Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Žo Langerová. Československo – můj osud 1934-1968. Vyprávění nešťastné manželky o životě rodiny vysoce postaveného (a pak i vězněného) slovenského komunistického funkcionáře Oskara Langera. Překlad Josef Moník. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová.  Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Alexandra Bauerová.

Čte Aranka Lapešová.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 19.-28. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Obsah:

1. Poprvé čteme ze vzpomínek Žo Langerové. Rodačka z Budapešti pocházela z dobře situované židovske rodiny. Ve 30. letech se provdala za slovenského komunistu.

2. Do období všudypřítomného strachu v 50. letech vas zavede četba druhé části Radioknihy. Kniha připomíná, že naivní víra a totalitní ideologie jsou smrtícím koktejlem.

3. V další části mimo jiné uslyšíte popis jarního dne roku 1951, kdy se Oskar Langer snažil ověřit, při procházce se svou dcerou a manželkou, jestli ho skutečně sleduje tajná policie.

4. Jak vysvětlit dceři, že jí zatkli otce? To řeší ve čtvrté části Zo Langerová. Ona sama v té době už v neomylnost komunistické strany nevěřila.

6. Rozhlasová a tisková propaganda, záplava lží a umělá nenávist – to všechno provázelo procesy padesátých let. V šesté části Radioknihy o tom uslyšíte i od Žo Langerové.

7. Ve vedlejším procesu, který souvisel s obviněním Rudolfa Slánského, byl její manžel Oskar Langer odsouzen na 22 let za velezradu a špionáž. Následovaly existenční starosti.

8. Až tři roky po zatčení manžela ho mohla Žo Langerová s dcerami navštívit v uranovém lágru. V té době ale také marně hledala práci.

9. Autorka tentokrát vzpomíná na dopis, který její odsouzený manžel Oskar Langer napsal prezidentu republiky Antonínu Zápotockému. Líčí v něm brutální praktiky vyšetřovatelů.

10. Po propuštění na amnestii se změnilo chování Oskara Langera. Přestal se totiž zajímat o svou rodinu. Všechno, o co se snažil, byla vlastní rehabilitace.

Lit.: Kostřicová, Blanka: Žo Langerová: Žila jsem s oddaným komunistou. In web ČRo Plus, 19. 2. 2018 (článek). – Cit.: I když byl Oskar Langer odsouzen komunistickou justicí, stále nezlomně věřil v ideu komunismu.

Memoárová kniha Žo Langerové Žila jsem s oddaným komunistou má výmluvný podtitul: Československo – můj osud 1934 – 1968. Životní osudy budapešťské židovky, tzv. malé dějiny její a rodinné, jsou velmi těsně spjaty s dějinami velkými – s celospolečenským i celosvětovým historickým děním.

Ve třicátých letech se totiž Zsófia Bein (jak znělo autorčino dívčí jméno) provdala za slovenského komunistu Oskara Langera, což determinovalo celý její další život. I manžel byl židovského původu, a tak se v roce 1938 Langerovi rozhodli pro emigraci do Spojených států.

Zatímco Žo se zde docela zabydlela, Oskar si nezvykl a poté, co po válce obdržel dopis od československého stranického vedení, aby přijel pomoci budovat socialismus, trval na návratu. Pracoval pak v dosti vysoké stranické funkci.

Počátkem padesátých let byl zatčen, prošel martyriem vyšetřování a nakonec byl odsouzen na dvaadvacet let, z nichž deset si odseděl. Po celý čas nezlomně věřil v ideu komunismu. Byl přesvědčen například o tom, že stranické vedení o poměrech ve věznicích nemá ponětí.

Žo naopak po četných zkušenostech s Oskarovými spolupracovníky a přáteli, u nichž zprvu hledala pomoc pro svého muže, i po drastických zkušenostech pronásledované manželky politického vězně, prohlédne zločinnou podstatu ideologie, jíž s manželem v mládí uvěřili.

Oskar však i po propuštění usiluje především o svou rehabilitaci, jeho víra v komunismus není nikterak oslabena. Rehabilitace se nakonec dočká, ale záhy s podlomeným zdravím umírá. Žo prožívá v Československu ještě pražské jaro, kterým je opatrně nadšena.

Jako člověk svých zkušeností je však zároveň s to rozpoznat i různé falešné tóny v celkovém dění. Po sovětské okupaci emigruje do Švédska, kde se po různých peripetiích sejde i se dvěma svými dcerami a nachází určitý klid – ducha i těla.

Kniha Žo Langerové je psána velmi poutavě, jazykem a stylem až románovým. Může se jistě přiřadit k tomu nejlepšímu, co v memoárové literatuře vzniklo. Svým pohledem jaksi „z druhé strany“ či „ze zázemí“ také velmi obohacuje literaturu s tematikou komunistických kriminálů a lágrů.

Lit.: Kostřicová, Blanka: Pohled ze zázemí. In Týdeník Rozhlas 8/2018 (článek).