Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Ples ( = Zdeněk Němeček). Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 1954.

Jaroslav Strnad podle povídky Poslední Čech (Josef Kajetán Tyl). Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 195?.

Jaroslav Strnad. Mravokárná hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 195?.

Lit.: Just, Vladimír: Svobodná Thálie Svobodné Evropě. In Svobodně! Rádio Svobodná Evropa 1951 – 2011. Praha: Radioservis, 2011, s. 105 a další (studie).

Jaroslav Strnad. Satirická inovace svatováclavského mýtu. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 195?.

Jaroslav Strnad. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 195?.

Jaroslav Strnad. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 1955.

Pozn.: Minidrama o rodině, v níž se z odbojného otce stává straník, kdežto syn v odboji zůstává a posléze emigruje.

Lit.: Just, Vladimír: Svobodná Thálie Svobodné Evropě. In Svobodně! Rádio Svobodná Evropa 1951 – 2011. Praha: Radioservis, 2011, s. 105 a další (studie).

Jaroslav Strnad. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 1953(?).

Pozn.: Hra o chlapci, který se zabije tím, že běží varovat svého oblíbeného učitele před StB. Rok 1953 je rokem dokončení textu, není potvrzeno, zda i rokem realizace.

Lit.: Just, Vladimír: Svobodná Thálie Svobodné Evropě. In Svobodně! Rádio Svobodná Evropa 1951 – 2011. Praha: Radioservis, 2011, s. 105 a další (studie).

William Saroyan. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 195?.

Jeremias Gotthelf. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Rádio Svobodná Evropa (RFE) v roce 195?.

Pozn.: „Dva ďábelské romány vznikly skoro současně: jeden v Americe, Černá kočka (1842), druhý ve Švýcarsku, Černý pavouk (1840). Autorem toho prvního je Edgar Allan Poe, autorem druhého je Jeremias Gotthelf (oblíbenec Canettiho). Oba romány pojí nejen černá barva v názvu. Kočka a Pavouk jsou nástroji Zla, které se krčí v podvědomí. V americkém románu je to zřejmé, vypravěč je jakoby původcem i režisérem vlastní záhuby, to on perverzně rozpoutal ďábelskou sérii událostí prostřednictvím Černé kočky („nejtemnější zlé myšlenky ovládly mou bytost“). Méně výrazné je to u přívětivějšího spisovatele švýcarského, který se spokojuje s podvědomým paktem s Ďáblem, králem jedovatých pavouků. Avšak jak v jednom, tak v druhém případě se Zlo stává něčím jako nádorem. Ten vyrostl v nemocném člověku a nakonec se zcela osamostatnil v zabíjení člověka. Pro obě díla je typické přesvědčení, že Zlo nosíme v sobě. Gotthelf hledá v Černém pavoukovi pomoc u Boha, jak se sluší a patří a na spisovatele s takovým literárním pseudonymem. Poe v Černé kočce ničivým satanským silám sám pomáhá. Pro spisovatele jeho formátu je Zlo nepřekonatelnou vášní.“ (Gustaw Herling-Grudzinski – Stránky z Deníku psaného v noci /Nakl. Franze Kafky, Praha 2005, přel. Helena Stachová /)