Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rozhlasová procházka Kralicemi. Připravila Světlana Lavičková.

Natočeno v roce 2003. Repríza 25. 8. 2005 (ČRo 2 Praha, 20:33 h.; 26 min.).

Mozaika ke státnímu svátku. Připravila Eliška Závodná.

Spoluúčinkují Tomáš Černý a historičky Pavla Vošahlíková a Magdalena Živná.

Natočeno v roce 2005. Premiéra 29. 10. 2005 (ČRo 2 Praha, 21:05 h.; 55 min.).

Pozn.: Den státnosti slaví Rakousko 26. října. V tento den byla v roce 1955 podepsána tzv. Státní smlouva a Rakousko, po válce 10 let okupované a obsazené spojeneckými vojsky, získalo nezávislost pod podmínkou neutrality.
My oslavujeme jen o dva dny později, 28. října. Shoda náhod. Ale co všechno máme díky díky spojené historii dodnes společné? A jak se žilo za Rakouska – Uherska? (anotace)

Připravila Jindra Jarošová.  Hovoří archeolog Luděk Galuška (MZM Brno).

Natočeno v roce 2004. Premiéra 5. 7. 2004 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.; 55 min.).

Pozn.: Oba byzantští učenci, které si dnes státním svátkem připomínáme, tedy svatý Konstantin a svatý Metoděj, spojili roku 863 svůj osud s naší Velkou Moravu. Jak se jim tu asi žilo? A jak se na té Velké Moravě žilo samotným Moravanům? O tom všem si v následující hodince přímo na jednotlivých lokalitách budeme povídat s archeologem dr. Luďkem Galuškou z Moravského zemského muzea. (anotace)

Připravili Světlana Lavičková a Tomáš Černý. Pořad navazuje na reportáž z roku 2003, kterou si v úvodu pořadu připomeneme. Poté se senámíme se vším, co se za poslední dva roky na krušnohorském hradě Hauenstein (v „českém znění“ Hauenštejn) změnilo.

Natočeno 2005. Premiéra 28. 7. 2005 (ČRo 2 Praha, 21:35 h.; 26 min.).

Pozn.: Pavel Palacký je člověk, který si vytyčil složitou životní cestu. Její náročnost je ale vyvážena obrovskou dávkou nadšení a poslání, které jej znovu a znovu nabíjí. V roce 2000 se po šesti letech hledání rozhodl koupit za jeden a půl miliónu korun zříceninu hradu Hauenštejn. Od té doby ji opravuje a uvádí do stavu, aby Krušné hory zdobil. Že to vyžaduje ohromné úsilí a výdrž není pochyb. Kolik to ale vyžaduje znalostí, přátelství, dobrovolníků a jak moc tolerantní manželku, to je na déle.

Připravila Dagmar Misařová. Jak žili naši předkové v době bronzové? Jak se oblékali? Nosili muži kalhoty? A co ženy – zdobily se a líčily, aby se mužím líbily? Milovali se s vášní stejně velikou jako bojovali? Odpovídat bude ostravským spisovatelem Janem Padychem, který dlouhých sedm let pracoval na trilogii „Z pravěkých ság“.

Připravil ČRo Ostrava roce 2004. Premiéra 18. 9. 2004 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.; 55 min.).

Připravila Dagmar Francová. Jak skončila nejslavnější knižní sbírka české šlechty. Dozvíme se mimo jiné o tom, jak se vzácná knihovna Petra Voka z Rožmberka dostala ku Praze na Výtoň, kde měsíce ležela nepovšimnuta v bednách před Emauzským klášterem, a to tak dlouho, až ji roku 1648 nalezli Švédové. A proto jsou dnes tyto vzácné knihy uloženy ve Stockholmu i v dalších evropských městech.

Hovoří prof. PhDr. Jiří Cejpek.

Natočeno 2004. Premiéra 8. 12. 2004 (ČRo 2 Praha, 21:30 h.; 25 min.) v cyklu Rozhlasová akademie třetího věku.

Připravila Eliška Pilařová. Hovoří ekolog, horolezec a jeden z nejlepších znalců Východních Krkonoš, doktor Pavel Klimeš a soukromý badatel a publicista Antonín Tichý.

Natočeno 2004. Premiéra 9. 9. 2004 (ČRo2 Praha, 20:05 h.; 28 min.).

