaci Frankenstein). V bratislavském mezinárodním divadle Meteorit nastudoval titulní roli Richarda III. Vedle divadla se věnuje rozhlasu a televizi (např. seriál Ulice).
Nominován na Cenu Alfréda Radoka za Mužský herecký výkon (2011) a Talent roku (2012). Pro Tympanum načetl audioknihy Mlčení jehňátek a Řeky Londýna.
Na Londýn se valí Vánoce a s nimi i tuny sněhu. Peter by raději trávil neděli v Rozmaru, tedy sídle magické sekce policie, a sledoval fotbal. Místo toho společně s kolegyní Lesley, které ve velkém finále prvního dílu série odpadl obličej, míří v mrazu za třináctiletou dívkou ze sousedství jeho rodičů, jelikož tvrdí, že viděla ducha.
Hlavním případem této knihy je však vražda amerického studenta, který se věnoval umění na londýnské vysoké škole a shodou okolností patřil do přízně významného amerického senátora. Jak souvisí s magií? Pokud jste četli nebo slyšeli přechozí díly, vycítíte vestigia stejně jako tento magický učeň, jehož specialitou je srážení sanitek do Temže.
Peterovi se do cesty jeho vyšetřování postaví nejen nemagické frakce londýnské policie, ale i samotná FBI v podání agentky, která ne vždy jedná podle předpisů, a samozřejmě jeho vlastní šéf Nightingale, jehož snaha ovlivnit Peterovy magické výkony se ne vždy setkává s úspěchem.
Ben Aaronovitch zatím v každém předchozím díle představil několik nových tajuplných bytostí, se kterými se může čtenář spolu s protagonistou velmi osobně seznámit. V případě prvního dílu je to pochopitelné, v něm Peter Grant vlastně objevuje, že magie může existovat a s ní i lidé, co nejsou tak úplně lidmi, a jiné potvory. Tolik oblíbené, vlivné a ironické řeky Londýna jsou i v tomto díle přítomny – musí být, řeky tečou pod celým městem a vidí všechno, nemají však už tak velkou roli. No dobře, Tyburn se musí vecpat všude.
Jazzové upírky a vagina dentata jsou pro tentokrát zapomenuty, na scénu vstupují nové temné bytosti, se kterými jde Peter prozkoumávat zatím neznámý skřítčí trh nebo na návštěvu do hlubin. Tam sídlí celý národ ukrytý někde pod Londýnem, kde se ozývají pouze tiché šepoty podzemí…
Peter není jako Harry
Pokud jste využili některé z možností setkat se s Benem Aaronovitchem osobně, nejspíš tušíte, že jeho smysl pro humor je stejně výrazný jako jeho zjev. Styl, kterým jsou knihy napsané, však nemusí vyhovovat každému – ať již máte rádi urban fantasy nebo britský humor, nutně to neznamená, že vám Aaronovitch sedne (asi byste nechtěli, aby sedl na vás). O tom svědčí také rozpačité ohlasy na jeho knihy, stejně jako nadšené zástupy fanoušků, které by bránily svého oblíbeného autora vlastním tělem, kdyby to mělo nějaký smysl.
Přirovnání Petera Granta k dospělému Harrymu Potterovi, které najdeme na obálce Řek Londýna jako citaci Diany Gabaldonové, však není na místě. Peter má s Harrym společnou maximálně Británii a kladný vztah k magii.
Jeho silnou doménou je nahled a lehká ironie, kterou promlouvá v první osobě, a také naprosto fantaskní přirovnání, jež používá. Asi není možné, aby takovým způsobem kdokoli doopravdy mluvil (místy v tomto ohledu připomíná Lorelei z Gilmorových děvčat), ale vzhledem k tomu, že celá kniha vyznívá jako jeden dlouhý deníkový záznam nebo něco, co vám váš známý vypráví někde v pubu u sklenice Guinnessu, je celý tento útvar dokonale pochopitelný a snad i uvěřitelný.
