Barbara Karpetová, ředitelka Českého centra v New Yorku. Moderuje Renata Spisarová. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.
Natočeno 2018. Premiéra 25. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 9. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 19.00 hodin).
Lit.: Spisarová-Kotík, Renata: Barbara Karpetová: Válčíme v saténových rukavičkách a se sklenicí šampaňského v ruce. In web ČRo 3 Vltava, 9. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zahraničí služba v USA je Barbaře Karpetové vlastní už osmým rokem. Nejdříve ve Washingtonu, D.C., poslední čtyři roky v New Yorku ve funkci ředitelky Českého centra New York.
O jednom z nejstarších řemesel – diplomacii – hovoří s nadhledem a humorem sobě vlastním a přirovnává ji k medicíně:
Musíme mít lásku k lidem a víru, že jako diplomaté přispíváme k harmonickému průběhu lidských dějin a také – kredibilitu, ta je vedle slova naší nejdůležitější zbraní.
„V minulosti mohla služba diplomata rodinu dokonce zruinovat, k výkonu práce patřil zlatý kočár a drahocenná roucha,“ odkrývá dějiny diplomacie Barbara Karpetová. „Já jezdím pěškochodem, ale s tím se na Manhattanu dostanu nejdál,“ doporučuje kulturní diplomatka. V souvislosti s diplomatickou službou se Barbara Karpetová řídí slovy Madeleine Albright:
Svědomí je určitý sval, který je třeba denně posilovat, jinak zakrní.
Poodhaluje zákonitosti diplomatického protokolu a upozorňuje na to, že jednou z nejhorších situací v diplomatickém světě je izolovaný partner, u kterého se neví, jaké jsou jeho myšlenkové pochody a jak se s ním domluvit. A samozřejmě válka, ve které múzy oněmí.
Na příkladu životních osudů klavíristy Davida Helfgotta z filmu Shine, v souvislosti s třetím Klavírním koncertem Rachmaninova, upozorňuje, jak zrádný může být vír energií a neustálého tlaku na výkon ve městě, jako je New York, a poukazuje na odvrácenou stránku vysoce úspěšného profesionálního světa, jehož tíživé okolnosti způsobují velká selhání těch, kteří mu chtějí stačit.
Pro Barbaru Karpetovou jsou symboly rovné spolupráce s americkou kulturou osobnosti, jakou byl Antonín Dvořák nebo Rudolf Firkušný.
Od současných projektů požaduji, aby obsahovaly reciprocitu, prvek americký i český.
Podle tohoto klíče Barbara Karpetová vysoce hodnotí loňskou spolupráci se skladatelem Petrem Baklou, který napsal kompozici pro newyorské hráče a velmi úspěšnou premiéru měla v USA i České republice. Přelévání inspirací je pro diplomatku Karpetovou základ.
Co Američané oceňují na české kultuře? Co máme s nimi společného a co je zcela jinak? Co je to to české v naší kultuře a umění? Jaká je historie České národní budovy, zázraku na skvělé adrese v Manhattanu? Odpovědi najdete ve Vizitce a také zamyšlení Barbary Karpetové nad významem svobody, které shrnuje slovy:
Svoboda dává možnost dozrát do moudrosti, ale možná se už rodí duše moudré, připravené pomáhat nám, druhým.