Jak vypadá „náboženský mix“ lidí ve výkonu trestu? Co se láme v prvních dnech po propuštění, že kontakt s církví většinou nevyjde? Jak moc víru přehluší realita — bydlení, práce nebo dluhy? Připravili Dominik Čejka, Fatima Rahimi a Petr Wagner.
Natočeno 2026. Premiéra 26. 4. 2026 (ČRo Rádio Wave, 18:00 h.; 51 min.).
Lit.: Čejka, Dominik – Rahimi, Fatima – Wagner, Petr: Když víra zmizí z očí: co se děje po propuštění z vězení. In web ČRo Radio Wave, 26. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Odsouzení ve vězení často hledají cestu k víře i církvím. Po návratu na svobodu ale většina z organizovaných struktur mizí. Podle penitenciárního sociologa ze Západočeské univerzity v Plzní Lukáše Dirgy to neznamená, že by jejich spiritualita byla falešná — spíš se stává neviditelnou.
Penitenciární sociolog Lukáš Dirga ve svém výzkumu popisuje takzvanou neviditelnou postvězeňskou religiozitu. Odsouzení jsou během výkonu trestu často aktivní v náboženských programech a obracejí se na kaplany s prosbou o kontakt na církevní komunity mimo vězení. „Ukazuje se ale, že jen mizivá část z nich se nakonec do těchto struktur skutečně zapojí,“ říká.
Právě tenhle rozpor podle něj nelze jednoduše vysvětlit tím, že by jejich víra byla neupřímná. „Často jsem narážel na argument, že pokud se po propuštění nestanou členy církve, je to důkaz její povrchnosti. To ale neodpovídá tomu, co vidím ve výzkumu,“ dodává.
Dirga proto sahá po inspiraci u sociologa Thomase Luckmanna a jeho konceptu neviditelného náboženství. Ten ukazuje, že víra nemusí mizet s odchodem z institucionálních struktur — může se jen přesouvat do méně viditelných podob. (…)