Hostem je Roman Štengl, rekordman v počtu seskoků padákem. Zážitek volného pádu dopřává také hendikepovaným. V čem je tohle skákání jiné? A jaké jsou nutné podmínky po seskok? I na to se ho zeptá moderátorka Lucie Výborná.
Natočeno 2018. Premiéra 11. 7. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).
Proč jdou chlapi do války? Přesně tak se jmenuje nová kniha Radana Haluzíka, sociálního antropologa a bývalého válečného reportéra, který strávil v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze více než dva roky. Právě on bude Hostem do domu na Dvojce. Proč v konfliktech bojují především obyčejní muži? A z jakého důvodu si někteří tamní lidé staví luxusní domy, kde nikdo nebydlí? Na tyto a další otázky se zeptá Stanislava Lekešová. Pořad není vysílán živě.
Natočeno 2018. Premiéra 11. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).
Ingmar Bergman. Přeložil Zbyněk Černík. Hudba Jan Šikl. Mistr zvuku Radim Dlesk. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Štěpán Pácl.
Osoby a obsazení: Johan (Ladislav Mrkvička), Marianne (Taťjana Medvecká), Henrik (Vladimír Javorský) a Karin (Klára Suchá).
Natočeno v roce 2018. Premiéra 14. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 70 min) v cyklu Rozhlasové jeviště k 100. výročí narození I. Bergmana. Repríza 26. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 10. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 21. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Lit.: Fajmon, Kamil: Bergmanova Sarabanda se v rádiu povedla. In Facebook, 19. 7. 2018 (status). – Cit.: (…) Celou dobu mi při poslechu jel hlavou naprosto slastný pocit. Poslouchal jsem totiž na mobilu (jinak rádio u nás nechytím) a říkal si, no, hru režíruje divadelní režisér, to by nemusela být zvuková džungle. Záměrně jsem si nevzal sluchátka a ta blaženost, že rozumím každému slovu na obyčejném mobilním reproduktoru – v posledních letech se při poslechu nových rozhlasových her bez sluchátek bohužel neobejdu, se nedá vůbec popsat. Hra přitom není žádnou zvukovou konzervou! Kéž by tvůrci v Praze na nás posluchače takhle mysleli častěji!!!
Lit.: Venclová, Renata: Sarabanda ke stovce Ingmara Bergmana. In Týdeník Rozhlas, červenec 2018 (článek).
Lit.: Venclová, Renata: Ingmar Bergman: Sarabanda. In web ČRo 3 Vltava, 14. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslední film švédského režiséra, ve kterém se ještě jednou vrací k hrdinům Scén z manželského života. V hlavních rolích Taťjana Medvecká a Ladislav Mrkvička. Premiéru ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana poslouchejte on-line do 20. července 2018.
Když jsem režírovala film Nevěra, jednu z rolí tam měl Erland Josephson, se kterým jsme hráli mimo jiné v Bergmanových Scénách z manželského života. Během jedné pauzy jsme si z legrace natočili takovou krátkou parodii, pojmenovali jsme to Scény z manželského života po třiceti letech a předváděli jsme tam obě tehdejší postavy, jak jsou dneska senilní. Poslali jsme to Ingmarovi, protože nám to přišlo jako dobrý vtip, a Bergman byl nadšený. Říkal: „To je skvělé, to se mi líbí, rodí se mi v hlavě jeden nápad!“ Tak jsme s Erlandem zajásali, že pro nás Ingmar konečně píše komedii… A víte, co přišlo? Sarabanda! Volné pokračování Scén z manželského života, stejně depresivní jako většina ostatních Bergmanových filmů. Liv Ullmannová o vzniku Sarabandy v rozhovoru Štěpána Kučery v roce 2010
Ve svém posledním televizním filmu Sarabanda svedl Ingmar Bergman ještě jednou dohromady Johana a Marianne, protagonisty ze Scén z manželského života. Tentokrát už ne proto, aby podstoupili vyčerpávající partnerskou bitvu jako ve snímku, který mapoval jejich rozchod. Dramatickým úběžníkem Sarabandy se stává problematický vztah Johana s jeho labilním synem Henrikem a sedmnáctiletou vnučkou Karin.
Johan svým synem pohrdá, považuje ho za životního ztroskotance, Henrik, který je na otci finančně závislý, ho na oplátku nenávidí. Oba soupeří o přízeň Henrikovy dcery Karin, která je nejzranitelnějším členem tohoto citově patologického trojúhelníku. Karin je nadějnou violoncellistkou a otec i dědeček mají odlišné představy o jejím dalším hudebním vzdělání. Když se na scéně objeví Marianne, je okamžitě zatažena do probíhajícího rodinného dramatu.
