Marie Kubátová. Dramatizovaná četba na pokračování ze stejnojmenného románu. Připravil Boris Riegler. Na harmoniku improvizuje Ladislav Slunéčko. Hudební spolupráce Hana Brothánková a Petra Haisová. Režie Jana Bezdíčková.
Účinkují Otakar Brousek I., Ludmila Lída Roubíková, Ladislav Pešek, Jaroslava Pokorná, Viola Zinková, Soběslav Sejk, Miroslav Masopust, Regina Rázlová, Svatopluk Skládal, Jaroslav Cmíral, Václav Kaňkovský a Miriam Kantorková.
Natočeno 1982. Premiéra 1. dílu 16. 3. 1982, 5. dílu 20. 3. 1982 (Praha, 21:45 h.). Repríza 16., 17., 20. – 24., 27. – 29. 7. 2026 (ČRo Pohoda, celkem 3 hod. 36 min.)
Pozn.: Na konci posledního dílu je krátký rozhovor s autorkou a kompletní seznam tvůrců díla v rozhlase.
Drsný obraz Krkonoš, ostrůvek starých horalů, zde konfrontovaný s dnešní realitou. Vysokoškolský student poznamenaný negativními vztahy mezi lidmi se zde zbavuje lhostejnosti k lidem a nachází smysl života. (anotace)
Lit.: anonym: Matka kopce. In Rozhlas 12/1982 (8. 3. 1982), s. 4 (článek). – Cit.: Spisovatelku Marii Kubátovou nemusíme rozhlasovým posluchačům jistě představovat. Její různá vyprávění, pohádky a příběhy z Krkonoš (nebo, lépe, Kerkonoš) znají malí i velcí. Literární redakce nyní připravila desetidílnou četbu na pokračování z knihy Marie Kubátové Matka kopce. Knížku možná také mnozí znají, její dramatizovaná úprava však jistě přínose posluchačům nový umělecký zážitek. Rozhlasová četba z Matky kopce má také netradiční závěr. Po odeznění desátého dílu totiž uslyšíte rozhovor autora pořadu Borise Rieglera s autorkou předlohy. A tak předběhněme poněkud rozhlasové vysílání a přečtěme si, co Marie Kubátová říká o hlavní hrdince příběhu, moudré Anežce ze Zahouště:
»Hrdinka té knížky opravdu žila; já jsem k ní přišla do chalupy jako nevěsta jejího syna, když jsem byla asi tak mladá jako protihráč Anežky — inženýr Krátký. S čerstvým diplomem. A možná jsem první snacha, která svou knížkou chtěla postavit své tchyni pomníček. Ale pod její střechou bych si to asi nikdy netroufla. Slyšela bych: Jémine, ona Mařenka zas mrhá čistým papírem, kdyby radš kalcovala kapesníky! Pro mne je to člověk, který žil, ale pro čtenáře to musí být zároveň někdo, kdo nese úděl širší množiny jemu podobných lidí. Musí to být — typ.< (…)