Začínal v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, v roce 1948 byl přijat do Čs. rozhlasu. Jedna z nejvýznamnějších uměleckých osobností rozhlasu. Představuje rozhodující obrat k novému autentickému výrazu moderní rozhlasové tvorby. Jeho a Strejčkové dramatizace Čapkovy Války s Mloky (1958) byla zásadním impulzem pro znovuzrození žánru rozhlasové hry a jejích specifik u nás. Jeho režie získaly řadu ocenění (mj. Prix Italia – Aškenazy: Bylo to na vás účet, 1964, Stehlík: Linka důvěry)
Řada jeho režií rozhlasových her, dramatizací a četeb byla oceněna v domácích i zahraničních soutěžích, takřka všechny nahrávky jsou zachovány v tzv. rozhlasovém zlatém fondu. Pohostinsky režíroval ve všech německých rozhlasech, v Lublani, Záhřebu, Budapešti, Moskvě a Helsinkách, získal cenu Akademie umění ve Franfurktu nad Mohanem (1968). Neúnavně prosazoval nový styl ve vývoji moderní rozhlasové inscenace a ve využití stereofonie.
Po roce 1968 – narozdíl od jiných kolegů (Josef Henke, Jan Fuchs) – mohl nadále pracovat jako režisér. Právě jeho seriály (Tolstoj: Vojna a mír) a hry (cyklus detektivek s Rudolfem Hrušínským jako Maigretem) byly výrazným plus tristního období historie Československého rozhlasu.
Práci nepřerušil ani po revoluci, z devadesátých let jsou nejvýraznějšími inscenacemi dramatizace Voltairova Candida (1991, v titulní roli Viktor Preiss) a původní rozhlasové hry Jana Vedrala Dabér (1996, v titulní roli Miroslav Moravec), která vtipně a trefně představila rychlý pád dabingového herce – rutinéra, který se rozdává v drobných a „pečuje“ o své zdraví takovým způsobem, že mu nakonec jeho Hlas dá „výpověď“a začně dabovat telenovely a filmy nezávisle na něm…
S tvůrčí prací se rozloučil v druhé polovině devadesátých let. O jeho životě i díle dobře svědčí „knižní feature“ otce a syna Vedralových „Jiří Horčička“ (Brno, Větrné Mlýny, 2003).
Zemřel nečekaně v den svých osmdesátých narozenin, 27. 3. 2007.