Gustave Flaubert. Četba na pokračování z psychologicko-společenského románu francouzského spisovatele, v němž autor vypráví silně autobiografický příběh mladého muže, který v první polovině 19. století přichází z provincie dobýt Paříž. Překlad Marie Kornelová. Připravila Alena Heroutová. Režie Vladimír Rusko.
Účinkuje Aleš Procházka.
Natočeno 2021. Premiéra 1. dílu 1. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Bojda, Tomáš: 200 let Gustava Flauberta. In web RadioDock, 8. 1. 2022 (recenze). – Cit.: V prosinci uplynulo dvě stě let od narození francouzského romanopisce Gustava Flauberta. Český rozhlas připomněl autorovo výročí vysíláním rozhlasové adaptace Paní Bovaryové, kterou v roce 1971 natočil režisér Miloslav Jareš v úpravě Jaroslavy Strejčkové, a premiérou nově nastudované patnáctidílné četby z románu Citová výchova (režie Vladimír Rusko). Po listopadovém dvousetletém výročí Fjodora Michajloviče Dostojevského, v jehož rámci rozhlas rovněž uvedl řadu původních auditivních realizací, tak posluchači opět mohli vyslechnout dnes již klasická díla světové literatury a konfrontovat se s tématy i uměleckým gestem dalšího velkého tvůrce.
Flaubert patří k autorům, kteří jsou nejen hojně čteni širokou veřejností a jejich díla takříkajíc dávno zklasičtěla, ale zároveň představuje podstatnou kapitolu vývoje světového románového umění, opředenou legendami o neobyčejné pracovitosti, poctivosti tvůrčího úsilí a nekonečné přípravě chystaných děl. V českém překladu vyšla nejen vydání všech vrcholných Flaubertových románů, ale i jeho korespondence či cestovních deníků. Přes všeobecné uznání dalších děl (Salambo, Pokušení sv. Antonína, Bouvard a Pécuchet) je nejčtenějším autorovým románem právě Paní Bovaryová, tedy román, který do centra pozornosti přivádí „banalitu“ jako fenomén, který provází i ty nejzlomovější okamžiky lidského života. Stylové i myšlenkové horizonty románu byly vysvětleny nesčetněkrát (od Reného Girarda po Milana Kunderu), z hlediska adaptace jde ovšem vždy primárně o to, nakolik se uměleckou konvenci předlohy podaří tlumočit v jiném médiu. Rozhlasová dramatizace je ovšem založena zejména na rozvíjení vnitřního konfliktu titulní hrdinky a sledování jejího psychologického vývoje. Viola Zinková interpretuje Emu Bovaryovou v členitém expresivním výrazu, celá inscenace má komorní dramatický charakter, v němž se pozornost upírá především k zachycení tragiky hlavní postavy. Četba z Citové výchovy naopak akcentuje především epický rámec předlohy, v uměřeném podání Aleše Procházky před posluchačem defiluje mondénní Paříž v době revoluce 1848, kdy Francie stála před branami druhého císařství.
Lit.: Bojda, Tomáš: Rozhlasové rozhledy. Dvě stě let Gustava Flauberta. In Týdeník Rozhlas 2/2022, s. 23 (recenze) – Tentýž text.