Karen Blixenová. Četba na pokračování z knihy dánské spisovatelky. Překlad František Fröhlich. Připravila Jarmila Konrádová. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkují Milena Steinmasslová a Jaromír Meduna.
Natočeno 2012. Premiéra 13. – 17. 9. 2012 (ČRo 3 Vltava, 18:30 – 19:00 h.). K poslechu zde.
Lit.: Konrádová, Jarmila: Četba na pokračování z Ehrengardy Karen Blixenové. In web ČRo 13. 9. 2012 (anotace). – Cit.: Následník trůnu v knížectví babenhausenském má přijít na svět o dva měsíce dřív než vyžaduje mrav a slušnost a to by mohlo otřást celou babenhausenskou dynastií. Skandálu je třeba zabránit za každou cenu! Režie se ujímá dvorní malíř Johann Wolfgang Cazotte a jako dvorní dáma je povolána mladičká Ehrengarda ze Schreckensteinu. Podaří se uchovat delikátní tajemství?
Skvělá vypravěčka, dánská Šeherezáda Karen Blixenová stvořila v příběhu „Ehrengarda“ brilantní a jemně ironickou „anekdotu osudu“. Četbu na pokračování uvádíme v rámci Severského roku a k padesátému výročí spisovatelčina úmrtí od 13. září vždy od 18.30.
Karen Blixenová (1885 – 1962) se narodila v zámožné dánské rodině, a její cesta k literatuře rozhodně nebyla přímá. V devětadvaceti letech se provdala za svého bratrance barona Blixena a odjela s ním do Keni, kde manželé hodlali pěstovat kávu. Ve východní Africe (kterou si velmi zamilovala) strávila jako farmářka bezmála dvacet let, ale nedařilo se jí ani v podnikání ani v v manželství. V roce 1931 se – už rozvedená – musela vrátit do Evropy s pramalou perspektivou do dalšího života. V tomto krizovém životním období, kdy se dokonce pokoušela o sebevraždu, se rozpomněla na své někdejší literární pokusy a začala psát.
Hned její první kniha povídek „Sedm fantastických příběhů“, kterou vydala, když ji bylo devětačtyřicet let, měla ohromný úspěch. Blixenová ji napsala nejprve anglicky (pod mužským pseudonymem Isak Dinesen) a teprve po skvělém přijetí ve Spojených státech ji přeložila do dánštiny. Byly to příběhy zasazené do 18. či 19. století, zcela odlišné od dobového proudu sociálně a politicky angažované literatury. Blixenovou zajímaly především obecně lidské, ale přitom vysoce individuální otázky, týkající se problematiky identity a životní volby a snažila se psát prózu, jež by dokázala uchovat tajemství spojené s existencionálními otázkami.
Z této linie poněkud vybočuje pouze její druhá kniha – vzpomínková próza „Africká farma“ , proslavená později také ve filmové podobě – ve které Blixenová zachytila léta strávená v Africe. Ve svých dalších dílech se však opět vrátila k romanticky laděným příběhům s tajemstvím a silnými, výraznými postavami, prožívajícími neobvyklé osudy.
Z povídkové sbírky „Anekdoty osudu“, jsme pro četbu na pokračování vybrali lehce laděný a vskutku anekdotický příběh , nazvaný podle jedné z hlavních postav „Ehrengarda“ – půvabné vyprávění, zasazené do malého německého knížectví . I v této jemné – ale také jemně ironické – miniatuře osvědčuje Blixenová svůj až fascinující vypravěčský talent, pro nějž bývá často zvána novodobou Šeherezádou.