François-Auguste-René vikomt de Chateaubriand. Četba na pokračování z pamětí francouzského spisovatele a diplomata. Překlad Aleš Pohorský. Připravil Jaroslav Havel. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Alfred Strejček a Marek Němec.
Připravil Český rozhlas v roce 2012. Premiéra 26. 9. – 7. 10. 2012 (ČRo 3 Vltava, 17:30-18:00). Repríza 1. dílu 17. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).
Vydala Radiotéka 23. 11. 2018 (MP3).
Lit.: (anonym): Chateaubriandovy autobiografické Paměti ze záhrobí. In web ČRo 26. 9. 2012 (anotace). – Cit.: Autobiografické Paměti ze záhrobí (1848-1850) jsou Chateaubriandovým posledním dílem. Začal je psát r. 1803, rozsáhlé dílo zahrnuje podstatnou část jeho života. Během psaní se text čím dál více měnil v jakýsi esej o autorovi samém. Autor jde po stopách vlastního prožitého času, snaží se postihnout vše, ale nezastírá, že s uplývajícím časem o všechno postupně přichází.
Francouzský prozaik, historik a politik François-Auguste-René vikomt de Chateaubriand (1768-1848) pocházel ze staré rodové šlechty, proslavil se jako autor povídky Atala (1801). Jeho život byl plný zvratů. R. 1803 jej Napoleon pověřuje diplomatickou funkcí, ale později jde s legitimisty do opozice. Po Napoleonově pádu je Chateaubriand za restaurace Bourbonů stoupencem ústavnosti, stává se vyslancem v Berlíně a v Londýně. R. 1824 upadá v nemilost. V roce 1833 navštíví dvakrát krále Karla X. v českém exilu („Když jsem dvacátého šestého v osm hodin večer dorazil do Buštěhradu, ležel král v horečkách na lůžku. Pan de Blacas mne uvedl do ložnice. Karel X. mne dojímá jako člověk, ale jako panovník mne zraňuje. Nechávám se unášet tímto dvojím citem v jeho rozporuplnosti, nepokouším se jej sjednotit.“) Pak žije v ústraní, píše paměti a v r. 1848 umírá.
Chateaubriand patří mezi největší francouzské moderní prozaiky, je významným preromantikem, předjímá řadu rysů typických pro pozdější fr. romantismus. Jeho ohlas a vliv je nesmírný, autor patří k základním hodnotám evropské kultury. Autobiografické Paměti ze záhrobí (1848-1850) jsou posledním jeho dílem. Začal je psát r. 1803, rozsáhlé dílo (přes 4 000 stran rukopisu) zahrnuje podstatnou část jeho života. Chateaubriandův vztah k okolnímu světu je nesouhlasný, polemický, je obezřetný především ve vztahu k mocným panovníkům, je obhájcem svobody tisku. Čteme vzpomínky člověka, který dlouho žil a byl přímým účastníkem vzrušeného dobového dění (jako literát, jako politik a diplomat), byl svědkem zániku jednoho a vznikání nového světa. Jeho paměti čteme po letech i kvůli jejich vysoké literární kvalitě: mnohé stránky této rozsáhlé knihy patří nejen do historické, ale i krásné literatury.
Lit.: Turek, Petr: Po stopách prožitého času. In Týdeník Rozhlas 39/2012 (článek). – Cit.: Z Pamětí ze záhrobí francouzského spisovatele a diplomata Francoise-René de Chateaubrianda (1768-1848) se bude v závěru září číst na stanici Vltava.
Tuto autobiografickou knihu začal Chateaubriand psát roku 1803. Rozsáhlé a zároveň autorovo poslední dílo čítající přes čtyři tisíce stran rukopisu zahrnuje podstatnou část jeho života. Během psaní se text čím dál více měnil v jakýsi esej o autorovi samém. Chateaubriand jde po stopách vlastního prožitého času, snaží se postihnout vše, ale nezastírá, že s uplývajícím časem o všechno postupně přichází. Chateaubriandův vztah k okolnímu světu je nesouhlasný, polemický, je obezřetný především ve vztahu k mocným panovníkům, je obhájcem svobody tisku. Čteme vzpomínky člověka, který dlouho žil a byl přímým účastníkem vzrušeného dobového dění (jako literát, jako politik a diplomat), byl svědkem zániku jednoho a vznikání nového světa. Jeho paměti čteme po letech i kvůli jejich vysoké literární kvalitě: mnohé stránky této rozsáhlé knihy patří nejen do historické, ale i krásné literatury.
Francois-René de Chateaubriand pocházel ze staré rodové šlechty. Roku 1801 se proslavil jako autor povídky Atala. V roce 1803 jej Napoleon pověřil diplomatickou funkcí, ale později přešel s legitimisty do opozice. Po Napoleonově pádu byl Chateaubriand za restaurace Bourbonů stoupencem ústavnosti, stal se vyslancem v Berlíně a v Londýně. Roku 1824 upadl v nemilost. V roce 1833 navštívil dvakrát krále Karla X. v českém exilu: „Když jsem dvacátého šestého v osm hodin večer dorazil do Buštěhradu, ležel král v horečkách na lůžku. Pan de Blacas mne uvedl do ložnice. Karel X. mne dojímá jako člověk, ale jako panovník mne zraňuje. Nechávám se unášet tímto dvojím citem v jeho rozporuplnosti, nepokouším se jej sjednotit.“
Chateaubriand dnes patří mezi největší francouzské moderní prozaiky, je významným preromantikem, předjímá řadu rysů typických pro pozdější francouzský romantismus. Jeho ohlas a vliv je nesmírný a autor patří k základním hodnotám evropské kultury.
Dvanáctidílnou četbu na pokračování z Chateaubriandových Pamětí ze záhrobí z překladu Aleše Pohorského připravil Jaroslav Havel. V režii Ivana Chrze účinkuje Alfred Strejček.