A tak je vlastně dobře, že vydavatelství audioknih Tympanum vsadilo na mladý mužský hlas, který velmi přesně vystihuje způsob, jakým by Peter mohl mluvit, kdyby opravdu promlouval, a tohoto herce si drží pro načítání dalších dílů – už od toho prvního s frekvencí jedné ročně. Knižní předlohy nejspíš tímto tempem nedožene. Vzhledem k tomu, že série ještě ani z pohledu autora není uzavřená a že se chystá Petera posílat stále do nových koutů světa (momentálně zjevně připravuje dobrodružství z Německa, čemuž napovídá frekvence dotazů na německé reálie na jeho twitterovém účtu), můžeme tyto audioknihy užívat spíše jako prostředek, jak si Peterovy případy připomenout.
Tomáš Kobr je více divadelním než filmovým hercem, znát ho ale můžete i v případě, že jste někdy kolem roku 2010 náhodou procházeli kolem televize, na které běžel nekonečný seriál Ulice (nikdo dobrovolně nepřizná, že ho sleduje, že?). V audioknižních sférách je série Řeky Londýna jeho největším počinem. Vedle toho načetl Mlčení jehňátek a spolupracoval na několika nahrávkách v Českém rozhlasu.
Přesto se jeho výkon mezi první a třetí audioknihou v magické sérii nijak výrazně nezlepšuje. Jeho hlas má příjemnou barvu a při čtení nasadil vhodné tempo. Už ne tak příjemné a v některých místech dokonce iritující je jeho časté kolísání hlasem. Aaronovitchův styl se vyznačuje mimo jiné tím, že každá jednotlivá věta má vlastní vrchol, který je právě tím, co dělá text vtipným. Pokud ale vypravěč v jedné větě předvede vrcholy klidně i tři, tento aspekt autorova snažení se poněkud vytrácí.
Co však jde Kobrovi dobře, je přizpůsobování hlasů některým z hlavních postav. Zdaleka ne všechny mají svůj typický styl projevu, z těch nejvýraznějších však musím zmínit inspektorku Stephanopoulosovou, jejíž funivý a odsekávající způsob mluvy dokonale vykresluje její fyzickou vizáž, jak ji Aaronovitch popisoval v předchozích knihách, nebo také kolegyně Lesley či sám veliký Nightingale, jehož projev je pro změnu rozvážný a důstojný, jak se na anglického gentlemana sluší.
Je tak trochu paradoxní, že mluva vypravěče je za dané situace tou nejméně příjemnou. Změněné hlasy totiž poruchou kolísavosti netrpí.
Mezi kapitolami najdeme melodie, které by se – vzhledem k tomu, že se jedná o třetí díl – již daly nazvat typickými. Pro Řeky Londýna vznikla série chytlavých jinglů, které spojuje prvek výrazného zkreslení. Druhý díl, Měsíc nad Soho, je hlavně o jazzu, a tak jsou jazzové i znělky. Ve třetím díle se setkáváme s oběma a navíc zde najdeme nové, poněkud umírněnější, které se stejně jako jejich starší kolegové nebojí kombinace klasických nástrojů, elektroniky a rozličných ruchů, které připomínají podzemí.
Nejdříve přečíst
České vydání série Řeky Londýna má své vlastní kouzlo také díky ilustracím na obálkách od Kateřiny Bažantové. Pokud si audioknihu nepořídíte na CD, ale jen v digitální distribuci, o požitek z pohledu na všechny ty detaily nejspíš přijdete. Jako správný fanoušek už stejně celou sérii máte doma v papírovém vydání od Arga, takže se snad nebudete zlobit, když vám doporučím si ji nejdříve přečíst a audioknihu využít opravdu spíše jako připomenutí příběhu.
Děj totiž obsahuje opravdu velké množství drobných detailů a pokud nejste na poslech audioknih zvyklí natolik, že celých 12 a čtvrt hodiny vydržíte dávat bedlivý pozor, může vám uniknout něco podstatného – něco, kvůli čemu si třetí případ Petera Granta neužijete. Nebo ne dostatečně.
Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem s konstáblem Peterem Grantem navštívil Londýn naposledy. Bylo to v Soho, kde mladý policista aspirující na post čarodějnického učně vyšetřoval smrt jazzových muzikantů. Ve třetím díle Aaronovitchovi Londýnské série, se však Peter Grant a jeho kolegyně Lesley budou muset chopit vyšetřování případu, který je zavede do tunelů pod Londýnem. A vzhledem k tomu, že se případ točí kolem smrti mladého amerického studenta, není divu, že jim na záda dýchá nejen šéfinspektor Seawoll, ale především ambiciózní agentka FBI. Skvělá zápletka, originální vražedný nástroj a podzemí. Přibylo akce a především popkulturních odkazů. Historizujících odboček naopak znatelně ubylo a autor jich striktně využívá k seznámení čtenáře příběhem určenou lokalitou. A to díky všem bohům maximálně v pěti větách. Jedinou výtku bych snad měl k dějové lince s agentkou FBI jež je v anotaci líčena jako křesťanka. Podle mého názoru ten střet křesťanského fanatismu s nadpřirozenem mohl být mnohem vyhrocenější. Ovšem i tak musím říci, že Ben zraje jako víno a jeho předvánoční případ jsem si opravdu užil.
Zatím co nakladatelství Argo vydalo již poslední osmý díl. Audio kniha Šepot podzemí je teprve dílem třetím. Stejně jako předchozí dvě vznikla pod režijním vedením Alexandry Bauerové. A stejně jako Řekách Londýna a Měsíci nad Soho se role narátora zhostil Tomáš Kobr. Myslím si, že z kvality přednesu, kterou narátor nastavil v předchozích dvou knihách výrazně nevybočil. Grant stále mluví civilním Kobrovým hlasem a vlastně všechny ostatní postavy zní stejně jako v předchozích knihách. Snad jen ve chvílích kdy mluví Peterova kolegyně Lesley a agentka FBI se jednotlivé postavy od sebe hůře odlišují. Naopak dialogy v podzemí jsou v jeho podání takřka perfektní.
O hudební doprovod se stejně jako v předchozích případech postaral Mario Buzzi a tentokrát zní mnohem příjemněji a než u první Grantova dobrodružství.
Po stopách československých legionářů se vydali Šárka Kuchtová a Tomáš Vlach. Reportáž.
Natočeno 2018. Premiéra 1. 9. 2018 (ČRo Plus).
1. První zastavení: Kyjev – 2. Reportáž Penza – 3. Zastavení: Lipjag – 4. Postaví se někdy památník legionářů? Kdo ví… – 5. Zastavení: Kazaň
Lit.: Vlach, Tomáš – Kuchtová, Šárka: Reportáž: Po stopách bílých i rudých Čechů. In web ČRo Plus, 1. září 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Přesně před sto lety, od jara do podzimu 1918, sváděli českoslovenští legionáři v Rusku boje s bolševiky. Nebyli to jejich tradiční nepřátelé – sovětští komunisté se Čechům a Slovákům snažili bránit v postupu na východ do Vladivostoku, odkud měli podle dohod vyjednaných exilovými představiteli odplout na západní frontu světové války.
Putování začínáme v ukrajinské metropoli Kyjevě. Pro mnohé legionáře symbolické místo, kde vyměnili zajatecké hadry za ruskou uniformu s označením československého vojska. Právě tady se během 1. světové války vytvořila Česká družina a poté československý armádní sbor, tady měli své zázemí i exiloví politici. (more…)
Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 3. 9. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:35 h) v rámci cyklu Dopolední Radiožurnál.
Obsah: 1. Maty a porucha autistického spektra: Přesně daný denní režim je nutností – 2. Matyáš a nová terapie, postavená na znakové řeči – 3. Matyáš pravidelně každý den cvičí se svými rodiči terapii ABA – 4. Jak ovlivní autismus fungování rodiny? Od začátku jsme prostě tým, popisují Průšovi – 5. Jak jde rozpoznat podle prvních signálů autismus? Dítě vyhledává stereotypy a nepřitulí se. – 6. Matyho svět po půl roce. Premiéra 2. 4. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál).
Pozn.: Pod stejným názvem měl 7. 11. 2018 na ČRo Plus premiéru celovečerní dokument.
Lit.: Hlaváčová, Veronika: Matyho svět. Časosběrný seriál Veroniky Hlaváčové. In web ČRo 1 Radiožurnál, 3. září 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Jmenuje se Matyáš, bydlí ve Středočeském kraji a je to autista. O jeho životě uslyšíte na celý týden v našem časosběrném seriálu. Matymu totiž pomáhá speciální terapie, o které se v Česku moc neví. Poslouchejte živě Dopolední Radiožurnál každý všední den po 10.35 nebo zde na webu.
