Účinkují Martin Siničák, Aranka Lapešová, Simona Peková, Jana Štvrtecká, Drahomíra Hofmanová, Věra Zástěrová a Vladimír Hauser.
Nastudovalo Brno v roce 2024. Premiéra 1. dílu 16. 7. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. díl: Kuchař posledního cara (2. díl: Leninova kuchařka (23. díl: Ukrajinský hladomor – 4. díl: Stalinův kuchař a jeho žena – část první. Saša, Stalinův kuchař pocházel z Gruzie. Díky němu se na Stalinův stůl přenesl gruzínský jídelníček i zvyklosti. – 5. díl: Stalinův kuchař a jeho žena – část druhá – 6. díl: Pekařka v obleženém Leningradu. Tamara Andrejevna vzpomíná na to, jak si lidé za druhé světové války vypomáhali v Němci obléhaném Leningradu. Její rodina například tím, že jedla huspeninu vyrobenou z lepidla a kaviár. Když pak přišla o otce a matku měla v nemocnici, přijali ji jako pomocnou sílu v pekárně. – 7. díl: Viktor Beljajev – Kremelský kuchař – část první. Jak se stal kuchařem? A kde si uvědomil, že jím chce skutečně být? Na vojně. – 8. díl: Viktor Beljajev – Kremelský kuchař – část druhá. – 9. díl: Viktor Beljajev, Kremelský kuchař – část třetí – 10. díl: Kuchařka z Afghánistánu – část první. Nina Karpovna vypráví o tom, jak s manželem odjela do Afghánistánu v domnění, že jde o bratrskou pomoc. Nakonec pomáhala nejen v kuchyni, ale také sovětským vojákům, kterým vařila. Až si vysloužila přezdívku matka Nina. – 11. díl: Kuchařka z Afghánistánu – část druhá. – 12. díl: Pohádkový les – kuchyně v Černobylu – část první. Ve dvanáctém pokračování autor zpovídá kuchařky, kterým přikázali, aby vařily hasičům, kteří likvidovali černobylskou havárii. Nahradit měly kuchařky, které ze služby se strachem utekly. – 13. díl: Pohádkový les – kuchyně v Černobylu – část druhá. – 14. díl: Poslední večeře Sovětského svazu. Co se podávalo, když se rozhodovalo o konci Sovětského svazu? Hlavně zvěřina, protože se schůzka pořádala v loveckém zámečku v Bělověžském pralese. Hlavní chod – guláš z divočáka, kterého ulovil ukrajinský premiér. – 15. díl: Kuchyně krymských Tatarů. Poslední příběh vzpomíná na rok 1944, kdy bolševici deportovali krymské Tatary do Uzbekistánu. Právě tato země pak ovlivnila i kuchyni Tatarů.
Lit.: Blažejovská, Alena – Jiskrová, Jaroslava: Witold Szabłowski: Rusko pohledem z kuchyně. Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou. In web ČRo Plus, 18. červenec 2024 (článek). – Cit.: Proč s posledním ruským carem zastřelili i jeho kuchaře? Měl Lenin služebnictvo? Jak přežít hladomor na Ukrajině? Kdo se staral o Stalinův jídelníček v jeho tajné dače nedaleko Moskvy? Jak dopadl kuchařův zápas s Berijou o život milované ženy? Jak přežívali hlad v Leningradu obyčejní lidé a jak věrchuška? K čemu slouží Afgháncům step plná tulipánů? Kde bral kuchař v armádě na Sibiři vitaminy? Podařilo se Sovětům zničit krymské Tatary a jejich národní kuchyni?
Witold Szabłowski se ve své zatím poslední knize Rusko pohledem z kuchyně. Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou vypravil po stopách kuchařů, před jejichž očima a nad jejichž pokrmy se utvářely dějiny Ruska a Sovětského svazu. (…)
Text vznikal dlouho. „Dnes by napsání takové knihy nebylo možné: nepustili by mě ani do Ruska, ani do Běloruska,“ uznává Szabłowski.
„A i kdyby pustili, tak jen proto, aby mě mohli uvěznit za to, co se na následujících řádcích dočtete – už během práce nad nimi jsem musel hodně věcí vysvětlovat policii, a vyslýchala mě dokonce ruská státní bezpečnost…“
„Knihu se mi podařilo dokončit jen díky tomu, že v zemi Vladimira Putina nikoho nenapadlo, že se dá prostřednictvím kuchyně velice spolehlivě odhalit mechanismus moci,“ upozorňuje spisovatel.
V příbězích pamětníků a očitých svědků vypráví Witold Szabłowski osudy lidí, kteří vařili vůdcům země od Mikuláše II. přes Lenina, Stalina, Brežněva, Jelcina až po Putina, kuchařek, které vařily sovětským vojákům v Afghánistánu nebo prvním likvidátorům v černobylské elektrárně. (…)