Jaromír Marek. Tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu. Četba na pokračování. Připravil autor. Zvuk Lukáš Dolejší. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Martin Siničák.
Nastudovalo Brno v roce 2022. Premiéra 1. dílu 28. 3. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 31. 3. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. Komunisté do země sovětů. – 2. Odjezd a zrada – 3. Češi míří na Východ. – 4. Smrt ve stepi. – 5. Druhý transport – 6. Sága rodu Dubčeků. – 7. „Jela spasit Kyrgyze, sama vlezla do krize“. – 8. Přízrak kolektivizace. – 9. Velká vlastenecká válka. – 10. Co bylo dál..
Lit.: Marek, Jaromír: Interhelpo, rudý sen, který skončil špatně. Příběh komuny Čechoslováků v Sovětském svazu. In web ČRo Plus, 30. březen 2022 (článek).
Lit.: jma (= Marek, Jaromír): Interhelpo: rudý sen, který skončil tragicky. In web Týdeník Rozhlas, 22. březen 2022 (článek). – Cit.: Slibovali jim ráj: zemi granátových jablek a horských jezer. Život, ve kterém budou pány svého osudu. Dostali pustou step, vězení a popravčí čety.
Tak by mohla ve zkratce znít historie dělnické komuny Interhelpo. Vystěhovaleckého projektu, který před sto lety přivedl do Sovětského svazu přes tisícovku Čechoslováků. Tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu líčí kniha, na které autor těchto řádků pracoval dvanáct let. Informace jsem sbíral v Kyrgyzstánu i v Kazachstánu, v Česku a na Slovensku. Setkal jsem se s posledními žijícími pamětníky, studoval archivy. Jako četbu na pokračování ji od 1. dubna (sic!) nabídne Radiokniha na Plusu.
Šaňa měl štěstí
V roce 1923 se do Československa vrátil komunista Rudolf Mareček. Válku prožil v sovětské Střední Asii a domů odjel, aby tam zakládal dělnická družstva. Sovětská moc potřebovala kvalifikované pracovníky i jejich peníze. Lidé prodávali majetek a společně nakupovali stroje a výrobní zařízení. Když po měsíc trvající cestě dorazili komunardi do Kyrgyzie, ocitli se v pusté stepi. „Zdálo se, že vlak zastavil uprostřed ničeho. Nebyla tam ani staniční budova, jen několik nízkých chatrčí a okolo holá step. Později jsem často opakoval čísi sklíčený komentář: Tak tady jsme na konci světa,“ popsal příjezd Alexander Dubček.
První muž pražského jara byl mezi dětmi, které jejich rodiče odvezli do Sovětského svazu. Malý Šaňa měl štěstí: přežil. Třicet dalších dětí vystěhovalců zabily během prvních měsíců nemoci a nezdravé podnebí.
Usilovnou prací a nasazením se Čechoslovákům časem podařilo zajistit si důstojný život: slušné bydlení i práci. Čím lépe se jim dařilo, tím víc sovětské úřady oklešťovaly jejich samostatnost. Nakonec dostali na vybranou: buď přijmou sovětské občanství, nebo musí jít. SSSR opustila i rodina Alexandra Dubčeka. Kdo zůstal, nebyl si jistý životem. V této atmosféře se odehrálo i zestátnění výrobních závodů, které musela formálně schválit schůze připomínající absurdní divadlo. „Musíme být hrdí na to, že jsme takové závody vybudovali a že je můžeme předat vládě. Máme též vybudovanou a dobře vybavenou nábytkářskou výrobu. Navrhuji, aby se i tato továrna předala státu,“ zaznamenal zápis schůze vystoupení družstevníka Františka Bedřicha. (…)