Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Milan Uhde. Úprava Jan Tůma. Hudba Miloš Štědroň, instrumentální soubor řídí autor. Zvuk Bohuslav Fiala a Otakar Tajovský. Technická spolupráce Jana Kuchovská a Libuše Matoušková. Asistent režie Radek Doupovec a Jaromír Ostrý. Režie Zdeněk Pospíšil.

Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Karlík), Eržika Dračová (Iva Bittová), Nikola Šuhaj (Miroslav Donutil), baba / Morana / Derbaková (Marie Sýkorová), Mara (Pavla Schönová), Eva (Simona Peková), Uhrín (Zdeněk Maryška), velitel četníků / Drač (Jiří Pecha), Derbak (Pavel Zatloukal), bosorka (Alena Ambrová), Magery, hostinský Mageri (Boleslav Polívka), Kubeš / četník Sadó (Daniel Dítě), Danko (Zdeněk Junák), Jura Šuhaj (Petr Maláč), Icu Bokšaj / Totín / četník Ďord (Vladimír Hauser), Andrej Drač (Pavel Trávníček), četník Bouda (Jaromír Tuček), služba (Jaromír Ostrý). Dále účinkují Danuše Klichová, Jan Svoboda, Jonatan Tomeš.

Nastudovalo Brno 9. 4. 1976 (studio 6, 18:30 – 22:30 h.). Premiéra 22. 6. 1976 (Vltava, 20:20 – 21:53 h.). Repríza 8. 1. 1977 (Vltava, 19:00 – 20:30 h., stereo!); 7. 2. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) k 75. narozeninám Miroslava Donutila.

Vydal Panton v roce 1990 (1 MC). Reedice Radiotéka v roce 2014 (MP3, CR.ES.2014.31).

Obsah MC: A1 Zabili, Zabili 4:51 A2 Křížem Krážem Chodím 2:46 A3 Ani Tak Nehoří 1:29 A4 Nepůjdu Od Tebe 1:32 A5 Šibeničky 5:02 A6 Nebudu Orat Ani Set 5:18 A7 Kterýpak Jste Který 1:30 A8 Nepovídej Milá Mamince 1:23 A9 Pod Javorem 1:15 A10 Tam U Řeky Na Kraji 2:19 B1 Pojďme Chlapci, Pojďme Krást 1:24 B2 Zazpívejme Chlapci Jednosvorně 5:49 B3 Chodí Horou 300 Ovec 2:33 B4 Jatelinka Drobná 2:08 B5 Ani Tak Nehoří 6:50 B6 Řekněte Mámce Prokrista 3:48 B7 Zabili, Zabili Chlapa Z Koločavy 3:25

Pozn.: První stereofonní nahrávka v brněnském rozhlase. V roce 1975 vznikla i monofonní verze s rozdílným obsazením.

Pozn. 2: V křestním listě hry je jako Mageri uveden František Derfler, v nahrávce však hostinského hraje Boleslav Polívka.

Lit.: Janoušek, Martin: Divadlo v rozhlase – Transkripce divadelní inscenace do rozhlasové podoby. Brno: Masarykova univerzita, 2007 (diplomová práce). – Cit.: Jaromír Nečas tedy oslovil Zdeňka Pospíšila a autora hudby k Baladě pro banditu Miloše Štědroně a tuto inscenaci natočil ještě v roce 1975 ve studiu Dukla v brněnském rozhlase jako mono nahrávku. Jedním z jejich následných posluchačů byl i soudruh Alois Indra, který si vyžádal, aby byla nahrávka poslána do Prahy. Obavy z tohoto zájmu se ukázaly jako liché, jelikož tento přední představitel tehdejší vládnoucí garnitury našel v tomto díle zalíbení a dal pokyn, ať se inscenace Balady pro banditu v brněnském studiu natočí jako stereo nahrávka. Tak se stalo, že Balada pro banditu byla oficiálně první rozhlasovou hrou natočenou stereofonně v brněnském studiu. Oficiálně pak byla zahrnuta jako jeden z úkolů komplexní racionalizační brigády ustavené na počest XV. sjezdu KSČ (Rovnost, Brno, 3. 6. 1976).

anonym: Československý rozhlas uvádí dnes na stanici Vltava… In Rovnost, 22. 6. 1976 (popiska pod fotografií).

