Jiří Karásek ze Lvovic. Připravil a úvodem hovoří Rudolf Matys. Režie Olga Valentová.
Účinkuje Marek Eben.
Natočeno 1998 (?) (15 min.) Repríza 12. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00h) v cyklu Stránky na dobrou noc.
14. 6. 2006
Člověku, jenž sílu hledá (2006)
Robert Krumphanzl. Pásmo textů ze své knihy Minutové vzdálenosti připravil autor ve spolupráci s Jiřím Soukupem. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Lukáš Hlavica.
Natočeno 2006. Premiéra 18. 6. 2006 (ČRo 3 Vltava, 20:20 h.; 60 min.).
Lit.: anonym: Robert Krumphanzl: Člověku, jenž sílu hledá. In web ČRo 3 Vltava, červen 2006 (článek). – Cit.: V cyklu Schůzky s literaturou uvádíme pásmo textů, které ze své knihy Minutové vzdálenosti připravil autor ve spolupráci s Jiřím Soukupem. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Lukáš Hlavica.
Pásmo z prozaické prvotiny Roberta Krumphanzla (1973), nakladatele a redaktora, spojeného především se značkami nakladatelství Triáda a Revolver Revue. Krátké prózy zaznamenávají rozhovory a drobné události, jež se odehrávaly od poloviny devadesátých let při setkáních několika málo „okrajových“ postav na periferii Prahy – konkrétně na pomezí Horních Měcholup a Petrovic, kde venkovskou krajinu pohlcuje paneláková aglomerace.
Ústřední postavou je Jaromír na invalidním vozíku, kterého lze identifikovat jako básníka Jaromíra Zelenku. Jak čtení postupuje, drobné příhody, promluvy, zážitky a gesta postav se scelují a z jejich zdánlivě nahodilých, jakoby letmo zachycených rysů vyvstávají pevné kontury charakterů a čtení začínáme vnímat jako barevnou kompozici lidských osudů.
O dvou pětkách z přírodopisu a jednom zvláštním cylindru (2004)
Miloš Macourek. Rozhlasová úprava a režie Dimitrij Dudík, vypráví Petr Nárožný. (10min.)
Panna rytířem (1994)
Gottfried Keller. Jedna ze Sedmi legend klasika švýcarské literatury. Přeložil Erik Saudek. Připravila Dagmar Hubená. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Karel Pospíšil.
Natočeno 1994. Repríza 20. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.; 30 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 8. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 1. 5. 2025 (ČRo 2 Praha, 10:00 – 10:30 h.) v cyklu Povídka na Dvojce.
Tloukl jsem na štěstí brány (2006)
Josef Václav Sládek. Literárně-hudební pásmo. Použitá hudba Zdeněk Fibich. Připravil a režii má Vladimír Tomeš.
Účinkují Otakar Brousek I., Jiřina Jirásková, Eva Horká a David Vejražka.
Natočeno 2006. Premiéra 18. 6. 2006 (ČRo 3 Vltava, 9:32 h.) v cyklu Souzvuk. Repríza 23. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 58 min.) v cyklu Repete.
Uprchlíci na ostrově Gorgona (2004)
Napoleon Bonaparte. Povídka francouzského císaře. Z vlastního překladu připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Pavel Soukup a Miloš Hlavica.
Připravil Český rozhlas v roce 2004 (28 min.). Repríza 18. 6. 2006 (ČRo 3 Vltava, 1:32 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 18. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 2:33 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 13. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu Klasická povídka.
Lit.: Turek, Petr: Klasická povídka: Napoléon Bonaparte – Uprchlíci na ostrově Gorgona. In web ČRo 5. 12. 2004 (anotace). – Cit.: Napoléon Bonaparte byl od mládí nesmírně vytrvalý, pracovitý a snaživý. Četbě a vzdělávání zůstal věrný celý život, napsal řadu filosoficko-politických statí, článků o rodné Korsice, esejů, odborných statí z vojenství. Jeho souborná Literární díla a vojenské spisy později obsáhnou tři rozsáhlé svazky. Povídka Uprchlíci na ostrově Gorgona má reálný podklad: ostrov Gorgona skutečně existuje, dodnes jsou na něm ruiny starého kláštera. Ústřední téma povídky – korsický nacionalismus a vlastenectví – patří k Napoléonovým celoživotním tématům.
Napoléon Bonaparte (původně Napoleon Buonaparte) se narodil 15. 8. 1769 v Ajacciu (Korsika), zemřel 5. 5. 1821 na ostrově Svaté Heleny. Od mládí byl nesmírně vytrvalý, pracovitý a snaživý. Četbě a vzdělávání zůstal věrný celý život. Četl Plutarcha, Platóna, Cicera, Tita Livia, Montaigne, Montesquieua, Voltaira, Rousseaua ad.