Johan, Henrik i Karin se právě dostali do zlomové životní fáze – šestaosmdesátiletý Johan je konfrontován s vlastní smrtelností, Henrik se po smrti milované ženy vyrovnává s odchodem dcery, Karin přebírá odpovědnost za svůj další život. Ani pro Marianne, která je povoláním právnička s praxí v rodinném právu, není snadné zůstat nestranným prostředníkem a pomoci najít smírné řešení.
Po formální stránce je Bergmanův scénář velmi oproštěný, tvoří ho deset dialogů zarámovaných prologem a epilogem, které obstará Marianne mluvící „do kamery“. Jakoby víc režisér nepotřeboval, aby s dokonalou plasticitou vytvořil čtyři komplikované bytosti, které hledají odpovědi na otázky, co je v životě podstatné a na čem opravdu záleží. Právě ve svých pochybách a úzkostech jsou Bergmanovy postavy dokonale věrohodné, jistě proto, že do nich autor promítá svoje vlastní prohřešky a omyly.
Rozhlasová inscenace Sarabandy vzniká ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana. Režisér Štěpán Pácl oslovil skvělé herce: Taťjanu Medveckou, Ladislava Mrkvičku, Vladimíra Javorského a Kláru Suchou. Zvukové řešení, které vzniklo ve spolupráci se skladatelem a zvukovým designérem Janem Šiklem a zvukovým mistrem Radimem Dleskem, má ambici nezůstat u prosté ilustrace jednotlivých prostředí, ale postihnout a dotvářet emocionální charakter dialogů a zpřítomnit tak přízraky, které Bergmanovy hrdiny pronásledují.
Lit.: anonym – Pokorný, Milan: Vulgární výrazy v rozhlasové hře Sarabanda. In web ČRo Ombudsman, 25. 1. 2019 (stížnost + odpověď ombudsmana). – Cit.: Dobrý den, jsem konsternován uvedením rozhlasové hry na svátek sv. Štěpána ve 20 hodin na čro2 od I. Bergmana, kde se nadměrně vyskytují sprostá slova jako „do pr.“ atd. Myslím, že to není vhodné vysílat a navíc o Vánocích.
Nebo by mě zajímalo, co je tedy sprosté slovo? Pak ať se nikdo nediví, že asi 13tileté dívky slyším v tramvajích mluvit za každým druhým slovem „vole“ a „dopr.“ Kam se naše společnost žene, když již ani na vlnách Českého rozhlasu přestává panovat úcta k jazyku a posluchačům.!?
S vánočním pozdravem M. K.
——
Vážený pane,
děkuji Vám za kritickou reakci na uvedení rozhlasové hry Ingmara Bergmana Sarabanda. Dovolte mi několik poznámek, které mají zasadit rozhodnutí dramaturgie Dvojky do širších souvislostí. Především bych Vás chtěl informovat o tom, že problémem vulgárních výrazů v uměleckých textech se vedení Českého rozhlasu intenzivně zabývá. Důkazem toho je i jednání Etické komise Českého rozhlasu v loňském roce. Etická komise doporučila Českému rozhlasu, aby se vystříhal takových příspěvků, v nichž vulgarismy nejsou motivovány uměleckým záměrem. Důležité je konstatování Etické komise, že míru vulgarity je třeba posuzovat se zřetelem k jedinečným okolnostem (např. dílo jako součást klasického odkazu apod.).
Jestliže dnešní světová i česká dramatika užívá často prvky exprese, afektu, hypertrofie v textové složce i ve scénickém provedení, nemůže odpovědný dramaturg tyto tendence zcela přehlížet. Vždy jde samozřejmě o posouzení všech okolností, v první řadě kvality textu. A tady nemohu s čistým svědomím vést jednoduchou paralelu mezi hodnotou literárního textu a jeho „slušností“. V tom případě by z literárních dějin musely být vyloučeny stovky skvělých děl, jako příklad mohu uvést celosvětově uznávaného Haškova Švejka. Zcela jistě ovšem neplatí ani opak, tedy že výskyt vulgarismů by měl být znakem aktuálních progresivních tendencí a dílo by tím mělo být jaksi automaticky zhodnoceno. Je třeba posuzovat jednotlivé konkrétní případy, jak ostatně doporučuje i Etická komise Českého rozhlasu.
