Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Návraty po stopách zvuku. Vzpomínku na Vlastimila Brodského s pomocí archivních snímků připravil a uvádí Jiří Hubička.

Ze záznamu hovoří Vlastimil Brodský.

Natočeno 2017. Premiéra 23. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Rozhlasové rozloučení s hercem Jiřím Ornestem, který zemřel v neděli 9. 4. 2017.

Natočeno 2017. Premiéra 16. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h.; 90 min).

Obsah:
1. Vzpomínání režisérky Hany Kofránkové.
2. Rok v dopisech – Jiří Orten (J. Ornest čte z dopisu svého strýce).
3. Karel Hugo Hilar: O pokoře hercově (účinkuje J. Ornest).
4. Miroslav Holub: Úvahy o potopě, 1. úryvek (cyklus Sladké je žít, účinkuje J. Ornest).
5. Alphonse Allais: Absintové a jiné příběhy (účinkuje J. Ornest).
6. Miroslav Holub: Úvahy o potopě, 2. úryvek (cyklus Sladké je žít, účinkuje J. Ornest).

Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží. Poklad nad zlato nás čeká v sobotním Klubu Rádia Junior. Víte, co je zlatá horečka a kdo touto horečkou onemocněl? A co je to zlaté rouno? Nejen to se dozvědí všichni, kdo se s námi vydají rýžovat zlato, ale taky hledat dobrého kamaráda. Jak souvisí kamarádství s pokladem? Poslechněte se i Klub Rádia Junior, ve kterém nebude chybět minutová pohádka O zlaté mouše, pravidelná soutěž a taky pohádka od Hajaji Bajky o moudré sově. Připravila a moderuje Romana Růžičková.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

Jan Gogola ml. strávil dětství na uherskohradišťském sídlišti, které si jako zhruba patnáctičlenná parta proměnili v prostor každodenních dobrodružství. Intenzita této zkušenosti se ukázala být natolik silnou, že letos, jako více méně pětačtyřicetiletí muži, budou mít už desátý ročník srazu kluků z ulice. Na setkání v roce minulém přišel Jan Gogola i s mikrofonem, aby natočil svědectví o jednom nadčasovém přátelství, ale také osobní a společenskou inventuru posledních třiceti let: kam jsme chtěli dojít a kam jsme došli? Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová. Mistr zvuku Roma Špála.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 12. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 15. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14.00 hodin); 7. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 17. 8. 2019 (ČRo Plus, 21:30 h.) v cyklu Dobrá vůle Plus. K poslechu zde.

Pozn.: Šestý z audiodokumentů na shortlistu Prix Bohemia Radio 2018.

Lit.: Gogola ml., Jan: Kam jsme chtěli dojít a kam jsme došli? Sraz kluků z ulice: osobní i společenská inventura posledních 30 let. In web ČRo 2 Praha, 22. 4. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sraz kluků z ulice. Dokument o jednom nadčasovém přátelství, ale i osobní a společenská inventura posledních 30 let.

Režisér, dramaturg a pedagog FAMU Jan Gogola ml. strávil dětství na uherskohradišťském sídlišti, které si jako asi 15členná parta proměnili v prostor každodenních dobrodružství. Intenzita této zkušenosti se ukázala být tak silná, že letos (jako 45letí muži) budou mít už 10. ročník srazu kluků z ulice. Na setkání v roce minulém přišel Jan Gogola i s mikrofonem.

Fotbal, hokej, kuličky, schovávaná, softball, stromy, sprint, špicakros, štafety, celníci a zloději, skok do dálky a výšky, roztahovák, trojskok, krvavý dědek, hod dlažební kostkou, bumbrlíček, prak na kamínky i bahno, oštěp, čára, flusačka, partyzáni, kolo, indiáni, orientační běh, iglú, stolní hokej, alba známek, sázky a dostihy, počítačové hry…

To jsou názvy, přezdívky nebo předměty her, z nichž řada zvláště mladším generacím musí znít jako popisky k vitrínám muzea lidové kultury. A není se co divit. Už to totiž bude 40 let, kdy se naše klukovská parta v podstatě dennodenně scházela na jednom uherskohradišťském sídlišti, které jsme si prostřednictvím uvedených dobrodružství proměnili na stadion, v les nebo klubovnu.

Stav plného bytí

A přitom se jednalo o běžný čtvercových chodník mezi paneláky s trávníkem uprostřed, vedle kterého se mezi keři a stromy krčilo pískoviště. Na přilehlé travnaté nebo betonové plácky jsme zavítali kvůli hokeji. Anebo když nám nerudní důchodci brali balon a od svých oken nás s křikem odháněli pryč. Byli jsme spolu snad víc než doma. Praskliny na dlažbě chodníku nám byly známé důvěrně jako vzorky na koberci v obývácích.

„Poslední dobou je strašně populární slovo flow. Znamená to stav plného bytí, ponoření se do prožitku, kdy od toho nemáš odstup, ale jsi v tom. Kolem toho baráku jsme byli v permanentním proudu, furt jsme v tom byli ponoření. A ta intenzita byla obrovská“

„Poslední dobou je strašně populární slovo flow. Znamená to stav plného bytí, ponoření se do prožitku, kdy od toho nemáš odstup, ale jsi v tom. Kolem toho baráku jsme byli v permanentním proudu, furt jsme v tom byli ponoření. A ta intenzita byla obrovská,“ řekl k tomu po letech jeden z nás, vystudovaný pedagog a dnes podnikatel Dalibor, na srazu ulice.