Autismus. Tuto diagnózu má v Česku 11 600 lidí. Reálně jich může být ale i desetinásobně víc.
Lidé s tímto vrozeným duševním postižením složitě komunikují a často nezvládají přiměřeně reagovat na běžné situace. Autismus si hodně lidí spojuje s filmem Rain man, kde si před třiceti lety zahrál komplikovaného autistu Dustin Hoffman. Tento týden vám Radiožurnál představí svět malého Matyáše Průši z Kutné Hory, který má autismus druhého stupně (z celkových tří).
Komunikuje minimálně, má problémy s pozorností a je hyperaktivní a puntičkářský. Jeho rodiče ale objevili terapeutickou metodu, která jejich synovi výrazně pomáhá. Jaký je život Matyáše a jeho rodiny? A jak metoda funguje?
Lit.: Hlaváčová, Veronika – Kopecká, Mahulena: SERIÁL. Matyho svět. Časosběrný seriál Veroniky Hlaváčové. 2) Matyášova nová terapie: Skrze znakovou řeč pochopit okolní svět. In web ČRo 1 Radiožurnál, 4. září 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Matyášovo chování se od ostatních pětiletých chlapců liší. Má totiž poruchu autistického spektra. V jeho světě nejsou pravidla či zábrany. Ven na hřiště byl šel klidně uprostřed noci a nechápe, proč by měl zrovna spát. Matymu ale v chápání okolí začala pomáhat metoda ABA, která je postavená na znakové řeči, speciálních úkolech a odměnách.
Že Matyáš trpí autismem se jeho rodiče dozvěděli, když mu bylo pět. „V jeho případě je potřeba dohled 24 hodin. Tady se nabízí buď to přijmout, nebo se z toho zbláznit. My jsme to přijali a pracujeme s tím,“ popisuje Gabriela Průšová přístup k synovi.
Matyáš s okolím komunikuje pomocí pár slov, celé věty říkat nedokáže. Když se člověk snaží zaujmout jeho pozornost, většinou se mu Maty nedívá do očí, což je pro autisty typické.
V polovině července začali rodiče každý den s Matym cvičit konkrétní úkoly z terapie ABA, využívající ne moc známou terapeutickou metodu. Jde o zkratku pro Aplikovanou behaviorální analýzu. Ta má zlepšit Matyho komunikování s okolím.
Úkoly a odměny
Gábina má pro Matyáše připravený individuální plán úkolů. Bude trénovat činnosti, které se můžou zdát jednoduché, ale dítě s poruchou autistického spektra je běžně nezvládá. Nejdou mu brát věci do rukou, nenasadí si na hlavu čepici a není schopný si sáhnout na ramena.
Dostali jsme cennou radu. Maty neumí manipulovat s předměty. Tím pádem nemůže ani to slovo pojmenovat. Máme sekvence toho cvičení.Gabriela Průšová, maminka Matyáše
Maty za každý dobře splněný úkol dostane křupku či kostičku čokolády. Úkoly spočívají třeba v zavření a otevření plechové krabičky. Maty by si pak sám bez pomoci zvládl otevřít krabici s oblíbenou stavebnicí.
Natrénovat trpělivost
Další cvičení se týká nasazování čepice. Následuje odměna a pozdrav – plácnutí dlaněmi. Matyáš by se skrze terapii měl naučit alespoň částečně ovládat telefon. S tím mu pomůže malá hra, při které trénuje trpělivost. Právě s tou mají autisté velký problém.
Ubývající počet splněných úkolů sleduje Maty na destičce s barevnými magnety, které Gábina postupně odstraňuje. Tím upoutává synovu pozornost a trénuje i jeho trpělivost. Cvičení zabere asi 30 minut a trénovat se má každý den.
Při dalším cvičení si má Maty poklepat na ramena, ale ruce se mu nedaří k nim přiblížit, jako by ramena nevnímal.
„Je to ta dráha, která zřejmě třeba není propojená,“ vysvětluje Gábina. Matyáš se také učí rozpoznávat obrázky. Některá cvičení zatím nezvládá a vyvádí ho to z míry.
