Josef Virgil Grohmann. České lidové pověsti, jak je zaznamenal pražský německy píšící mytolog. Z vlastního překladu připravil Radovan Charvát. Režie Petr Mančal.
Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 21. 5. 2011 (15 min.).
Obsah: 1. Sudičky. Bílá panna. – 2. Hrdinové ukrytí v hoře. – 3. Poslední bitva a zánik světa. – 4. Divoká honba. – 5. Strašidelní jezdci. Strašidelné vozy. – 6. Duchové polí a lesů. Vodníci. – 7. Duchové hor. Obři.- 8. Trpaslíci, skřítkové a šotkové. – 9. Zvířecí démoni. – 10. Jezera a studánky. – 11. Propadlé zvony. – 12. Čerti a strašidla. Zakletí. – 13. Poklady. – 14. Zázraky.
Lit.: anonym: Pověsti z Čech. In web ČRo, červen 2011 (článek). – Cit.: Kniha Pověsti z Čech Josefa Virgila Grohmanna (1831-1919), významného pražského německy píšícího mytologa, je historicky první sbírkou českých pověstí. Toto unikátní dílo je však širší veřejnosti téměř neznámé ani ne tak proto, že od jeho prvního a dosud jediného vydání uplynulo již téměř 150 let, jako spíš z toho důvodu, že vyšlo pouze v německém jazyce. Kvůli tomuto účelovému zapomenutí, způsobenému především národnostními předsudky, byly Grohmannovy Pověsti známé jen úzké hrstce odborníků a v českém překladu vycházejí poprvé až nyní.
Grohmannova sbírka je cenná nejen pro své historické prvenství, ale i pro svoji nebývalou odbornou úroveň, ve které překonává i četné pozdější sbírky domácího slovesného folkloru. Její autor totiž lidové pověsti chápal jako hodnotu a pramen stojící sám o sobě, který není třeba nikterak literárně upravovat, a svým čtenářům tak jako první u nás předložil komplexní a autentický obraz lidové pověstní tradice. Ve svých textech využíval v první řadě ústního podání, které nijak dál literárně nezpracovával a ponechával je v původní prosté podobě.
U některých pověstí čerpal jednak z podkladů českého vlasteneckého kněze Václava Krolmuse (1790-1861), řidčeji ze zpracovaných mýtů a lidových zvyků rakouského badatele Theodora Vernalekena (1812-1907), v omezené míře je využito i textů a odkazů Bohuslava Balbína (Rozmanitosti), K. J. Erbena, Václava Hájka z Libočan a Ignáce Hanuše. Jména lidových informátorů jsou ponechána v původní podobě vzhledem ke skutečnosti, že určit jejich příslušnost k určité národnosti a pohlaví je ve většině případů nemožné.
Autentické české lidové pověsti, jak je zaznamenal pražský německy píšící mytolog, z vlastního překladu připravil Radovan Charvát. Stránky na dobrou noc vysíláme v rámci Roku německého jazyka na Vltavě.