Host: Milan Zerzán, lesník a ředitel Městských lesů, Hradec Králové. Co se děje v lese v zimě? Která zvířata se uložila k zimnímu spánku a které stromy jsou v českých lesích nejčastěji? Co dělá takový lesník a jakou moderní techniku ke své práci používá? Moderuje Zdeněk Novák.
Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.
Připravila Milena M. Marešová. Zdvíhám lem pláště, rukávy shrnuji větve, jež schodiště stíní. Číňané nikdy neoddělovali tělo a duši. Pohyb a stylizace, formy taneční, bojové nebo divadelní, zůstaly pro ně vždy hluboce duchovním, rituálním aktem.
O čínském pojetí tělesného pohybu a dramatického představení, a možnostech jejich „západní interpretace“, hovoří v pořadu taneční publicistka Nina Vangeli, sinoložka a překladatelka Olga Lomová a ředitel pražského divadla Archa, Ondřej Hrab.
Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Čínské dny. Repríza 6. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
86. díl cyklu Historie českého zločinu. Případ Dr. Ing, Václava Jánského, profesora Vyšší hospodářské školy v Táboře, velmi vlivného a váženého muže, začal v září 1937, krátce před Mnichovskou dohodou. Politická situace tu byla tou dobou značně napjatá. Z Německa odcházejí první političtí emigranti, šíří se zprávy o budovaných koncentrácích, na hranicích země se staví opevnění. Není divu, že občané naší země nechtějí sedět s rukama v klíně. Jednou z možností, jak vyjádřit vlastenecké cítění, byl vstup do spolku Vlajka. Ten se však během protektorátu proměnil z poměrně sympatického sdružení v odpudivou kolaborující organizaci. A po skončení války přišlo tvrdé zúčtování… Připravila Jitka Škápíková a Laděna Plucarová. Zvuk Petr Šplíchal. Režie Jaroslav Kodeš.
Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 27 min.). Repríza 24. 3. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit. Plucarová, Laděna – rota – Škápíková, Jitka: Vlajkař. Kolaborovat nechtěl, a tak z původně vlastenecké Vlajky vystoupil. Přesto byl označen za fašistu a několikrát souzen. In web ČRo 2 Praha, 24. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Evropa v krizi. Jednou z možností, jak vyjádřit vlastenecké cítění, bylo vstoupit do spolku Vlajka. Ten se ale během protektorátu proměnil z poměrně sympatického sdružení v odpudivou kolaborující organizaci. A po skončení války přišlo tvrdé zúčtování… (….)
V Národním divadle měla premiéru Čapkova Bílá nemoc, z Německa odcházejí první političtí emigranti a s nimi se šíří zprávy o budování koncentračních táborů. Na hranicích země se staví opevnění. Není divu, že vlastenecky cítící občané naší země nechtějí sedět s rukama v klíně. (…)
Přehlídka španělských filmů La Película a ohlédnutí za tvorbou zemřelého Jóhanna Jóhannssona. Moderuje Jaroslava Haladová, hudbu vybírá Josef Sedloň.
Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).
Film Tvář vody režiséra Guillerma del Tora recenzuje Ondřej Pavlík. Snímek je největším oscarovým kandidátem, pohádkové drama se Sally Hawkinsovou v hlavní roli má 13 nominací. A pozoruhodné, ale málo známé rané filmy Věry Chytilové, které jsou k vidění exkluzivně na webu Vltavy, představuje filmová historička Stanislava Přádná. Připravili Pavel Sladký a Šárka Gmiterková.
Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h). Repríza 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).
Lit.: Sladký, Pavel – Gmiterková, Šárka: Filmy Věry Chytilové zdarma. Podívejte se na 4 rané snímky nejlepší české filmařky. In web ČRo 3 Vltava, 14. únor 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nabízíme vám čtveřici málo známých studentských snímků Věry Chytilové. K vidění budou do konce února.
Věra Chytilová byla autorka zásadních děl jako Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Hra o jablko nebo Dědictví. Proslula formálními a výtvarnými experimenty, ale také ostrou satirou útočící na dobové společenské a morální klima. 12. března si připomeneme 4 roky od její smrti a ve spolupráci s FAMU vám nabízíme kolekci její rané tvorby, kam spadají snímky Zelená ulice, Kočičina, Strop a Žurnál FAMU: první občasník.
Právě o nich jsme také mluvili ve filmovém pořadu Reflexe se Stanislavou Přádnou, filmovou historičkou a docentkou působící na Katedře filmových studií FF UK, která se specializuje na českou novou vlnu. Na plátně budeme mít unikátní možnost vidět filmy Věry Chytilové v Divadle DISK 12. března.