Jak se Matyáš zlepšuje a jaké výsledky má terapie po měsíci se dozvíte zítra v dalším dílu seriálu Matyho svět.
Pro lidi autistického spektra je mimo jiné typické, že jsou jim extrémně nepříjemné doteky na hlavě. Třeba mytí vlasů je pro Matyho rodinu neskutečnou komplikací. Stříhání vlasů se pojí s hlasitou hysterickou scénou a připadá v úvahu jen jednou za čas.
Právě na tyto i další situace připravuje autisty nová terapeutická metoda. Pětiletý Matyáš během cvičení trénuje nasazování čepice nebo sahání na svá ramena.
Terapie a individuální přístup
Jak vnímá Gábina posun syna? „Já to vidím rozhodně v tom opakování a v asociacích. Maty přijde, přinese klíč a řekne Mami, klíč. Ten předmět ví, že se tak jmenuje. Pak jednoznačně to, že už se dokáže i lehce zabavit, to jsme dřív u něj vůbec neviděli,“ popisuje Gábina.
Maty začal rád také stavět komíny z kostek: „Tady je třeba vidět u Matyáše posun. To je teď novinkou, kdy začíná stavět komíny, zdi. Vůbec o tohle nejevil zájem,“ říká maminka Gábina, jak si Maty začíná sám hrát.
Ten rozvoj u něj je díky tomu, že jsme zvolili individuální přístup. Zjistili jsme jeho potřeby a tím pádem ho to posunulo dál.Gabriela Průšová, maminka Matyáše
Matyáš se ve cvičeních zlepšil. Už mu jde sáhnout si rukama na ramena, což je podle Gábiny zásadní posun: „Protože jsme věděli od začátku, že tady je ten problém, to že Maty není rozpohybovaný od pasu nahoru. Jakmile dojde k tomuhle nastartování těch drah, tak pak můžeme vidět posun v řeči.“
Poznávání obrázku, výslovnost slov i otevírání plechové krabičky jde Matymu po měsíci tréninku výrazně lépe. Dokáže si samostatně otevřít krabici s oblíbenou skládačkou – i když s pomocí rodičů. „Ale už je důležité to, že si řekne o tu pomoc,“ zdůrazňuje Gábina.
Diagnóza syna samozřejmě ovlivňuje i vztah jeho rodičů, Gábiny a Martina Průšových, a také chod domácnosti i trávení volného času. Další díl seriálu se proto zaměří na Matyášovy rodiče.
Lit.: Hlaváčová, Veronika – Kopecká, Mahulena: SERIÁL. Matyho svět. Časosběrný seriál Veroniky Hlaváčové, 4) Jak ovlivní autismus fungování rodiny? Od začátku jsme prostě tým, popisují Průšovi. In web ČRo 1 Radiožurnál, 6. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Martin a Gabriela Průšovi se poznali před deseti lety. Začali spolu žít a narodil se jim Matyáš. Chod celé rodiny ovlivňuje fakt, že Maty má poruchu autistického spektra. Právě to také prověřuje vztah jeho rodičů. Některá manželství podobný tlak a stres neustojí, Průšovi ale říkají, že se vzájemně maximálně podporují a vztah mají pevný.
Matyáš byl plánované dítě. Když se rodiče dozvěděli, že není zdravý, bylo vše náročné i proto, že se na něco takového dopředu nedá připravit. „Nebylo vůbec nic, co by naznačovalo, že se to dítě nějakým způsobem díky mojí péči rozvíjí,“ popisuje situaci Gábina.
Autismus a chod rodiny
Rodiče se snaží k oboum svým dětem, Matymu i mladší Emě, přistupovat stejně a věnovat jim stejnou péči a pozornost. Nezbývá jim ale žádný čas být někdy jen spolu.
Maty je více fixovaný na Martina, než na Gábinu. A to i přesto, že na rodičovské s mladší Emou je ona a s Matym je tak neustále.
