Karel Čapek. Četba na pokračování. Devatero svědectví o člověku, jehož zahubila vlastní lež. Připravil Tomáš Sedláček. Zvukový mistr Michal Zelinka. Režie Lukáš Kopecký.
Účinkují Martin Sláma, Eva Novotná, Ivana Hloužková, Martin Siničák, Vladimír Hauser, Jaroslav Kuneš, Michal Bumbálek, Vladimír Krátký, Gabriela Štefanová, Igor Dostálek.
Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 1. dílu 14. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 18:30 – 19:00 h.). Repríza 1. dílu 22. 9. 2022 (ČRo České Budějovice, ve všední dny od 18:03 h.) v cyklu Podvečerní čtení; 31. 10. – 6. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Obsah: 1. Okresní soudce Šimek: Přítel z mládí. (30 min) – 2. Paní Jitka Hudcová: Ariel. – 3. Dr. V. B.: Na univerzitě. Paní Karla Foltýnová: Můj manžel (1). – 4. Paní Karla Foltýnová: Můj manžel (2). – 5. Univ. Prof. dr. Strauss: Abaelard a Heloisa. Dr. J. Petrů: Text k Juditě. Váša Ambrož: Mecenáš (1). – 6. Váša Ambrož: Mecenáš (2). Vypravěč: Dvě poznámky. – 7. Jan Trojan: Instrumentace Judity. Svědectví autorovy ženy.
Lit.: Toušková, Martina: Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna. Příběh o jedinci s nedostatkem talentu, ale přebytkem ctižádosti. In web ČRo České Budějovice, 23. září 2022 (článek). – Cit.: Afektovaný, patetický, do sebe zahleděný, exaltovaný Beda Folten, jak si nechával nepříliš talentovaný a nesoudný skladatel říkat – dokonce i od vlastní ženy, touží napsat velké dílo. Když mu dojde, že to sám asi nezvládne, upne se k tomu, že to odkouká od těch talentovanějších, nebo to od nich koupí, nebo je rovnou vykrade… (…)
Poslední román Karla Čapka (1890-1938) o skladateli diletantovi, který se považuje za geniálního, zůstal nedokončen. Osud Bedřicha Foltýna je ovšem jasný…
Útlý román Život a dílo skladatele Foltýna vyšel poprvé v roce 1939, pár měsíců po autorově smrti. Tvoří ho devět monologických výpovědí, desátý dodatek doplnila Čapkova žena Olga Scheinpflugová. (…)
Lit.: Sedláček, Tomáš: Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna. In web ČRo 3 Vltava, září 2013 (článek + ukázky). – Cit.: Sedmidílnou četbu na pokračování z nedokončeného románu Karla Čapka o pravdě, lži a morálce v životě i v umění tvoří devět výpovědí svědků života velikášského Bedřicha Foltýna (desátou připojila v stručném dopovězení příběhu spisovatelova žena Olga Scheinpflugová).
„…umění nečisté a zlořečené…“
Těmito slovy končí torzo posledního románu Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna. Román vznikal v nejtěžších chvílích národního i spisovatelova života na podzim v roce 1938 a torzem zůstal proto, že Karel Čapek před 95 lety 25. 12. 1938 ve věku 48 let zemřel. Bylo to v čase Mnichova, kdy se autor stal zástupným cílem zdivočelého tisku a pokleslých politických šíbrů, a snad také jako odpověď psal příběh o pravdě, lži a morálce v životě i v umění. Jeho smutným hrdinou je pseudoskladatel Bedřich Foltýn, tedy Mistr Beda Folten.
Román navazuje na Čapkovu noetickou trilogii (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), ale na rozdíl od ní v tomto případě už nejde o nepoznatelnost mnohotvárného lidského života. Devatero monologických svědeckých výpovědí o nepoctivém skladateli Foltýnovi (desátou připojila v stručném dopovězení příběhu spisovatelova žena Olga Scheinpflugová) vytváří velice detailní portrét Foltýna, jemuž samotnému autor svědectví odepřel. Je to výmluvný obraz průměrného člověka a nadprůměrného ctižádostivce, jenž se vemluvil do role výjimečného talentu a tvůrce, skládajícího životní dílo: operu Judita.
Bedřich Foltýn, sobecky nepoctivý v kamarádství, životě i v lásce a pochopitelně také v „tvorbě“, hájí své ambice teorií práva na všechno, co překračuje lidské i morální meze, neboť vše musí umělec poznat, aby mohl tvořit. Ve vší plasticitě se před námi zjevuje megalomanická figura nemorálního lháře a trapného zlodějíčka cizích nápadů. Nepoctivý v životě, nemůže být poctivý ani v umění, které mu ostatně nebylo dáno – přesto dokáže pomýlit i naivní univerzitní odborníky. Ono „umění zlořečené a nečisté“ o němž nedovypráví poslední svědek, operní korepetitor Jan Trojan, je umění znečištěné osobní touhou vyniknout, tím ďábelským pokušením nesloužit dílu, ale skrze dílo pouze sám sobě.
Nedokončenost Čapkova textu paradoxně posloužila dílu – tím, že je neuzavřené, uchovává si dráždivou aktuálnost ve společnosti, která přestává rozeznávat mezi efektním dojmem a hodnotou – jako by román vznikl včera. I proto se k němu vracíme. A také proto, že oněch devět monologů v nádherné češtině je i výzvou pro devět interpretů a režiséra Lukáše Kopeckého, jenž sedmidílnou četbu na pokračování nastudoval pro stanici Vltava v Tvůrčí skupině Brno.