Druhý díl cyklu V piči celá země. Připravili Václav Dolejší a Lucie Stuchlíková.
Hovoří Boris Šťastný, Vít Rakušan, Ivan Bartoš, Jaroslav Faltýnek, Jaroslav Foldyna, Lucie Šafránková a další.
Natočeno 2026. Webová premiéra 18. 7. 2026 (Seznam Zprávy, 9:00 h.; 25 min.).
Lit.: Stuchlíková, Lucie – Dolejší, Václav: Výměna poslanců. Rakušan na den v ANO, Bartoš v SPD, Šťastný u Pirátů. In web Seznam Zprávy, 18. 7. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dokáží si vládní poslanci představit, že by na jeden den seděli v opozici? Co by tam dělali a říkali? A co opozičníci na den ve vládě? Zkusili jsme to a zeptali se jich.
Říká se jim různě, záleží samozřejmě na úhlu pohledu: „přeběhlík“, „odpadlík“, „zrádce“ nebo třeba „konstruktivní poslanec“. Skoro v každém volebním období se najde v Poslanecké sněmovně politik či politička, kteří překvapí změnou dresu. Prostě z opozičního tábora přeběhnou do toho vládního, nebo obráceně. (…)
Podcasteři z Vlevo dole se v rámci své letní série inspirované různými televizními reality shows tentokrát po vzoru Výměny manželek zeptali několika poslanců, co by dělali, kdyby museli třeba jen na den přeběhnout na druhý břeh. Jde samozřejmě o nadsázku.
Tak třeba pirátský poslanec Ivan Bartoš zavřel oči a úplně se položil do toho, že se na jediný den stal členem SPD. „Obrátil bych se na vedení a vyzval stranu k návratu ke kořenům, protože jsme stranou přímé demokracie, tudíž členové mají právo se dotazovat vedení. A mě prostě rozčiluje ten milionový byznys vedoucích představitelů naší strany,“ představuje si své působení. (…)
Lit.: Trdnout, Norbert: Když je pochopení oponenta velezradou. In Facebook, 18. 7. 2026 (status) – Cit.: Seznam Zprávy si v podcastu Vlevo dole udělali takový malý testík. Inspirovali se Výměnou manželek a zeptali se poslanců, co by dělali, kdyby museli na jeden den přeběhnout do tábora politického soupeře. Opozice do vlády, vládní blok do opozice.
Mělo to být letní odlehčení. Místo toho je z toho nechtěný rentgen paralýzy naší politické kultury.
Zatímco někteří to aspoň zkusili odehrát, jinde nastal zkrat. Lucie Šafránková z SPD si neumí představit “ani na vteřinu”, že by byla Pirátkou. A ministr sportu Šťastný z Motoristů řekl, že by na den u Pirátů potřeboval “narkózu” a “silnou medikaci”. Chápete to? Zákonodárce potřebuje chemicky uspat mozek, aby si dokázal na pět vteřin představit, co si myslí jeho názorový oponent.
A abychom byli fér, opoziční strany na tom nejsou o moc líp, jen to balí do jiného žánru. Vít Rakušan si představil, že by jako člen ANO navrhl změnit jednací řád a omezil opozici čas na vystoupení na 23 vteřin. Strašná sranda. Autoritářské mokré sny jako vtip. Ivan Bartoš by zase v SPD řešil jejich “milionový byznys”.
Nikdo nešel po myšlence. Všichni šli rovnou po karikatuře.
V anglosaském světě mají na středních školách debatní kluby. Puberťák si vylosuje tezi, se kterou třeba bytostně nesouhlasí, a má čtvrt hodiny na to, aby ji obhájil v její nejsilnější možné podobě. Říká se tomu steel-manning. Ocelový panák. Postavíš argument z té nejtvrdší oceli, abys zjistil, kde má nosné zdi.
Proč to ty děcka dělají? Protože když neumíš logiku protivníka zrekonstruovat, nemůžeš ji ani zničit. Když nechápeš, o co mu jde, jenom naslepo kopeš do omítky a u toho si zlomíš nohu. Pochopit oponenta není morální selhání, je to základní taktická výhoda.
Naši poslanci místo ocelových panáků lepí panáky slaměné a hrozně se plácají po zádech, jak to těm druhým natřeli.
A jo, já vím. Teď riskuju pokrytectví. Napsat kousavý text o tom, jak politici neumí steel-manning, a opřít to o jednu odlehčenou anketu zavání tím, že si toho slaměného panáka teď stavím taky.
Takže pojďme o vrstvu hloubš.
Ti lidi ve Sněmovně nejsou kognitivně marní, i když se tak rádi tváří. Spousta z nich moc dobře chápe, jak ten druhý tábor uvažuje. Ten jejich teatrální odpor a volání po narkóze není hloupost. Je to alibi. Alibi před jejich vlastním zfanatizovaným kmenem.
Kdyby totiž dneska politik vystoupil a řekl: “Rozumím, z jaké logiky protistrana vychází, má to tenhle racionální základ, ale teď vám ukážu na datech, proč to v realitě selže,” víte, co by se stalo?
Jeho vlastní voliči ho sežerou zaživa. Ukřižují ho za kolaboraci a vyměknutí.
Racionalita a schopnost nahlédnout věc z více úhlů se stala smrtelným politickým hříchem. Úroveň debaty u nás neurčují fakta, ale ten nejhlučnější člen tlupy, pro kterého je empatie k argumentu nepřítele formou velezrady. A volič už dávno nehledá chirurga, který by zkoumal, jak problém funguje, aby ho mohl racionálně vyříznout.
Hledá opici s kulometem, co to tam naslepo pokropí a u toho se bude bít v hruď.