„Možná má ze mě trošku větší respekt. Gabča to samozřejmě snášela trošku hůř ze začátku,“ popisuje Martin a Gábina dodává: „Já jsem si dokonce i pobulela. Táta přišel domů a najednou všechno fungovalo… Myslím, že už mě ale bere jako mámu.“
Péče o Matyáše je náročná i po finanční stránce. Rodiče musí platit speciální soukromou školku pro autistické děti a terapii ABA. S penězi naštěstí vychází, i když přiznávají, že pro spousty rodin může jít po této stránce o neřešitelný problém.
Jsme jeden tým
Maty si rád hraje na hřišti a dobře snáší cestování. Ale nepřichází v úvahu jít třeba společně na nákup či jet na dovolenou v rámci více rodin pohromadě. „Ne že by se Maty nesnášel s ostatními dětmi, ale nedokáže si s nimi třeba hrát tak jak by si ony představovaly. A navíc ta jazyková bariéra tam je,“ vysvětluje Martin.
Od začátku jsme prostě s manželem tým. My se máme rádi, milujeme se a tím pádem problém nebyl.Gabriela Průšová, maminka Matyáše
Vztah Gábiny a Martina je nadále pevný a žádný výrazný otřes nenastal, přestože byly náročnější chvilky. Pohledy lidí, kteří neznají situaci Průšových a komentují chování Matyho nechávají být: „Lidem, kteří se s tím nesetkají osobně, stejně není možné to vysvětlit.“
V příštím díle seriálu se můžete dozvědět, jak diagnózu vnímá terapeutka, která s autistickými dětmi denně pracuje.
Lit.: Hlaváčová, Veronika – Kopecká, Mahulena: SERIÁL.Matyho svět. Časosběrný seriál Veroniky Hlaváčové. 6) Matyho svět po půl roce: Už nás bere jako parťáky a dokáže se vcítit do potřeb druhých, popisují Průšovi. In web ČRo 1 Radiožurnál, 2. duben 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Na dnešek, 2.dubna, připadá Světový den autismu. Podle organizace „Naděje pro autismus“ touto duševní poruchou u nás trpí asi 200 tisíc lidí. Mají třeba problémy s komunikací i s vnímáním světa a bývají často hyperaktivní. Na podzim jste na Radiožurnálu mohli slyšet časosběrný seriál „Matyho svět“. Ten popisoval život šestiletého autisty ze Středočeského kraje. Rodiče Matyáše Průši objevili terapii ABA, která synovi velmi pomáhá.
Skrze aplikovanou behaviorální analýzu se Matyáš denně učí pomocí her a úloh porozumět okolí a říct si například, kdy má hlad nebo že chce jít ven. Loni v září používal Maty maximálně pár slov. Teď už je dokáže postupně spojovat do krátkých vět. Navíc už není tak uzavřený ve svém světě.
Matyáš už umí oslovit konkrétního člověka, který se mu zrovna věnuje. Umí si také říct o jídlo, pití nebo sladkosti.
Lepší komunikace s okolím
Jak popisuje změny Matyho maminka? „Přijde mi, že každý měsíc je o nějakých 5 centimetrů delší. A nejenom to, že vyrostl, ale došlo i k rapidní změně toho, že je klidnější v určitých situacích. Za to jsem strašně ráda, protože se s ním dá i líp pracovat.“
Po půl roce Matyáš také začíná mluvit v jednoduchých větách, dokáže už ledacos poskládat, i když mu tam chybí často předložka. „My teď hodně pracujeme na rozvíjení vět – jako je podstatné jméno a sloveso,“ popisuje Matyášova maminka a dodává, že když Matyáš mluví, slova přicházejí úplně přirozeně.
Maty už není uzavřen ve svém světě
Skrze aplikovanou behaviorální analýzu se Matyáš denně učí pomocí her a úloh porozumět okolí a říct si například, kdy má hlad nebo že chce jít ven.
Maty už umí oslovit konkrétního člověka, který se mu zrovna věnuje. Umí si také říct o jídlo, pití nebo sladkosti, kam chce jet nebo co nechce. Je jako předškolák zapsaný ve školce, ale má individuální plán a do školy zatím nepůjde – dostal odklad.