„První dva filmy, Zelená ulice a Kočičina jsou originální a můžeme na nich vidět vlivy, která Věra Chytilová přijímala jako studentka. Byli to například tvůrci sovětské montážní školy. Například Dziga Vertov učaroval Chytilové i jejím kolegům,“ říká Stanislava Přádná.
„Oproti svým kolegům je vidět, že Věra Chytilová od začátku cílevědomě usilovala o to být autorskou filmařkou. Například Kočičina originálním způsobem těží z Franze Kafky,“ dodává v Reflexích Stanislava Přádná.
Strop je absolventským filmem Věry Chytilové. „Člověk by si měl laťku svých cílů dávat vysoko, tvrdila vždy Chytilová,“ říká Stanislava Přádná. Svědčí o tom i dlouhometrážní debut O něčem jiném, který konfrontuje dvě ženy, gymnastku Evu Bosákovou a Věru, ženu v domácnosti. Jím se filmařská kariéra první dámy českého filmu rozjela naplno.
Lit.: Pavlík, Ondřej: Tvář vody. Amélie z černé laguny. In web ČRo 3 Vltava, 13. únor 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: Recenze oscarového favorita se 13 nominacemi, který přepíná mezi znepokojivými výjevy z doby studené války a únikem do pohádkové fantazie.
Mexickému režisérovi Guillermu del Torovi se konečně podařilo to, co jeho generačně spříznění amigos, Alejandro González Iñárritu a Alfonso Cuarón, dokázali už v předchozích letech. Třináct nominací na Ceny Akademie pro snímek Tvář vody je téměř jistou předzvěstí velkého oscarového sukcesu, tedy něčeho, na co del Toro doteď nebyl vůbec zvyklý. Dává proto smysl se ptát, co za náhlým obratem v kariéře tohoto bodrého zavalitého sympaťáka stojí.
Del Toro se vždy profiloval jako zručný realizátor fantaskních námětů, přičemž řada z nich, Ďáblova páteř, pokračování upírského filmu Blade nebo gotický Purpurový vrch, vydatně čerpala z hororových konvencí. Když režisér dostal příležitost pracovat s většími rozpočty, upsal se dvojdílné adaptaci komiksového Hellboye nebo si plnil své klukovské sny ve velkolepém blockbusteru Pacific Rim – Útok na zemi, navazujícím na tradici japonských monster filmů a seriálů o bojových robotech. To vše jsou přitom typy snímků, které se s akademiky spolehlivě míjejí. Jsou zkrátka považovány za příliš nízkou, nedospělou a v jádru brakovou zábavu, která má daleko do oduševnělého umění, typicky oceňovaného na Oscarech.
V Tváři vody del Toro na jednu stranu dále rozvíjí svoji fascinaci nadpřirozenými příšerami a dalšími pokleslými motivy. Snímek by se dal považovat za remake padesátkového amerického hororu Netvor z černé laguny, v němž se rovněž tým vědců zmocní humanoidního obojživelníka původem z Amazonie. Stejně jako v tomto filmu, i v Tváři vody se mořský muž zamiluje do lidské ženy, tentokrát němé uklízečky Elisy. A stejně tak je tu největším monstrem nikoli samotný netvor, nýbrž vykořisťovatelský člověk, který živočicha pod záminkou vědy a pokroku brutálně vytáhne z jeho přirozeného prostředí.
Nepřehlédnutelné hororové prvky, jako amputované prsty válející se v tratolišti krve nebo ukousnuté kočičí hlavy, ale Tvář vody na druhou stranu propojuje s uhlazenou, kultivovanou poetikou svérázných, lehce vyšinutých romantických filmů. Elisa předvádí uhranutému netvorovi muzikálový tanec s koštětem, jindy za zvuků konejšivé harmoniky zasněně hledí z okna autobusu. V těchto momentech snímek nejvýrazněji připomene divácky vstřícnou tvorbu francouzského režiséra Jeana-Pierra Jeuneta, konkrétně jeho nesnesitelně milou, kouzelně abnormální romanci Amélie z Montmarteru.
Pro oscarový úspěch Tváře vody je ale možná ještě důležitější to, že jde otevřeně vstříc současným liberálním hodnotám. Politické přesahy jsou přitom další věc, která se v del Torových filmech dosud vyskytovala spíše jen latentně. Zřejmě nejvýrazněji v kritikou vřele přijatém Faunově labyrintu, kde magicko-realistický příběh dvanáctileté dívky režisér zakořenil v hrůzách frankistického Španělska. V Tváři vody, situované do období studené války, se však del Toro poprvé systematicky vyjadřuje k americké kultuře, jejím posedlostem a ideálům.
