Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jakub Deml. Cyklus korespondence českého básníka připravila Daniela Iwashita. Zvukový mistr Michal Zelinka. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Z dopisů čte Martin Siničák. Účinkují Daniela Iwashita, Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2022. Premiéra 1. dílu 8. 10. v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.); 6. dílu 12. 11. 2022.

Obsah: 1. díl: Otec neotec, krajan nekrajan (17:05) – 2. díl: Stromy trpí (17:27) – 3. díl: Proti cenzorům i za cenzuru (17:45) – 4. díl: Žena dosud není vykoupena (17:50) –  5. díl: Učiteli Absolutna Josefu Florianovi (18:49) – 6. díl: „Takto mé srdce rozumí vděčnosti“: Masarykovi, o Masarykovi a národu. Masarykovské listy a související texty (19:04) – 7. díl: Kdykoli mluvíš o Židech, nebo o Němcích, musíš po sokolsku rozlišovati (17:47) – 8. díl: Za třetí říše, kde se tak špatně dýše (18:51) – 9. díl: I letos ovoce nám zničil děda Mráz… (20:09) – 10. díl: Sedlák, který nechce do socialistického sektoru (17:37) –  11. díl: Štědrý den zahájen! (21:33) – 12. díl: Poslední dopis (18:00).

Pozn.: „Ale což jsou teď všichni lidé hovada, že nic jiného nechtějí nežli dřít a dřít? A ani jednomu se nechce žít?“ píše Jakub Deml Martě Demlové v roce 1910. Tímto dopisem, který prozrazuje také něco o napjatém vztahu pisatele k rodákům, otevíráme seriál Vzdorné dopisy, který ode dneška vysílá Český rozhlas Brno v pořadu Zelný rynk Aleny Blažejovské. 

„Jako Teolog překračujete meze své kompetence a mícháte se do věci, po které Vám nic není, totiž do poetiky a stylu. Církev nikdy nesoudila na základě pojmův tak kolísavých, jako jsou pojmy ,srozumitelnýÊ» a ,nesrozumitelnýÊ»,“ napsal Deml v roce 1907 jednomu z církevních cenzorů. Dnešní díl seriálu Vzdorné dopisy v pořadu Zelný rynk Aleny Blažejovské, který začíná každou sobotu po 17. hodině v Českém rozhlase Brno, se jmenuje Proti cenzorům i za cenzuru a zabývá se konfliktním a komplikovaným vztahem Jakuba Demla k církevní cenzuře zejména v prvním desetiletí 20. století.

„A žena? Je-li člověk bytost, která má rozum a svobodnou vůli, žena v dvacátém století po Kristu jistě není člověkem, nesmí být!“ napsal Jakub Deml Marii Kalašové v září 1913. Čtvrtý díl seriálu Vzdorné dopisy je věnován listům ženám a o ženách.  (anotace)

Lit.: Iwashita, Daniela: „Umínil jsem si, že své knihy budu psát řečí živou.“ Poslechněte si Vzdorné dopisy Jakuba Demla. In web ČRo Brno, 24. prosinec 2022 (článek). – Cit.: „Umínil jsem si, že své knihy budu psát řečí živou; to jest, že budu čas od času rozmlouvat a popřípadě (…) že každou dobrou nebo vtipnou myšlenku hned napíšu někomu, kdo to zachová mému národu,“ napsal začínající spisovatel Jakub Deml v srpnu 1906 v dopisu Leopoldě Tenorové.  (…)

Básník později používal vlastní korespondenci jako stavební kámen mnoha svých knih od Rosničky (1912) a Domů (1913) až po Zapomenuté světlo (1934) nebo většinu z 26 svazků Šlépějí (1917-1941). Zároveň se však dochovaly tisíce jeho nevydaných dopisů, které jsou svébytnými básnickými díly i živými, osobně laděnými dokumenty proměnlivých dob.

Komentované ukázky z Demlových listů různým adresátům z let 1904 až 1961 spolu se souvisejícími úryvky z jeho knih v podání herce Martina Siničáka si mohou posluchači vyslechnout po dobu jednoho týdne ve dvanáctidílném seriálu Vzdorné dopisy.

Cyklus se zaměřuje na Demlovu protestní, prosebnou a polemickou korespondenci. Jednotlivé díly se věnují jednak určitým adresátům, autoritám i dobrodincům, k nimž měl Deml silný, komplikovaný a v některých otázkách konfliktní vztah (rodina, Josef Florian, T. G. Masaryk aj.), jednak některým charakteristickým sporům.

Opakovaně například protestoval proti kácení stromů a ničení krajiny, proti utlačování žen, přimlouval se za konkrétní lidi v nouzi a často hájil či prosazoval svá autorská práva i způsob psaní. K některým tématům se v různých textech vyjadřoval krajně rozporně nebo paradoxně. Například ve vztahu k církevní cenzuře během let 1904 až 1918 anebo k Židům, na něž od konce dvacátých a až do počátku čtyřicátých let nejednou útočil a zároveň některé veřejně i soukromě podporoval, jak dokládá mimo jiné jeho přátelská korespondence z let 1925 až 1932 s německožidovským filozofem a spisovatelem Theodorem Lessingem, pronásledovaným a zavražděným nacisty.

Čtyři díly se soustředí na dopisy z období protektorátu a komunistického teroru, kdy byla svoboda slova potlačována a zároveň byli literáti lákáni do služeb vládnoucí ideologie. Spisovatel Demlova typu po roce 1941 většinou nesměl a ani nechtěl publikovat a spolupráci s násilnou mocí se musel aktivně bránit. Svědčí o tom dopisy, v nichž se distancuje od Vlajky, odmítá nabízené funkce a pocty od Národního souručenství nebo Veřejné osvětové služby během války či zakazuje vydání svých textů během padesátých let, jež několikrát inicioval Vítězslav Nezval. V totalitních časech Deml raději volil alternativní formy vyjádření či uchování a šíření svých textů, zejména prostřednictvím dopisů důvěryhodným adresátům.

Seriál vznikl na základě týmové práce badatelek a editorek z edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR v Praze, které posledních dvanáct let připravují knižní řadu Korespondence Jakuba Demla. Kromě listů z této edice a Demlových vlastních knih jsou citovány dopisy a rukopisy uložené v Literárním archivu PNP Praha, Moravském zemském muzeu v Brně, olomoucké pobočce Zemského archivu Opava, rajhradském Diecézním archivu Biskupství brněnského i v soukromých sbírkách.