František Kožík. Rozhlasová hra. Překlad Ján Železník. Režie Richard Raiman.
Účinkují Elena Faguľová – Petrovická, František Dibarbora, František Krištof Veselý, František Zvarík a Karol L. Zachar.
Natočeno 1942. Premiéra 17. 10. 1942 (Bratislava).
Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Praha, 1964 (rukopis), s. 86. – Cit.: (….) V té době jsem pro rozhlas nepsal. Vůbec nastalo u nás ochromení a stagnace. Velkou aktivitu však projevoval Slovenský rozhlas, kde zůstalo mnoho našich přátel z dřívějška; vzkazy i programy nám dávali najevo, že nesouhlasí s Tisovou a Machovou politikou a že chtějí – dík poměrné volnosti, v níž pracovali – pokračovat s námi v mlčenlivé součinnosti.
17. 10. 1942 režíroval například R. Reiman (po osvobození literární šéf) mou rozhlasovou hudební komedii Láska pro housle, cello a klavír /v překladu J. Železníka, v hlavních rolích s Fagulovou, Dibarborou, Veselým, Zacharou a Zvaríkem/. Referent Národných novin měl sice výhrady k ději i k charakterům, ale jinak mě pojmenoval velmi lichotivě: “František Kožík, dnes vari najlepší český rozhlasový kumštár… Hlavnýdôraz dal na špeciálnyhudobný dialog, v ktorom dokazuje, že nielenludskáreč, ale aj rečnástrojov je dobrým dorozumievacímprostriedkom. Aby sa vyhol javiskovejforme operety, všetkypiesňové vsuvky vkladal organicky do deja, takže každá pieseň mala aj svoj dramatický raison d’être.”(…)