Mojmír Klánský. Četbu na pokračování připravila Eva Magalová. Technik Miroslav Turek. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Bořivoj Navrátil.
Natočeno v roce 1992 (1 díl cca 26 min). Premiéra 17. – 30. 11. 1992 (Praha, 22:00 h.). Repríza 6. – 15. 11. 2007 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 3. – 14. 2. 2025 (ČRo České Budějovice, 18:03 h.) v cyklu
Podvečerní čtení.
Lit.: Toušková, Martina: Mojmír Klánský: Albatros. Příběh vojáka a odbojáře, který zjistí, že s některým nepřítelem se bojovat nedá. In web ČRo České Budějovice, 14. 2. 2025 (článek). – Cit.: Dostihový jezdec Jindřich Horský býval důstojníkem prvorepublikové armády, za druhé světové války pak působil v protifašistickém odboji. Po komunistickém převratu se však nedokázal přizpůsobit novým podmínkám a v tušení budoucího osudu uzavírá své životní příběhy.
Coby padesátník se vrací do domu svého dětství, setkává se s dávnou láskou Marií, vzpomíná na nezkrotného koně Albatrose i na rozhodující chvíle svého života. Účtuje sám se sebou, aby byl připraven na chvíli, kdy bude odstraněn…
Novelu Albatros, příběh vojáka a odbojáře, který později zjistí, že s některým nepřítelem se bojovat nedá, napsal Mojmír Klánský. Dokončil ji už v roce 1978, ale v té době nesměl publikovat. Text tedy vyšel pouze v samizdatu. Prvního oficiálního vydání se dočkal až v roce 2012, téměř třicet let po autorově smrti. Desetidílná rozhlasová četba byla ale natočena už v roce 1992 s hlasem herce Bořivoje Navrátila. (…)
Mojmír Klánský
Narodil se jako Mojmír Kölbl v roce 1921 v západočeské Kdyni. Pocházel z učitelské rodiny, která se ve třicátých letech přestěhovala do Prahy. V roce 1937 byl kvůli redigování školního časopisu Šíp a komunistickému smýšlení vyloučen z gymnázia, maturoval na jiném.
Za války studoval na konzervatoři hru na klavír a dirigentství, v letech 1945 až 1949 navštěvoval pražskou Filozofickou fakultu, kde studoval hudební vědu a estetiku. Od roku 1947 pracoval v různých funkcích v Československém rozhlase, naposledy jako zástupce vedoucího uměleckého programu. V roce 1952 odešel do Ostravy na stavbu Nové huti, kde psal povídky a reportáže.
V 50. letech působil jako umělecký vedoucí Ústředního kulturního domu v Praze, v redakci Květů, živil se jako korektor v tiskárně, psal do Besedy a Zemědělských novin.
Mojmér Klánský otevřeně obhajoval reformy z roku 1968, následovalo propuštění ze zaměstnání a zákaz publikování. Intelektuální práci vyměnil za práci účetního v JZD Zákupy nebo práci v plemenářském středisku na Českolipsku. Později mu byl přiznán invalidní důchod. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Zemřel na své chatě ve Štěchovicích v roce 1983, bylo mu 62 let.
Je autorem několika rozhlasových her, v samizdatu publikoval prózy Zázračný pramen (1972), Vyhnanství (1973), Albatros (1978), Kachnička (1983) nebo básnickou skladbu Žalozpěv za májovým dnem (1980).
Za jeho vrcholné dílo je považována baladická próza Vyhnanství popisující násilnou kolektivizaci venkova v 50. letech minulého století. Nejdříve vyšla jako samizdat v Edici Petlice, později v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem, oficiálně vyšla v Čechách v roce 1990. Hned v následujícím roce byla natočena stejnojmenná třináctidílná rozhlasová četba.