Lit.: anonym: Balada pro banditu. Miroslav Donutil jako loupežník Nikola Šuhaj v unikátní rozhlasové verzi kultovního muzikálu. In web ČRo 3 Vltava, 7. 2. 2026 (článek). – Cit.: Příběh zbojnické legendy na Podkarpatské Rusi za časů první republiky. Rozhlasová adaptace slavného představení Divadla Husa na provázku podle románu Ivana Olbrachta se i proti pozdějšímu filmu významně liší. Jednak obsazením, ale především tím, že opustila motiv trampského vyprávění u ohně, oné „hry na banditu“. Zůstal jen syrový příběh Šuhaje a jeho milé Eržiky. Rozhlasová inscenace byla navíc natočena dvakrát: podruhé jako první stereofonní nahrávka brněnského rozhlasu. (…)

Příběh vychází z motivů románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník, odehrávajícího se na Podkarpatské Rusi v období končící první světové války a krátce po ní. Vojenský dezertér Šuhaj, očarovaný starou vědmou tak, aby se mu vyhnula každá střelná rána, se protlouká jako bandita. Okrádá lidi, aby měl z čeho žít, a musí se mít stále na pozoru před vojenským aparátem.

Ke konci války se vrátí ke svým blízkým do rodné Koločavy. Na předchozí „způsob obživy“ si ale zvykl natolik, že v něm nadále pokračuje, proto se musí nadále ukrývat, tentokrát před českými četníky. Rodinný život s Eržikou je v důsledku jeho loupení a neustále hrozícímu nebezpečí neudržitelný. Trnem v oku začíná být i několika místním obyvatelům, kteří se ho rozhodnou zradit… (…)

Původní trampský muzikál Balada pro banditu s legendami opředenou postavou Nikoly Šuhaje napsala dvojice Milan Uhde a Miloš Štědroň. Zatímco skladatelovo jméno je od počátku známé, politickému systému „nepohodlný“ dramatik musel svou identitu tajit. Autorství na sebe vzal Zdeněk Pospíšil, v jehož režii toto neotřelé dílo vzniklo.

Balada pro banditu se inscenovala v Divadle na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku). Děj byl vložen do netypického vyprávěcího rámce, který zůstal zachován i ve  filmové podobě tohoto díla z roku 1978 v režii Vladimíra Síse: příběh je vyprávěn u táborového ohně skupinou trampů, která dostupnými prostředky, jež jsou v lese nebo je mají v batozích, předvádí „hru na Nikolu Šuhaje“.

Právě tento inscenační posun a vůbec nápadité režijní provedení přispělo k tomu, že příběh nebyl ukotven dobově (do 20. let 20. století), ani místně (Podkarpatská Rus). Nejvíce se to projevilo ve vizuální stránce inscenace, zásadní vliv se ukázal ale i v té hudební.

Miloš Štědroň záměrně nerekonstruoval soudobý místní folklór a složil původní písně tak, aby byly hratelné u táborového ohně. Tím hudbě vdechl životodárnost, překračující rámec „pouhého“ divadelního představení.

Písně z Balady pro banditu se rychle staly jakoby přirozenou součástí nejen trampské komunity a nejen doby, ve které vznikly. Začaly žít a dodnes žijí vlastním životem, nehledě na jeviště. (…)

Při převedení provázkovského muzikálu do rozhlasové podoby zákonitě odpadl zmíněný vnějškový posun trampského vyprávění. Zůstal zde pouze příběh Nikoly Šuhaje, sdělovaný prostřednictvím postavy vypravěče.

Dalším rozdílem oproti divadelní verzi je obsazení. V původní verzi se herci střídali kromě hlavních postav i v dalších epizodních rolích, což bylo pro audiální pojetí nepraktické. Z tohoto důvodu v rozhlasové inscenaci účinkují umělci, kteří nepůsobili v souboru Divadla na provázku.

Rozhlasová inscenace v režii Zdeňka Pospíšila je navíc pozoruhodná i tím, že byla natočena dvakrát. Hned v roce 1975 totiž vznikla mono nahrávka, na základě které tehdejší politická garnitura dala pokyn, aby se zmíněný titul natočil stereofonně. Balada pro banditu je tudíž první stereofonní nahrávkou brněnského rozhlasu.