Jurij Bondarev. Četba na pokračování. Překlad a rozhlasová úprava Jaroslav Piskáček. Hudební spolupráce Dana Stuchlíková. Režie Vladimír Tomeš.
Čte Bohumil Bezouška.
Natočeno 1986. Premiéra 4. – 13. 11. 1986 (Praha, 21:45 h.).
Lit.: jkl: Jurij Bondarev: Hra. In Rozhlas 45/1986 (27. 10. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: Nedlouho potom, co utichly živé diskuse nad románem Volba (posluchačům rozhlasu jej mimochodem pohotově zprostředkovala naše dramatizovaná Četba na pokračování již v roce 1981), přichází její autor, přední současný sovětský prozaik Jurij Bondarev, s dalším románem — Hra. Lakonický název díla není náhodný, svědčí — stejně jako v připadá již zmíněné Volby a předcházejícího Břehu — o jasném autorském záměru. Název je u Bondareva organizujícím momentem, klíčem k vykladu díla. Jestliže Volba akcentuje uzlový okamžik v životě člověka, okamžik, kdy vlastním rozhodnutím, volbou jedné z několika možností určuje každý jedinec směr vývoje svého dalšího osudu, je Hra románem, který se snaží vystihnout člověka v nejrozmanitějších vztazích; v prvé řadě k lidem — k těm nejbližším, s nimiž žije v rodině, i k těm, s nimiž ho pojí společné dílo; stejně důležitý je ovšem vztah člověka k práci, k základním životním normám a hodnotám, k minulosti a tedy i k budoucnosti. V okamžiku svého narození se člověk ocitá ve spletité síti nejrůznějších vztahů a zákonů; jak dospívá, stává se stále aktivnějším hráčem ve složité životní hře. Lze hrát s různým nasazením: vášnivě, s rozmyslem, čestně, lstivě, nepoctivě … Hrát za každých okolností čestně, podle pravidel, však předpokládá stejně čestné, velkorysé spoluhráče. Životní zápasy nemají rozhodčího, který by okamžitě trestal porušení pravidel. A všechna skóre, i ta ze zdánlivě okrajových zápasů, se sčítají..
Hrdina Bondarevovy Hry, filmový režisér Vjačeslav Krymov, je z hráčů, kteří hrají s největším nasazením a snad i poctivě. (Je příslušníkem generace, která příliš dobře ví, že »ženista na minovém poli se zmýlí jen jednou«.) Ve chvíli, kdy má nastoupit k rozhodujícímu zápasu — aby vyvrátil podezření, že zavinil smrt mladičké herečky, při níž byl jediným svědkem — však Krymov najednou zjišťuje, že se mu téměř rozpadl tým. Jednoho za druhým poztrácel v zápalu hry své domnělé i opravdové spojence a dokonce i ty nejbližší — syna a milovanou ženu. Ani je dva nemá smrtelně unavený Krymov sílu přesvědčit o poctivosti své hry, o své nevině.
Románem Hra vrcholí volní trilogie Jurlje Bondareva (Břeh — Volba — Hra), v níž se propracoval k osobitému epickofilozofickému tvaru. Díky množství podnětných úvah a dialogů na základní, věčně živá témata o smyslu pomíjivé lidské existence je cenným příspěvkem všeobecné diskuse o morálním kodexu člověka konce 20. st0letí, epochy, v níž »morální soud je nahrazen soudem atomovým«.
Prostřednictvím naší četby na pokračování se tedy nyní ještě před českým knižním vydáním mohou této pomyslné diskuse zúčastnit i rozhlasoví posluchači. (Pro přesnost Ještě doplnění — román vyšel v letošním 7. čísle časopisu Sovětská literatura.) Překlad z ruštiny a výběr rozhlasových kapitol jsou dílem Jaroslava Piskáčka. V režii Vladimíra Tomeše účinkuje Bohumil Bezouška.