Pro mě je úspěch to, že se dokáže vcítit do potřeb druhých lidí, že s námi je ochoten komunikovat, hrát si s námi, brát nás jako parťáky. To je v tuhle chvíli pro mě úplně neskutečný úspěch. Že už tu nemám Matyáše uzavřeného ve svém vlastním světě.Gabriela Průšová, maminka Matyáše
U šestiletého Matyáše dříve oční kontakt s ostatními téměř chyběl. Dnes už se lidem do očí dívá. „Ten jeho zrakový kontakt se rozhodně zlepšil. Vidí to i doktoři a vždycky nad tím kroutí hlavou a říkají, že se stal v podstatě zázrak,“ vysvětluje Gabriela.
Proč si na sebe Rusové o víkendu oblékli stejné uniformy, které nosili legionáři? Víte, co to jsou ruské banány? A jak to zní, když mi dá někdo do rukou revolver? Cyklus připravili Martina Pouchlá a Ivan Studený.
Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 3. 9. 2018 (ČRo Plus, 7:25 h.; ČRo 1 Radiožurnál, 8:45 h. v cyklu Ranní Radiožurnál; ČRo 2 Praha, 13:50 h.).
Pozn.: Na Českém rozhlasu Plus pojede seriál následující dva týdny se závěrečným speciálem v neděli 16. 9., na Dvojce bude seriál o osmi dílech (po-čt následující dva týdny), na Radiožurnálu se seriálu budou věnovat tento týden. Je to ten stejný seriál na různých stanicích, díly o různých stopážích.
Lit.: Pouchlá, Martina – Studený, Ivan: Stopa legie. In web ČRo 1 Radiožurnál, 3. září 2018 (článek). – Cit.: Desetitisíce Čechoslováků se v závěru první světové války vydaly napříč euroasijským kontinentem. Jaký otisk zanechali legionáři v místech, kterými se probíjeli? Reportéři Českého rozhlasu Martina Pouchlá a Ivan Studený se vydali po stopách Československé legie na Sibiři.
Jejich první zastávkou na cestě od Uralu až k pobřeží Pacifiku byl Jekatěrinburg. Právě tam bylo od jeho dobytí legionáři v roce 1918 až do jeho vyklizení v létě o rok později významné centrum československých vojsk na Rusi.
„Kolem nádraží, kterým jsme přicestovali, se koncentrovalo legionářské hospodářství a průmysl. Čechoslováci přebírali opuštěné továrny, byly tu i československé nemocnice,“ vysvětluje Martina Pouchlá. „Ve městě také sídlila odbočka Československé národní rady na Rusi a navíc je na zdejším Michajlovském hřbitově pochováno 359 Čechoslováků, které dnes letos už desátým rokem připomíná krásně udržovaný pomník.“ (more…)
Hostem je herečka Tereza Voříšková. Jak se její jméno daří vyslovovat zahraničním producentům? Přesto má s americkou i britskou produkcí řadu zkušeností. U nás si nedávno zahrála ve filmu Po strništi bos. Dá se natáčení seriálu Borgiové srovnávat se svěrákovskou atmosférou? Zůstal Tereze vztah k lidové kultuře, když tančila v souboru Valášek a proč je už léta patronkou filmového festivalu herců s mentálním i kombinovaným postižením? Moderuje Lucie Výborná.
Lit.: Švarcová, Alžběta – Výborná, Lucie: Na hvězdnost nevěřím, říká herečka Tereza Voříšková. Už za pár dnů se vrací na divadelní prkna. In web ČRo 1 Radiožurnál, 3. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Většina lidí ji dnes zná hlavně z filmů, Tereza Voříšková ale, stejně jako řada jejích hereckých kolegů a kolegyň, kdysi začínala hlavně u divadla. A po delší době (nepočítáme-li Letní shakespearovské slavnosti) se do něj dnes vrací. „Jsem z toho hodně nervózní,“ přiznává v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Tereza Voříšková si už za 10 dní odbude premiéru v nové divadelní inscenaciAmerikánka. Ta vzniká na pražských Jatkách 78 v režii Viktora Tauše. „Deset dní před premiérou je nejhorší čas, máme teď všichni hlavy v kýblu,“ směje se Tereza Voříšková.
