Roman Cílek. Desetidílná částečně dramatizovaná četba. Upravila Iveta Novotná. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý. Design Český rozhlas, Petra Míková. Mastering alba Miroslav Mareš. Produkce alba Bohdana Pfannová.
Účinkují Borek Kapitančik, Zdislava Pechová, Aleš Slanina a Petr Kubes.
Nastudovalo Brno v roce 2026. Premiéra 7. – 16. 7. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Vydal Radioservis, říjen 2026 (1 CD MP3, CR.SS.2026.227; katalogové číslo CR1333-9). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: V úterý 10. července 1973 teprve dvaadvacetiletá Olga Hepnarová vypůjčeným nákladním autem úmyslně najela do davu lidí čekajících na tramvaj. Bilance: osm mrtvých a mnoho zraněných. Autor předkládá příběh Olgy Hepnarové a jejích obětí a snaží se rozkrýt příčiny a pozadí tohoto nepochopitelného činu. (anotace)
Obsah: Díl první: Nenáviděné období dětství. – Díl druhý: Útočiště jnénem Oleško. – Díl třetí: Útěk do malešického penzionu. – Díl čtvrtý: Činy, nikoliv slova! – Díl pátý: Ten den. – Díl šestý: Love story ve stínu tragédie. – Díl sedmý: Pokusy o proražení tuhé skořápky. – Díl osmý: Spor o duši. – Díl devátý: Převtělení. -Díl desátý: Je po bitvě.
Lit.: Novotná, Iveta: Příběh Olgy Hepnarové a jejích obětí. Roman Cílek: Oprátka za osm mrtvých. In web ČRo Plus, 7. 7. 2026 (článek). – Cit.: Je úterý 10. července 1973. Nic nenasvědčuje tomu, že by tento den měl být něčím jiný. Je po poledni a život na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) plyne poklidným tempem. Auta pomalu projíždí, lidé nahlíží do výloh obchodů, přechází silnici a také čekají na frekventované zastávce na tramvaj. Obyčejný den. Když vtom se z kolony projíždějících aut zničehonic vyřítí nákladní automobil a namíří si to přímo do skupiny lidí čekajících na tramvaj. Volant drží Olga Hepnarová.
Dvaadvacetiletá Hepnarová, řidička z povolání, se ihned po činu doznala, že do lidí najela úmyslně. Za automobilem Praga RN s poznávací značkou AD 19-95, který řídila, leží osm mrtvých a mnoho zraněných.
(…) Prý to byla její pomsta společnosti za to, jak se k ní lidé po celý život chovali.
Olga Hepnarová byla za svůj čin odsouzena k trestu smrti. Byla poslední ženou v Československu, na níž byl tento trest vykonán.
Její příběh skládá v Radioknize spisovatel Roman Cílek a doplňuje ho o životy jejích obětí. Na základě rozhovorů a dalších autentických materiálů se snaží rozkrýt příčiny a pozadí jejího nepochopitelného činu.
„Je to přecevším tragický příběh, v němž všichni aktéři prohráli. I ti nevinní: mrtví, smrtelně zranění a zdravotně postižení při tragédii na tehdejší třídě Obránců míru. I ta vinná: ona sama. I její rodina. I tehdejší společenské klima, sešněrované dusivými pouty normalizace,“ píše Cílek a dodává:
„Také si troufale myslím, že v téhle při nezvítězila ani psychiatrie jako věda o nemocné lidské duši a justice jako nástroj osvícené spravedlnosti. Příběh Olgy Hepnarové není návodem k opakování, ale je čímsi zcela opačným: naléhavým, skoro až prosebným varováním před cestou, která nikam nevede.“