I po 10 letech stále spolu

Letos tomu totiž bude 10 roků, kdy nám jeden z nás, podnikatel a zastupitel Laďa, napsal, že bychom si mohli společně zahrát fotbal a zajít do hospody. A tak se taky ve vesnici Zlechov u Uherského Hradiště, kde Laďa a další člen party truhlář Evža bydlí, před 10 lety stalo. Sešli jsme se tehdy v 15 chlapech, tedy téměř v plném počtu, i když se řada z nás v předcházejících 20 letech téměř nebo vůbec neviděla.

Z jednorázové akce se stala tradice. Scházíme se od té doby každý rok, a to většinou v rámci zavedeného programu, který taky tvoří rám tohoto skupinového portrétu. V jeho průběhu se ocitnete na zahajovacím pivu, fotbalovém zápase, ve sprše i v šatně. Pop-rockové standardy 80. let znějící z jukeboxu vytvářejí dobový kolorit k bowlingovému hecování. Ale hlavně k povídání skupinovému i k rozhovorům tváří v tvář, osobním až intimním.

Ta věc minulá je furt přítomná

Budete taky svědky pro některé nelehkého odchodu z hospody, následného rozloučení a nečekaného pokračování natáčení doma u Ladi, který navzdory pokročilé hodině neváhal probudit svoji ženu, aby jí sdělil, že jako jediný proměnil penaltu. Jeho potřebu povídat přerušila až únava z blížícího se rána. Ty, které jsem ve víru noci nestihl vyzpovídat, jsem navštívil druhý den.

Třeba Evžu: „Mně se zdávají sny z dětství, ale nevybavím si konkrétně. Vídávám ty kluky a děcka v těch snech, jak jsme byli malí…“ Malí či velcí, stále spolu. Pro někoho možná jen sentiment, pro mě radostný důkaz toho, že i v době neustálých společenských a osobních proměn může něco přetrvávat. A jak tu událost vnímám já? „Myslím, že to je věrnost, že nežiješ jen okamžik, ale nadčasový rozměr. Že ta věc minulá je furt přítomná.“

„Pořád jsme všichni kluci. V základu. Jasně, každý má nános, problémy, průsery, starosti, ale to klukovské srdce nám zůstalo.“

Potkat se s dětstvím

V Praze žijící ajťák Mira k mé odpovědi poznamenal: „Pořád jsme všichni kluci. V základu. Jasně, každý má nános, problémy, průsery, starosti, ale to klukovské srdce nám zůstalo.“ Jeho slova ostatně dokazuje například to, že jsme si jako více méně 45letí borci na předminulém srazu zahráli kolem půlnoci před zlechovskou hospodou na schovku.

Naše setkávání přitom není pouze živým svědectvím téměř půlstoletí trvajícího přátelství, ale taky příležitostí k životní bilanci. V jaké situaci se tady a teď nacházíme a jak se vyrovnáváme s nebezpečím životního ustrnutí. Anebo naopak se stresem. „Honzo, abych usnul, tak si potřebuju dát panáka a špunty,“ svěřuje se třeba podnikatel Peťa. Chceme ještě něčeho dosáhnout? Nebo se klukovská touha něco si dokázat už vytratila?

Opotřebovanost, nemoce a emoce

Ve slovech některých zaslechnete nádech opotřebovanosti, Jiní se stále dokážou vyhecovat k nové zkušenosti. Jako třeba právník Bedřich, který se kvůli dceři hrající na flétnu naučil noty: „Já jí tam předříkávám první druhá třetí čtvrtá a ona hraje.“ A jak vnímáme svoji existenci tváří v tvář smrti, která se připomíná nejen prostřednictvím narůstajících úmrtí našich blízkých, ale taky ve více či méně vážných nemocech nás samotných?

„Jak jsem byl nemocný, tak jsem to bral optimisticky. A to mně myslím velice pomohlo. Neuzavřel jsem se sám do sebe. Neměl jsem deprese. I když to bylo vážné. A asi to hodně pomohlo,“ komentuje svoje nedávno prožité náročné období technik měřicích zařízení Pavel. A jeho mladší brácha, vyučený obráběč kovů Zdenda, který jezdí 20 let s kamionem, zase v klidném postoji svalovce nečekaně odkáže k dalajlámovi, ve kterém vidí sílu nalézat dobré i v tom zlém.

Připravil Stanislav Motl. Patřil mezi nejlepší reportéry své generace. Jak později říkával, měl štěstí, se vždy ocitl ve správný čas na správném místě. V osmatřicátém roce ho Osud zavál do naší země. To co tu, v čase umírání demokratického Československa prožil, zůstalo v něm po celý život. V době, kdy svět sledoval, kam až povedou Hitlerovy útoky na naší zemi, tento reportér podával svědectví o tom, že to nebyl zdaleka jenom Hitler, kdo tehdy Československo ohrožoval a toužil pokořit. Že to nebyl zdaleka jenom Hitler, kdo toužil ukrojit si s pomyslného koláče co největší díl? Začíná příběh Sydneyho Morrella.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 16:04 h) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (316).

56. díl cyklu Historie českého zločinu. Byl to strašný pohled. Ti dva leželi v loužích krve a bylo zřejmé, že zanedlouho zemřou. Brutální dvojnásobná vražda v Nové Vsi pod Přimdou v lednu roku 1930 uvedla do pohotovosti četnické sbory v širokém okolí. Ale než četníci přijdou na to, kdo vraždil, uplyne osm let. Zpracovala Bronislava Janečková.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 26. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Román s názvem Knihy Jakubovy (Olga Tokarczuková) vzbudil v Polsku v roce 2015 nebývalý rozruch. V pořadu Petra Vidláka, který knihu přeložil do češtiny, komentuje historické okolnosti románového příběhu Aleš Zářický. Připravil Petr Vidlák.

Ukázky z románu čte Petr Lněnička. Vyprávění autorky knihy čte Vanda Hybnerová.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:05 – 11:00 h) v cyklu  Víkendová příloha stanice Vltava.