Podle melodramatické logiky jsou tu postavy poměrně čitelně dělené na ty, které jsou všelijak utlačované, minoritní a schopné soucitu, a na ty, které zosobňují dominantní řád a vynucují si jej zcela bezohledně. Na straně outsiderského dobra tak kromě Elisy s hispánským příjmením Esposito stojí i její černošská kolegyně nebo postarší homosexuální soused Giles. Straně zla pak vévodí démonický plukovník Strickland, který se k personálu tajné laboratoře chová majetnicky a přezíravě a zajatého mořského muže neváhá týrat bolestivými elektrošoky.
Tvář vody přitom nezůstává jen u jednotlivých hrdinů či padouchů, ale zároveň se odpoutává k širší společenské kritice. Fašistického Stricklanda, mezi jehož oblíbené čtivo patří motivační příručky, snímek překvapivě odhalí jako patriarchu klasické nukleární rodiny s domácností vybavenou jako z dobového katalogu. Když si později Strickland kupuje pod nátlakem úlisného prodejce nové auto, je to jeden z drobných poukazů na všudypřítomnost konzumu a otupujícího vlivu reklamy. Film tak proti sobě staví nejen skupiny postav, ale také obecnější hodnotové rámce: sounáležitost, ochotu a nepředpojatost proti sobeckému, xenofobnímu a materialistickému jednání.
V jedné ze scén sleduje Elisa na návštěvě u Gilese televizi, na které právě běží zpravodajské záběry z násilného zásahu policie proti černochům. Giles rychle přepne na jiný kanál se zábavným programem a úlevně si vydechne. Tvář vody sice empaticky zaujímá perspektivu obětí, ale současně stejně tak „přepíná“ mezi znepokojivými výjevy a pohádkovým únikem. Problém jinak dobře míněného a svižně odvyprávěného del Torova filmu přitom není, že by byl snad politicky korektní, ale že na jedné straně odsuzuje naivní eskapismus a současně jej sám ve vrchovaté míře nabízí.
Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život. Denis Molčanov, sinolog a překladatel. Moderuje Petr Šrámek.
Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).
Moderuje Jiří Holoubek. Hodina, v níž budeme hostiteli, ale také hosty mnoha zajímavých lidí. Host: herec Václav Neužil. Václav Neužil je už od roku 2006 členem Dejvického divadla. Kořeny má v Plzni, v Brně vystudoval JAMU a prošel tam několika divadelními soubory. Dnes, ve svých osmatřiceti letech, patří k vyhledávaným tvářím filmu i televize, jeho filmografie je úctyhodná. Samozřejmě stále zůstává nedílnou součástí své domovské scény. Aktuálně ho kromě divadelních prken můžeme vidět v seriálu Dabing Street.
Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h). K poslechu zde.
Kao Sing-ťien. Vybrané pasáže z autorovy přednášky pronesené při převzetí Nobelovy ceny za literaturu v roce 2000. Z vlastního překladu připravil Denis Molčanov. Režie Izabela Schenková.
Účinkuje Tomáš Pavelka.
Natočeno 2018 (?). Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.; 13 min) v cyklu Čínské dny a Esej. Repríza 5. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Vyzkoušeli jste si už někdy, jaké to je – nevidět? Pokud ne, zajděte si třeba do kavárny Potmě, nebo si doma, při úplné tmě, zkuste něco vyrobit. Určitě zjistíte, jak moc se při nedostatku zraku zapojí do vaší činnosti ostatní smysly. Mnohé o tom ví i Petr Pavelka ze Slavkova u Opavy. Je nevidomý a v charitní dílně tvoří z hlíny. Rozhovor s ním natočila Iva Piskalová.
Natočeno 2018. Repríza 14. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 4:40 – 4:50 h).
Jindřich Šídlo. Komentář. Jindřich Šídlo: Děkujeme slovenským soudům za doplnění chybějícího dílu skládačky..
Natočeno 2018. Premiéra 13. 2. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.). K poslechu zde.
Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Babiš, Bureš a konec první České republiky. In web ČRo Plus, 13. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Některé země mají prostě předsedu vlády. Česko má v únoru 2018 trestně stíhaného předsedu vlády v demisi, který spolupracoval s komunistickou StB. Děkujeme slovenským soudům za doplnění chybějícího dílu skládačky.
Zní to samo o sobě úplně absurdně, ovšem vůbec nejabsurdnější na tom je, že to v Česku vlastně už nikoho ani nevzruší. A pokud by se zítra konaly volby, Babiš by je s přehledem zase vyhrál – možná ještě výrazněji, než to docela suverénně dokázal loni v říjnu.
Babišova potvrzená spolupráce s komunistickou tajnou policií je jen dalším razítkem potvrzujícím definitivní konec první České republiky po 25 letech její existence. A taky definitivní porážky zdecimované české pravice, která tehdy u základů novodobého českého státu stála. (more…)
Powered by WordPress