Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 2. 2025

Mářiny paměti 1/12 (2024)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:21

Marie Stejskalová. Vzpomínky Janáčkovy hospodyně a kuchařky zapsala publicistka Marie Trkanová. Pro rozhlas připravila Šárka Zahrádková. Dramaturgie Alena Blažejovská. Zvukový mistr Jana Meluzinová. Režie Radim Nejedlý.

Čte Aranka Lapešová.

Připravilo Brno v roce 2024-2025. Premiéra 10. dílu 22. 2. 2025 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 16 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Janáčkova hospodyně Mářa vařila a vzpomínala. Poslechněte si rozhovor s manželi Zahrádkovými. In web ČRo Brno, 9. prosinec 2024 (článek). – Cit.: V magazínu Zelný rynk vysílá Český rozhlas Brno četbu z knihy Mářiny paměti. U Janáčků. Mářa, vlastním jménem Marie Stejskalová (1873-1968), pracovala přes čtyřicet let jako hospodyně a kuchařka v rodině Leoše Janáčka. Její vzpomínky ještě před její smrtí zapsala publicistka Marie Trkanová.

Kniha U Janáčků byla k dispozici už dříve, ale teprve nedávno se našla původní, neupravená verze těchto pamětí, kterou pak v roce 2023 vydalo TIC Brno a Moravské zemské muzeum. A právě z ní připravila Šárka Zahrádková dvanáctidílnou četbu pro rozhlas. (On-line bude četba k dispozici po odvysílání všech dílů, pozn. red)

Jiří Zahrádka vysvětluje, jak došlo k nálezu originální verze pamětí: „Zavolal mi pán z Armády spásy z Jeseníků, že našel nějaké strojopisy spojené s Janáčkem. A když jsme jeli na dovolenou do Jeseníků, tak jsem tam zajel. Složku jsem vzal a dal ji do muzea. Najednou jsem si ale všiml, že je to opoznámkované a přeškrtané a že to prošlo velikánskou úpravou.“ Zjistilo se, že jde o původní verzi pamětí.

„Když tyto paměti vycházely v 50. letech, bylo mnoho důvodů, aby tam nebylo všechno, co Mářa řekla,“ vysvětluje hudební vědec a historik. „Jednak znevažování Janáčka, je tam i hodně protiněmeckých postojů, protože Brno bylo dřív majoritně německé. Dále spousta jadrných výrazů a takových věcí, u kterých chápu, že v té době nebylo vhodné, aby vyšly.“ Kniha tedy sice v minulosti vyšla už třikrát, ale vždycky šlo o výrazně zkrácenou a upravenou verzi.

Šárka Zahrádková doplňuje, že strojopisná verze, která vyšla knižně v roce 1959, byla literárně učesanější, zatímco nově vydaná má víc charakter vyprávění. „Mářa v té rodině strávila většinu života, sloužila tam 44 let. Nastoupila jako jednadvacetiletá holka a všechny přežila. Janáčka v roce 1928 a paní Janáčkovou v roce 1938. Paměti s ní potom připravila publicistka Marie Trkanová.“ (…)

Lit.: Blažejovská, Alena: Mářiny paměti aneb U Janáčků. Necenzurované vzpomínky hospodyně Leoše Janáčka a jeho ženy Zdenky. In web ČRo Brno, 8. březen 2025 (článek). – Cit.: Mářa neboli Marie Stejskalová (1873-1968) nastoupila do služby u Janáčků 27. srpna 1894, když jí bylo jednadvacet let. Leoš Janáček a jeho žena Zdenka pro ni byli milostpán a milostpaní. Jemu bylo čtyřicet a jí devětadvacet. Mářa zůstala ve službě až do Zdenčiny smrti, tedy do 17. února 1938. U Janáčkových celých těch 44 let bydlela, byla hospodyní i kuchařkou a v dobrém i zlém svědkyní všeho, co se v domácnosti a mimo ni dělo.

Mářiny vzpomínky zapsala ještě před její smrtí publicistka Marie Trkanová. Knižně byly vydány už třikrát, ale kvůli zásahům do textu v 50. letech 20. století ve výrazně zkrácené a cenzurované verzi. Teprve nedávno se našla originální, neupravená verze těchto pamětí. V roce 2023 ji vydaly TIC Brno a Moravské zemské muzeum. (…)

Díky Šárce Zahrádkové, která z Mářiných vzpomínek připravila dvanáct kapitol pro Český rozhlas, teď můžete poslouchat mimořádně otevřené vyprávění o „nejhezčí a nejelegantnější dámě Brna“ Zdence a jejím manželovi Leoši Janáčkovi, který prý před svatbou chodil všelijak a prádlo míval načisto roztrhané. Mářa dále vypráví o tragickém osudu jejich dcery Olušky a smutku, který v celé domácnosti zavládl poté, co zemřela. Marie Stejskalová svědčí i o tom, jak se milostpán seznámil v Luhačovicích s Kamilou Stösslovou a jaké roztržky to u Janáčků způsobilo.

Mářa zachycuje také dobovou atmosféru a píše, že „velká pánova láska byla varhanická škola“. Své žáky prý Janáček často přiváděl domů k obědu. Skladatelovo tvůrčí úsilí dovedla odhadnout podle toho, kolik ráno chybělo petroleje v lampě z jeho pracovny. Nové červené kravaty zase uměly vykřičet do světa, že Janáčkův vztah s paní Stösslovou pokračuje…

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress