Kateřina Nedbálková. Četba na pokračování. Připravila Alena Blažejovská. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Jana Štvrtecká, Katarína Mikulová, Věra Zástěrová a Martin Sláma.
Natočeno 2023 (?). Premiéra 28. 1. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Díl 1. Továrna Baťa a metodologie výzkumu. Brněnská socioložka se v roce 2018 poprvé vydává do továrny Baťa v Dolním Němčí, aby zde provedla výzkum dělnictví. Používá přitom po roce 1989 zavržený pojem dělnická třída. S dělníky současně pracuje, aby jejich dřinu sama zakusila.
2. díl: Baťa jako mezinárodní korporace. Obuvnická továrna v Dolním Němčí byla postavena v roce 1970 jako součást firmy Svit, která se po znárodnění v roce 1945 stala následovníkem firmy Baťa. V roce 1992 se však Svit změnil zase na Baťu. Ten získal v České republice 30 prodejen a jedinou továrnu v Dolním Němčí, která se stala součástí mezinárodního koncernu. Do příběhu vstupuje vedle ředitelky továrny i generální ředitel pobočky Baťa Střední Evropa, Ital Fabio.
3. díl: Organizace práce v továrně. Výroba velkých sérií bot pro Sovětský svaz se změnila na produkci limitovaných sérií. Jak vypadá organizace práce v továrně? Rozumějí dělnice a dělníci v jednotlivých dílnách celému procesu výroby bot? A proč společnost Baťa investuje spíše do kanceláří a prodejen – tedy do toho, co je vidět – než do vybavení továrny?
4. díl: Čas a místo. Práce v továrně je těsně svázaná s časem. Pracovní doba začíná většině dělníků v Dolním Němčí v 6.30 hodin a práce se měří na normominuty. U každé operace je přesně dáno, jak dlouho má trvat. A kde? Dělníci nepoužívají výraz továrna ani fabrika, ale prostě „u Batě“. Je možné si pracovní místo v továrně nějak ozdobit? A kde je možné si sníst svačinu?
5. díl: Peníze. Mluvení o finančním ohodnocení provázejí rozpaky. Autorka knihy během svého výzkumu v prvních dvou letech pracovala v továrně Baťa zadarmo. Mnoho zdejších zaměstnankyň dostává mzdu blízkou minimální mzdě. Čím je to dáno a jak se na to dělnice a dělníci dívají?
6. díl: Dramatizace práce a dřina. Různé práce se liší ve svém dramatizačním potenciálu. U manuální práce je dramatický předpoklad vyšší než u práce duševní a dobře to ilustruje rozdíl mezi horníkem a pracovníkem call centra. K dramatizaci práce v továrně patří, že je vykonávána pomocí strojů a obnáší zacházení s fyzickým materiálem. Práce v továrně je namáhavá, je to dřina.
7. díl: Odbory. U Bati jsou prý odbory „hodné“. Co to znamená? A co jsou schopné vyjednat? Zamýšlí se nad tím dělníci a hlavní odborářka, paní Ema z modelárny, ale i odborář z Odborového svazu pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy. Generálnímu řediteli Fabiovi se o kolektivní smlouvě mluvit nechce.
8. díl: Třídění. Třídění evokuje třídu jako kategorii a také rozřazování jako akt dělení do tříd. Jedním z hlavních znaků dělnictví je nedostatečné vzdělání. To, že jsou dělníky, je u některých provázeno studem. Společnost je vůči nim přezíravá. Sami jsou zase podezíraví vůči vysokoškolákům, kteří jsou pro ně „darmožrouti“. Představy o nesouměřitelných rozdílech jsou však uměle nafukovány.
Lit.: Blažejovská, Alena: Kateřina Nedbálková: Tichá dřina. Dělnictví a třída v továrně Baťa. In web ČRo Plus, 29. leden 2023 (článek). – Cit.: Dělníci v České republice žijí podle autorky knihy Tichá dřina: Dělnictví a třída v továrně Baťa (Display 2021), socioložky Kateřiny Nedbálkové, bez větší pozornosti sociálních věd. Ty se podle ní většinově zajímají o problémy a zkušenosti své vlastní třídy, tedy třídy střední. Nedbálková se naopak na dělníky zaměřila, a to pohledem, který zkoumá nerovnosti bezi lidmi. Nerovnosti, které neváhá označit za třídní. (…)
Pojem třída autorka znovu zavádí do odborné i společenské diskuse. Minulý režim vtiskl tomuto pojmu ideologický rozměr, navíc je podle některých sociologů příliš mnohoznačný, a tedy nevědecký. Pro Kateřinu Nedbálkovou je však právě proto sociologicky zajímavý.
Téma autorku zajímá i osobně – její babička kdysi pracovala jako dělnice v obuvnické továrně Svit ve Zlíně. Také továrnu Baťa v Dolním Němčí postavili občané v roce 1970 pro firmu Svit, která byla po znárodnění v roce 1945 socialistickým následovníkem Bati.
V roce 1992 se společnost Baťa do Československa vrátila a továrnu převzala. Továrna v Dolním Němčí je tak poslední továrnou Baťa ve střední a východní Evropě, ostatních 23 sídlí většinou ve východní Asii a v Africe.
Do této továrny přijela Kateřina Nedbálková poprvé v srpnu 2018. Se souhlasem tehdejší ředitelky továrny zde začala pracovat jako dělnice a současně provádět sociologický výzkum. (…)