Již jako mladý podporučík snil o literární slávě, fascinovala jej prestiž velkých spisovatelů: v posledních letech „Ancien Régime“ neměl ambiciózní voják příliš mnoho příležitostí proslavit se. Velcí mužové tehdejší doby nebyli vojáci, nýbrž filosofové a spisovatelé: významná jména byla Voltaire a Rousseau. Napoléon byl zprvu mladým rousseauovským spisovatelem (když psal stovku vášnivých dopisů své Josephine, měl stále ještě hlavu plnou Rousseauovy Nové Heloisy), později plodným autorem vojenských pojednání.
Až do r. 1793 na Napoléona silně působil vliv četby J.-J. Rousseaua. Jeho první literární pokusy se týkaly Korsiky a Rousseaua, sebevraždy a lásky. První zachovaný Napoléonův text je z r. 1786 a pojednává o Korsice. Autor se vyjadřuje slovníkem buřičské osvícenské literatury a vyslovuje revoluční myšlenky. Roku 1791 vyšel tiskem jeho dopis Matteo Buttafuocovi, nadšeně přivítaný patriotickým klubem v Ajacciu. V roce 1793 (je mu 24 let) mu vyšel na náklady Republiky text s názvem Beaucairská večeře, montagnardský pamflet (montagnardové byli radikální členové Konventu).
V letech 1800-1803 psal Napoléon do le Moniteuru články, v nichž odpovídal na útoky cizího tisku. A. Thiers tyto články nazývá „mistrovskými díly rozumu, výmluvnosti a slohu.“ Nejvýznamnější místo v jeho literární tvorbě zaujímají filosofické a filosoficko-politické stati. Napsal řadu článků a dopisů o Korsice, eseje Řeč o lásce ke slávě a lásce k vlasti, Dialog o lásce z roku 1791, Traktát pro Lyonskou akademii, poznámky o Rousseauovi. Zachovaly se sešity věnované dělostřelectví, rozsáhlý rukopis Principy dělostřelectví atd. Z roku 1788 je jeho novela Hrabě Essex a z r. 1789 novela Prorokova maska, později vznikla povídka Příhoda z Palais-Royal. Jeho souborná Literární díla a vojenské spisy později obsáhnou tři rozsáhlé svazky (editorem je historik Jean Tulard).
I během polních tažení jej doprovázely knihy. K jeho pozdějším obdivovatelům patřili: A. Thiers, A. Sainte-Beuve, P. Valéry. Naproti tomu Chateaubriand jeho texty opovrhoval: císařovo dílo označil jako „prázdná slova, středoškolskou rétoriku“, mluvil o napodobování Saint-Justa. K Napoléonovu literárnímu dílu Chateaubriand poznamenal: „Stojí za to zachovat z něj pouhé čtyři strany“…
Pořad uvádíme k dvoustému výročí Napoleona korunování: 2. prosince 1804 jej v pařížské katedrále Notre-Dame korunoval papež francouzským císařem.
Lit.: Turek, Petr: Napoleon Bonaparte: Uprchlíci na ostrově Gorgona. In web ČRo 3 Vltava, 13. červenec 2019 (článek). – Cit.: Povídka francouzského císaře na téma korsického nacionalismu a vlastenectví. Z vlastního, dosud nevydaného překladu připravil Petr Turek. (…)
Napoleon Bonaparte se narodil 15. srpna 1769 v Ajacciu (Korsika), zemřel 5. května 1821 na ostrově Sv. Heleny. Byl nesmírně vytrvalý, pracovitý a snaživý. Četbě a vzdělávání zůstal věrný celý život. Četl Plutarcha, Platóna, Cicera, Tita Livia, Montaigne, Montesquieua, Voltaira, Rousseaua ad.
Již jako mladý podporučík snil o literární slávě. Pokoušel se o psaní historických pojednání, románů, esejů (psal např. o módním tématu sebevraždy). I během polních tažení jej doprovázely knihy.
První zachovaný Napoleonův text je z roku 1786 a pojednává o Korsice. Autor se vyjadřuje slovníkem buřičské osvícenské literatury a vyslovuje revoluční myšlenky. Nejvýznamnější místo v jeho literární tvorbě zaujímají filosofické a filosoficko-politické stati.
Napsal řadu článků a dopisů o Korsice, eseje Řeč o lásce ke slávě a lásce k vlasti, Dialog o lásce z roku 1791, Traktát pro Lyonskou akademii, poznámky o Rousseauovi. Zachovaly se sešity věnované dělostřelectví, rozsáhlý rukopis Principy dělostřelectví atd.
Povídka Uprchlíci na ostrově Gorgona má reálný podklad: ostrov Gorgona skutečně existuje, dodnes jsou na něm ruiny starého kláštera. Ústřední téma povídky – korsický nacionalismus a vlastenectví – patří k Napoleonovým celoživotním tématům.
Vláček (19??)
Zpívám skřípějícím soukolím (2006?)
O křečkovi, který snědl dědu Mráze (2004)
Miloš Macourek. Rozhlasová úprava a režie Dimitrij Dudík, vypráví Petr Nárožný. (10min.)