„Moc se ale těším, je to pro mě silné téma – skoro až karmický předěl. Má postava je holčička, která dospěje do ženy. Což je pro mě po Shakespearově Julii hodně zajímavé,“ přiznává. (more…)
Velké Británii se krátí čas na uzavření smlouvy s Evropskou unií o vystoupení z tohoto společného politického svazku. Poškodilo by Londýn výrazně, kdyby země opustila osmadvacítku bez společného ujednání, nebo je žádná dohoda lepší než špatná, jak říká britská premiérka Mayová? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.
Hovoří bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (ČSSD) a Martin Slaný z investiční skupiny DRFG.
Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Pořád ještě nevíme, co Britové chtějí, hodnotí situaci 7 měsíců před brexitem expert. In web Čro Plus, 3. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Do odchodu Velké Británie z Evropské unie zbývá sedm měsíců a nervozita na obou stranách roste. Mluví se i o možnosti divokého brexitu, tedy bez dohody. Jsou to Britové, kdo se nedokáže dohodnout, nebo je to EU?
„Evropská unie od začátku stanovila podmínky a pravidla, na kterých se chce dohodnout. Problém je na britské straně,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.
Podle něj 15 měsíců trvalo, než britská vláda vůbec přišla s nějakým návrhem, jak by exit mohl vypadat. „A pět vteřin poté, co s návrhem přišla, bylo vidět, že ani pro jeho podporu nemá většinu v parlamentu.“
Expert odhadl i ekonomické dopady. „Ty ale přijdou až příští rok. Pokud Britové odejdou bez dohody, tak začnou být třetí zemí ze dne na den… Takže pokud obchodujete s Evropou, budete muset řešit celní deklarace, bude zdržování zboží na hranicích nepředvídatelné a podobně.“
Pořád ještě nevíme, co Britové chtějí. A máme nulovou jistotu, že to, co by možná chtěli, jsou schopni protlačit vlastním parlamentem. Tomáš Prouza
Proto se britské firmy už dnes musí rozhodnout, jak se připravit. „Jestli počítat s nejhorším možným scénářem se všemi náklady, který má, nebo jestli firmy věří, že nakonec nějaká dohoda bude.“
„Řada evropských firem mívala centrálu ve Velké Británii… Některé z nich je už začaly přesunovat… A to vše má už teď dopad na britskou ekonomiku,“ shrnul Tomáš Prouza.
Ekonomické dopady jakéhokoliv brexitu bych nepřeceňoval, říká ekonom Slaný
Hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný považuje jednání o brexitu za od začátku nekooperativní hru. „Je to problém na straně Británie… Nekooperativnost mezi vládnoucí stranou a opozicí, špatný leadership premiérky Mayové.“
„Rozhodnutí Britů o odchodu z EU nebylo o zahraničním obchodě, ale že si chtěli sami rozhodovat o některých věcech. Nechtěli tolik přispívat do rozpočtu Unie, chtěli mít autonomní hospodářskou politiku,“ vysvětlil expert.
Je tu také snaha Evropské unie, která nechce minimalizovat veškeré náklady, ale naopak udělat z brexitu odstrašující příklad pro jakékoli další země. Martin Slaný
Slaný prý ale věří, že Británie měla dlouhodobě odlišný pohled na úroveň evropské integrace. „A prostě dospěla do fáze, kdy se pohledy jednotlivých zemí liší. Určitě není ale zájmem Británie škrtnout veškerou integraci za 50 let.“
Britské firmy se už prý na tvrdou variantu připravují. „Brexit ještě de iure nenastal, ale to, že k nějakému exitu dojde, nenechává firmy v klidu. Takže přizpůsobují svá chování.“
„Transformace české ekonomiky po roce 1989 byla největší změna, bez jakékoli dohody. Naše ekonomika nezkolabovala, i když se ze dne na den rozpadlo celé ekonomické prostředí… Proti tomu je jakýkoliv brexit zcela marginální, takže bych náklady nepřeceňoval,“ konstatoval Martin Slaný.
Ben Aaronovitch. Kompletní audiokniha. Z anglického originálu Whispers Under Ground vydaného nakladatelstvím Gollancz v Londýně roku 2012 přeložil Milan Žáček. Hudba Mario Buzzi. Zvuk Jiří Pochvalovský. Ilustrace na obálce Kateřina Bažantová. Úprava obalu pro CD Martin Urbánek. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Režie Alexandra Bauerová.