Ladislav Novák. Fónická poezie. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno březen 1967.
Lit.: Faltýnek, Vilém: Fónická poezie Ladislava Nováka. In web ČRo Praha, 16. 1. 2011 (článek + nahrávka ke stažení). – Cit.: Knihovnička dnes připomene fónickou poezii Ladislava Nováka. Tento český básník a překladatel se narodil v roce 1925 a zemřel v roce 1999. V české poezii se zařadil po bok předních experimentátorů jako byli Jiří Kolář, Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, Vladimír Burda, Milan Nápravník a Emil Juliš. Novák dospěl i k práci se zvukem když zkoumal možnosti takzvané fónické (auditivní) poezie.
Experimentální poezie v 60. letech v Československu vykrystalizovala zhruba ve tři základní tendence: směrem k výtvarnému umění, kdy se slovo a text stává vizuálním sdělením, směrem ke zvuku, kdy zvuková stránka slova převažuje nad ostatními, a do třetice přístup konceptuální.
Ladislav Novák se poezii věnoval od druhé poloviny 50. let. Psal básně „onomatopoické“ a „čtvrcené“, další „spečené texty“ vznikaly škrtáním a přesmyčkováním cizích textů, „preparované texty“ vznikaly tak, že z cizího textu ponechal na původním místě stránky jen několik slov. Psal i tzv. „detexty“ spočívající v ironickém narušení původního textu. Od roku 1962 se Novák zabýval i tvorbou fónické poezie. Nejprve sám doma pomocí magnetofonu, později se jeho texty ocitaly i v rozhlasovém studiu.
Poezie zvuková může zachovávat význam slov nebo je zcela proměňovat ve zvukový – hudební materiál. Ladislav Novák oba přístupy fónické poezie kombinoval.