Plul jsem k Maltě, k Sicílii, navštívil delfskou svatyni, nakláněl se nad sopečnými krátery Vesuvu a Etny. Některé nahrávky z magnetofonů, staré více než padesát let, se nelišily od těch obrazů-neobrazů, zvuku-nezvuků, které z některých našich hlubin problesknou na okamžik ve vlastních snech – když je nečekáme, když je ani nemůžeme čekat – jak to ve snech bývá. Odhalují se nám okamžiky promarrněného života, o kterých přeplněná skládka našeho povrchního vědomí nemohla ani tušit. Jako by to byl někdo jiný a ne my.
A byl to někdo jiný. Každým dnem jsme jiní. Kdyby náš mozek dokázal (aspoň u toho mého to tak je) jako v albu uložit všechny obrazy-zvuky, všechny zvuky-obrazy (a to spojení je mnohem složitější, než mohou tato dvě slabá slova vyjádřit), mohli bychom právem říci, že každý člověk má sto a stokrát sto životů.
Příroda se ale rozhodla jinak. Jsme odsouzení trávit většinu času na té skládce současnosti. Jednu ze svých knih jsem začal těmito slovy: „Mám tři oči, dvěma koukám, třetím vidím. To třetí oko vidělo krajiny a scény, ke kterým byly moje dvě oči slepé“. Také bych mohl říci, že mám dvě uši, dvěma poslouchám, a jedním slyším. No a tím jedním okem a jedním uchem jsem slyšel a viděl to, co moji posluchači uslyší a uvidí, s podmínkou, že mají také dvě oči a dvě uši, ale pouze jedním okem a jedním uchem slyšíavidí. Slyšetavidět není totéž jako slyšet a vidět. Kouzelnická alchymie našeho vědomí je spojuje v jedno, v něco třetí. V té třetině je podstata umění, smím-li mluvit o té podstatě, o té nedosažitelně hluboké propasti, o tom něčem, co přesahuje dosah našeho vědomí s kořeny, které pro nás zůstávají skryté. Nemohu se ponořit tak hluboko, takže zůstávám na hladině a zírám do propasti pod sebou a do sebe. Můj ponor do „Nedokončeného deníku plachetnice Galiola Nuria“ tím končí.
— eng —
When, after several months of work, the last millisecond of „The Unfinished Diary of the Sailing Ship Galiola Nuria“ sounded, I didn’t know how I had started. Was I following the trails of my dreams, or listening to old recordings of my voyages from Belgrade on the Danube, Black Sea, Marmara, Ionian and Adriatic seas to Rovinj in the north? I have sailed to Malta, to Sicily, visited a Delphic sanctuary, leaned over the volcanic craters of Vesuvius and Mount Etna. Some of the tape recordings, more than fifty years old, were not unlike the images-not images, sound-not sounds that flash momentarily from some of our depths in our dreams when we are not expecting them, when we cannot expect them – as dreams tend to do. Moments of a wasted life are revealed to us that the cluttered dump of our superficial consciousness could not possibly have suspected. As if it were someone else and not us. And it was someone else. We are different every day. If our brains could (at least mine does) store, like an album, all the images-sounds, all the sounds-pictures (and the connection is far more complex than those two feeble words can express), we could rightly say that each person has a hundred and a hundred lives.
But nature has decided otherwise. We are doomed to spend most of our time in the dump of the present. I began one of my books with these words: „I have three eyes, I look with two, I see with the third. The third eye saw landscapes and scenes to which my two eyes were blind. I might also say that I have two ears, with two I listen, and with one I hear. Well, with that one eye and one ear I heard and saw what my hearers hear and see, with the condition that they also have two eyes and two ears, but only with one eye and one ear hear and see. Hearing and seeing is not the same as hearing and seeing. The magical alchemy of our consciousness combines them into one, into something third. In that third is the essence of art, if I may speak of that essence, that unreachably deep abyss, that something beyond the reach of our consciousness with roots that remain hidden to us. I cannot dive that deep, so I stay on the surface and stare into the abyss below and within me. My dive into the „Unfinished Journal of the Sailing Ship Galiola Nuria“ ends there.