Pavel Řezníček. Připravila Blanka Kostřicová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Ladislav Kolář.
Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 1. dílu 5. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 1. dílu 18. 8. 2016 (ČRo Plus, 23:00 h) v cyklu Radiokniha.
Anotace k jednotlivým dílům (k repríze 2016):
1) Pavel Řezníček se narodil 30. ledna 1942 v Blansku. Maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Pak kráčel životem, jak to jen šlo.
2) Ve druhém díle vzpomínek na lidi, které měl i neměl rád, vypráví Pavel Řezníček mimo jiné o hudebním skladateli a muzikologovi Miloši Štědroňovi a o básníkovi Petru Královi.
3) Řezníček vzpomíná mimo jiné na své studium na Střední knihovnické škole v Brně a na seznámení se spisovatelem Bohumilem Hrabalem.
4) Ve čtvrtém díle vypráví Pavel Řezníček mimo jiné o brněnské bohémě a o svých literárních začátcích.
5) Autor, jehož knihu čte v režii Radima Nejedlého Ladislav Kolář, bude vyprávět o svých kontaktech s francouzskou kulturou.
6) Pavel Řezníček v tomto díle zavzpomíná na další setkávání s Bohumilem Hrabalem.
7) V sedmém díle vzpomíná Pavel Řezníček mimo jiné na své cesty do Paříže a také na Jiřího Koláře, Ludvíka Vaculíka a další osobnosti.
8) Tématem tohoto dílu Radioknihy jsou 80. léta 20. století a to, jak je prožíval autor knihy Pavel Řezníček.
9) V devátém díle vzpomíná Pavel Řezníček na události konce dvacátého a počátku jednadvacátého století.
10) V posledním díle Radioknihy Pavel Řezníček bilancuje, ale ani při tom si neodpouští ironii a sarkasmus.
Pozn.: Ve třetím díle memorů vzpomíná zasloužilý surrealista Pavel Řezníček mimo jiné na své studium na Střední knihovnické škole v Brně a na své seznámení se spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Kniha pamětí „Vrstva chleba, vrstva váp–na, královna“ je zčásti vyřizováním účtů, uváděním literárněhistorických omylů na pravou míru a také sebeobhajobou. Především je to ale zpověď životem zkoušeného literáta.
Lit.: Kostřicová, Blanka: Nalaďte si – Život surrealistův. In Týdeník Rozhlas 2/2015 (článek). – Cit.: Rozsáhlý konvolut pamětí Pavla Řezníčka Vrstva chleba, vrstva vápna, královna, z něhož vznikly lednové Osudy na stanici Vltava (od 5. ledna vždy v 11.30), má jistě surrealistický nejen název. Ačkoli začíná poměrně lineárně vedenými vzpomínkovými pasážemi, přece se čtenář brzy dočká četných „přeskoků“ v čase i prostoru, leckdy velmi obsáhlých digresí vyvolaných okamžitou asociací – či snad nadrealistickým automatismem?. Vzpomínky i myšlenky přeskakují a těkají, a přece se nakonec slévají v poměrně koherentní tvar, v němž se rozhodně neztrácí základní „dějová linie“ – autorův život osobní, literární i pracovní (Řezníček působil v mnoha dělnických profesích, až nakonec se stal – jak je nejvíce známo – poštovním úředníkem).
„Rozhodně vám neprozradím, co je smyslem života. Z jediného důvodu: sám to nevím.“
Dětské vzpomínky z válečného i těsně poválečného rodného Blanska, vášnivá četba foglarovek, založení klubu, studium na měšťance a tehdejší jedenáctiletce, vojna, odchod do Prahy… literární počátky, setkávání (již na vojně například s básníkem Petrem Králem, od něhož si Řezníček vypůjčil dějiny surrealismu), cesty do zahraničí, Paříž… samizdatové publikace – především sborník Doutník, surrealistické večery ve Viole i jinde, posléze knižní publikace v nakladatelstvích domácích i zahraničních… A pravidelné návštěvy hostince U Tygra. Řezníček byl stálým členem stolní společnosti Bohumila Hrabala, jehož v šedesátých letech zaujal svým surrealistickým manifestem. Scházeli se pak občas i mimo hostinec. Vzpomínky plynou, volně řazeny k sobě, prokládány citacemi z autorových deníků – nejrůznější pozoruhodná setkání se uskutečňují…
Autor sám o svém způsobu psaní v úvodní kapitole praví: „Často přeskakuji od tématu k tématu. Někdy mé vyprávění nesedí ani chronologicky. Surrealistickým způsobem stavím dvě reality proti sobě, aby z jejich střetu vznikla nová skutečnost.“
S volnou kompozicí knihy souvisí i fakt, že autor své vzpomínky nedovádí k žádnému „vrcholu“, vypointovanému závěru, k žádné závěrečné „moudrosti“ ani bilančnímu ohlédnutí. Zcela v duchu svého výroku: „Rozhodně vám neprozradím, co je smyslem života. Z jediného důvodu: sám to nevím.“
Lit.: Kostřicová, Blanka: Pavel Řezníček: Vrstva chleba, vrstva vápna, královna. In web ČRo 3 Vltava, leden 2015 (stejný článek – viz výše).
Lit.: Blažejovská, Alena: Pavel Řezníček: Vrstva chleba, vrstva vápna, královna. In web ČRo Plus, srpen 2016 (článek). – Cit.: Pavel Řezníček se narodil 30. ledna 1942 v Blansku. Maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Pak – jak sám říká – kráčel životem, jak to jen šlo. Později se stal poštovním úředníkem. Od roku 1974 žije v Praze.
Je autorem řady surrealistických textů, groteskních povídek i románů, z nichž román Stropvyšel i v italštině, a také ve francouzštině s předmluvou Milana Kundery. Pavel Řezníček je rovněž autorem několika románů věnovaných tzv. brněnské bohémě. Nejoblíbenější je první z nich, Hvězdy kvelbu.
Ve své knize Vrstva chleba, vrstva vápna, královnapíše: „Tato kniha, to jsou především vzpomínky. Není to kniha filozofických sentencí, úvah, aforismů a estetických pojednání. Jsou to vzpomínky na lidi, které jsem měl rád, ale i na ty, které jsem rád neměl. Těch druhých bylo asi víc. Rozhodně vám neprozradím, co je smyslem života. Z jediného důvodu: sám to nevím.
Často přeskakuji od tématu k tématu. Někdy mé vyprávění nesedí ani chronologicky. Surrealistickým způsobem stavím dvě roviny reality proti sobě, aby z jejich střetu vznikla nová skutečnost.“