Lit.: -ep- (= Pilarová, Eliška): „Paměť krajiny“ – vyprávění o zaniklé obci Sklenářovice. In Týdeník Rozhlas 37/2004 (30. 8. 2004). – Cit.:  Zdá se téměř neuvěřitelné, kolik v novodobé historii zmizelo vesnic a měst z mapy českých zemí. Krkonošské Sklenářovice jsou dokladem toho jak radikální zásah do života Čechů znamenalo vysídlení Sudetských Němců: jejich minulost měla být odsunuta spolu s nimi, jenže zůstalo po nich cosi, co odsunout nelze – krajina. Cesty, které nikam nevedou, lány plevele namísto luk a polí, rozpadající se kamenné zídky, zčernalé kmeny ovocných stromů – důkaz, že zmizely především Sudety lidské práce, jejíž hodnoty jsme neuměli uchovat.

Sklenářovice, neboli Glasendorf, obec pod Rýchorami, poprvé připomíná trutnovský kronikář Šimon Hüttel v roce 1515. I když už ve 13. a 14. století pracovaly mnohde po okolí železné hamry a přímo v sousedství se rýžovalo zlato, Sklenářovice se spíše, než těžařstvím, připomínají skutečně sklářskou výrobou. Právě z této vsi pochází i vůbec první psaná zmínka o lavině v Krkonoších, a zajímavé je i to, že v dobách největšího rozkvětu měla téměř tolik obyvatel, jako Janské Lázně. Dnes tu zbyl jen starý kamenný můstek a kříž, kaplička a pomník padlých.

Průvodci historií i současností Sklenářovic byli autorce pořadu Elišce Pilařové ekolog, horolezec a jeden z nejlepších znalců Východních Krkonoš, doktor Pavel Klimeš a soukromý badatel a publicista Antonín Tichý.

Pozn.: Sklenářovice, (německy Glasendorf), zaniklá vesnice v Krkonošském národním parku, dnes částí městyse Mladé Buky v okrese Trutnov. Nachází se asi 2,5 km na sever od Mladých Buků. Do konce druhé světové války byly Sklenářovice samostatnou obcí s více než dvěma stovkami, takřka bez výjimky německých obyvatel. Po odsunu Němců zůstaly desítky domů opuštěny a jelikož se jedná o poměrně odlehlou horskou obec, nikdo z vnitrozemí se sem nehrnul. Domy byly vyrabovány, pobořeny a ty které zůstaly celé, odstřelila armáda. Dnes tu stojí už jen zhruba čtyři domy, sloužící většinou jako chalupy a několik hospodářských přístřešků. Vesměs vše v dolní části bývalé vesnice, v osadě Bystřice. V roce 2009 zde byla evidována pouhá jedna trvale obývaná adresa. V roce 2001 byli obyvatelé zahrnuti pod Mladé Buky. Jelikož po desítkách let divoká příroda vesnici doslova pohltila, vznikla zde ojedinělá lokalita luk a rozptýlené zeleně. Proto bylo v roce 2009 celé údolí bývalé vesnice (mimo Bystřice) prohlášeno přírodní památkou Sklenářovické údolí. (anotace)

Tajemnou historii královského nástroje v bazilice sv. Markéty v Břevnově vypráví varhaník ing. Marek Čihař. Doprovodí i aktuální české zpěvy adventní z 16. století. O rekonstrukci varhan a jejich budoucnost se zajímal Karel Tejkal.

Natočeno 2005. Premiéra 27. 11. 2005 (ČRo2 Praha, 17:30 h.; 26 min.).

Pozn.: Vrcholně barokní stavbu baziliky sv. Markéty měl na starosti stavitel Kryštof Dientzenhofer. O vnitřní vybavení včetně varhan se zasloužil jeho syn Kilian Ignác Dientzenhofer. Podle jeho návrhu vznikla skvostná skříň varhan, jejímž zhotovitelem byl Tobias Meissner v roce 1725. Skříň má přitom zajímavé, ale pro varhanáře špatně použitelné řešení. Skládá se ze dvou samostatných věží, které jsou spojené nižší nikou. Půdorysně se jedná o kruhovitě polygonální objekty se subtilním uspořádáním bez jediného pravého úhlu! Do netradiční konstrukce musely být vměstnány třímanuálové varhany s mechanickou trakturou a 34 resjtříky. Pro Hlavní a Sólový stroj bylo zapotřebí zhotovit kosodelníkové vzdušnice, které více respektují složitost skříní. Dále byly tyto stroje rozděleny na basovou část C-h a diskantovou část c1-d3, která je umístěna v postamentu. Nástroj má 9 vzdušnic a velice složitě vedenou mechanickou trakturu.

Více zde.

O architektuře a výtvarném umění napoleonské doby vypráví historik umění Jiří Kroupa.

Natočeno v roce 2005. Premiéra 3. 12. 2005 (ČRo3 Vltava, 19:30 h.; 25 min.) v rámci pořadu Napoleonský den na Vltavě z Brna (200. výročí bitvy u Slavkova).