V případě hry Sarabanda převážily argumenty pro její uvedení. Světově uznávaný režisér a dramatik Ingmar Bergman v ní kriticky nahlíží neschopnost šestaosmedesátiletého (sic!) univerzitního profesora rozlišit podstatné od malicherného a dosáhnout na konci života smíření. Sarabanda ukazuje, jak důležité je narovnání dávných křivd mezi rodiči a dětmi, jak zhoubné je válčit na poli osobních vztahů přes hlavy nejmladší generace nedobrovolně zatahované do sporů, v nichž správná strana neexistuje. Bergman psal tuto hru ve stejném věku, jaký určil svému hrdinovi, byl tedy zralý tvůrce s celoživotní uměleckou zkušeností. Jestliže nechává kriticky nahlížené figury otce a syna na několika místech použít expresivnější výrazy, charakterizuje tím nejméně dospělé aktéry vyprávěného příběhu. Rozhlasová dramaturgie se rozhodla zachovat původní významovou linii za užití těchto výrazů, čímž respektovala překlad Zbyňka Černíka, renomovaného překladatele severské literatury a Bergmana zvlášť.
Hereckými představiteli zmíněných postav byli Ladislav Mrkvička a Vladimír Javorský, členové činohry Národního divadla, zkušení herci, kteří si střeží svou tvůrčí integritu a mají vysoké nároky na projekty, jichž se účastní. Ani jeden z nich neměl k jazykové stránce Bergmanovy hry připomínku, dá se tedy předpokládat, že v daném případě považovali užití vulgárnějších výrazů za odpovídající psychologické charakteristice postavy a jejímu jednání.
Zařazení Sarabandy na sváteční čas vycházelo podle vyjádření dramaturgyně této hry z vřelých posluchačských ohlasů, které její premiéra vzbudila v červenci loňského roku na stanici Vltava.
Rád bych Vás požádal o pochopení, že ojedinělý výskyt vulgárních výrazů v uměleckých textech zařazených do vysílání Českého rozhlasu není znakem devalvace hodnot. O každém takovém případě se v Českém rozhlase diskutuje, zvažují se všechny aspekty, vždy musí převážit přesvědčení o uměleckém významu textu. Vaším právem je tento způsob vidění světa v uměleckých dílech odmítnout, kriticky jej reflektovat, vybrat si takové umělecké hodnoty, s nimiž souzníte ajež Vám poskytují duševní obohacení.
Děkuji Vám za pochopení a přeji Vám vše dobré v novém roce.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
Hostem je Anna Beata Háblová, architektka, urbanistka a autorka publikace Města zdí – Život a smrt obchodních center. Jakou roli hrají v životě současnéspolečnosti obchodní centra? Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 7. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h).
Pozvání do Hovorů dnes přijala moderátorka Michaela Jílková. Bouřlivé televizní debaty už vede 27 let – tou aktuální je Máte Slovo v České televizi. Uslyšíte třeba to, jaké je to být postrachem politiků a veřejně činných osob. A také to, že v dětství ráda stříhala vlasy svých panenek. Ptát se bude Jana Klusáková.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 7. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Lit.: Luptáková, Věra – Klusáková, Jana: Michaela Jílková: Jsem pyšná. Proč to neříct? Když vás nepochválí někdo jiný, pochvalte se sami. In web ČRo Plus, 10. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Neváhá říkat politikům nepříjemnosti přímo do očí, a to doslova z několika centimetrů. Nejrůznější televizní debaty vede už 27 let, většinu prý sama vymyslela, a tak je na ně taky hrdá. Proč tak ráda lidem narušuje osobní prostor?
„Protože to je má intuice. Protože je jasné, že když k nějakému politikovi nebo odborníkovi přijdu blíž, je mu to nepříjemné a spíš vám na otázku odpoví. Co jiného chcete dělat, když jen povídá a povídá a kloudné odpovědi se nedočkáte? Dělám to ale pro občany, aby se taky něco dozvěděli,“ říká Michaela Jílková.
V 90. letech začínala v Českém rozhlase Regina a od roku 1992 je v televizi. „Ve federální Československé televizi jsem moderovala pořad Duel. Pak jsem byla ze zpravodajství odejita, protože měl na mne tehdy averzi jeden velmi mocný politik. Pak jsem byla v publicistice v pořadu Karle, přepni to!, nebo jsem moderovala pořad Aréna, odkud mě taky vyhodili. Ale to už jsem byla těhotná. Pak jsem byla v Občanském judu a sama vymyslela Kotel,“ vzpomíná.
Jsou její pořady jen agresivní estráda, jak to někteří rádi označují? „Heleďte, mně je vlastně jedno, jak tomu kdo říká. Třeba Kotel byl absolutně nejsledovanější diskusní pořad všech dob. Dokonce měl share 97 %, tedy skoro každý, kdo měl ve chvíli měření zapnutou televizi, sledoval Kotel,“ říká moderátorka, které skromnost určitě nechybí.
„Já v této zemi moderuji diskusní pořady nejdéle ze všech. Všechny, krom Arény, jsem sama vymyslela. Už mne ale nebaví pořád vysvětlovat cosi o pokleslé zábavě. Pak tady taky máme krásné pořady, které nikdo nesleduje, nebo kde divák usne. Bohužel, v Čechách je to tak, že co lidi baví, je pokleslé. Na co koukají jen intelektuálové, a normálního člověka to nezaujme, to má úroveň,“ zlobí se Jílková.
Jak vlastně shání hosty? Prý se k ní politici zrovna dvakrát nehrnou. „Třeba shánět hosty do Kotle, to bylo jednodušší. Teď jsou politici ustrašené neosobnosti. Prostě to šlo z kopce. Protože ti nejchytřejší, co by mohli ohrozit ty nahoře, se ani nedostali na volební kandidátky. Tak to tady vypadalo roky a roky, a teď máme takovou úroveň, jakou máme…“
Jílková je sama na sebe opravdu hrdá. „Jsem pyšná. Ano, to je taky taková naše česká povaha, kdy se nechválíme. Proč? Když vás nepochválí někdo jiný, pochvalte se sami. Je fajn být sama se sebou spokojená, ne? 27 let moderování je opravdu těžká práce a mé pořady diváky vždy upoutaly. Proč bych neměla být spokojená a hrdá?“ odpovídá řečnicky.
Během let jí lidé říkali všelijak, od Brutální Nikity až po, asi nejčastěji, Kotelnice. Ale ani Jílková není z kamene. Narodila se jako jedináček, otec byl spisovatel a máma herečka. „Rodiče mě vedli k pracovitosti a k tomu, že se všechno dá zvládnout svou vůlí. V tom se ale tatínek mýlil.“ Vzpomíná tak na svůj asi největší traumatický zážitek, kdy zůstala doma sama s umírajícím tátou.
„Bylo to v roce 2011 a já tehdy byla doma se zlomeným 5. bederním obratlem, v krunýři a s berlemi. On už byl v pokročilém stádiu rakoviny a jednoho dne upadl. Já mu nemohla pomoct. Bylo to strašné, ale mohla jsem jen ležet nebo stát. On přitom využil všechnu svou vůli, aby vstal sám. Ale ono to nešlo…“
Po nějaké době tatínek zemřel, doma a mezi svými. „Prvních pět let jsem si za ním na hrob chodila povídat docela často, teď už míň, ale jeho velkou fotografii mám v pracovně. Takže je se mnou vlastně neustále,“ dodává Michaela Jílková.
Proč studovala herectví? Je dnes spokojena, se dvěma dětmi a dvěma manžely? Jak pomáhá ztrémovaným „občanům“, kteří přijdou do pořadu Máte slovo? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru Jany Klusákové a Michaely Jílkové.
Mozartova vazba na prostředí Orientu je dobře známa. Spojovníkem mezi J. S. Bachem a „černým kontinentem“ bude osobnost Alberta Schweitzera. Připravil Viktor Velek.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h).
Přesně před rokem odstartoval program na podporu nejchudším regionům Re:start. Pořad připravil Tomáš Jelen.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 7. 2018 (ČRo Plus, 15:33 h.).
O výstavním projektu Pohledem žen v Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově hovoří kurátorka a ředitelka ESAC Hana Jirmusová Lazarowitz, malířka Magdalena Rajnišová a streetartová umělkyně TOYBOX. Moderuje Tomáš Pivoda, hudbu vybírá Zdeněk Přidal.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl je hostem Interview Plus. Požadavky komunistů na zdanění církevních restitucí jsou podle kardinála Dominika Duky skandální a církve by se v případě potřeby měly bránit soudně. Co by pro církve znamenalo, kdyby musely restituční náhrady danit? Jak vysvětlují veřejnosti a politikům, k čemu tyto prostředky potřebují? Moderuje Jan Bumba.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 7. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h).
Petra Švecová se svými hosty debatuje o vztahu současného výtvarného umění a krajiny s Dagmar Šubrtovou, výtvarnou umělkyní a kurátorkou a s Milošem Vojtěchovským, pedagogem, kurátorem a zvukovým umělcem.
Natočeno 2018. Premiéra 27. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.). Repríza 10. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.; 23.00 hodin).
Powered by WordPress