Připravila a moderuje Eva Mikulecká.
Hovoří Kateřina Konečná.
Natočeno 2025. Webová premiéra 30. 4. 2025 (Novinky.cz, 15:02 h.; 48 min.).
Lit.: Mikulecká, Eva: Strach z Ruska nemám, co by si na nás vzali, říká Konečná. In web Novinky.cz, 30. 4. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Předsedkyně komunistů Kateřina Konečná si je podle svých slov jistá, že se levicové hnutí Stačilo!, jehož je lídrem, do sněmovny na podzim dostane. A nemá malých cílů. Plánuje si, že by všechny strany mimo bývalou pětikoalici mohly spolupracovat a získat nejlépe ústavní většinu. Chce totiž měnit zásadní věci jako třeba uspořádat referendum o vystoupení z EU a z NATO nebo zrušit Senát. Komunistická předsedkyně také stále volá po odzbrojení. Ruska se totiž nebojí: „Co by si v té ČR jako vzali?“ ptá se s úsměvem. A stále trvá na tom, že není proruská.
Mnoho politických komentátorů mluví o tom, že jste se jen přebarvili, že skrýváte svoji pravou identitu. Můžete stoprocentně říct, že se časem KSČM nerozpustí nebo nepřemění v hnutí Stačilo!?
To můžu říct zcela stoprocentně. Ale my možná chceme, aby ti komentátoři vlastně měli co dělat. Ty jejich fabulace, které čtu téměř každý den… Musím říct, že mě fakt baví. Takže je v tom ještě chvíli nechám.
Řekněme, že nakonec hnutí Stačilo pokoří pětiprocentní hranici… Některé aktuální průzkumy vás vidí těsně pod, některé těsně nad touto hranicí. Ale ke komu máte tedy názorově nejblíž ze současné politické reprezentace?
Jasně že ji pokoří. Jsem o tom přesvědčená… Určitě ne k těm, kteří dnes vládnou. A určitě máme daleko blíž k těm, kteří se snaží prosazovat především sociální témata. Prosazovat věci, jako je návrat k odchodu do důchodu v 65 nebo klidně v 63 letech, to, že budeme valorizovat příspěvky hendikepovaným, nebo že tady 80 procent lidí nebude živořit a že se nebudou zvyšovat daně. (…)
Lit.: Honzejk, Petr: Od Ruska nic nehrozí, odzbrojíme a bude mír! Za výroky Kateřiny Konečné není naivní pacifismus, ale zárodek kolaborantství. In web Hospodářské noviny, 5. 5. 2025 (názor). – Cit.: Před volbami vyprávějí politici lecjaké nesmysly. Jejich výroky lze přitom rozdělit na dvě skupiny: Tvrzení v zásadě neškodná a tvrzení vysloveně nebezpečná. Ve skupině druhé zatím exceluje Kateřina Konečná, předsedkyně Komunistické strany a lídryně hnutí Stačilo!
Na první pohled bychom se jejími výroky nemuseli moc zabývat, protože její formace se pohybuje jen lehce nad pěti procenty voličské podpory. Ale je tady jeden podstatný důvod, proč by to bylo naivní – k němu na konci. (…)
Z výroků Kateřiny Konečné zaujaly zatím především dva. Na otázku serveru Novinky, jestli se nebojí imperiálních ambicí Ruska, které mohou ohrožovat i nás, odpověděla: „Já fakt nevím, co by si v České republice vzali. Nedovedu si to představit. Myslím si, že je to zbytečné strašení.“
A vzápětí hájila vystoupení Česka ze Severoatlantické aliance slovy: „Vždycky tvrdím, že pro mírovou politiku je nejlepší odzbrojit, protože to je jediný způsob, jakým se dostanete k tomu, že už žádná další válka nebude.“
První výrok je pozoruhodný vzhledem k tomu, že podobně, tedy „co by z toho měli“, argumentovala nejen Kateřina Konečná před útokem Ruska na Ukrajinu a byla zjevně vedle. Rusko na sousední zemi brutálně zaútočilo. Člověk by tedy řekl, že pokud je paní europoslankyně vzdělavatelná, musí i ona už chápat, že Rusko k útoku žádný zvláštní materiální důvod nepotřebuje.
K pohybu ruských tanků směrem na západ a ke vzletu raket stejným směrem naprosto zjevně stačí kremelská imperiální mentalita, přesvědčení o nadřazenosti „ruského světa“, o světadějné úloze Ruska svěřené mu dějinami či samotným Bohem. Pokud přesto Kateřina Konečná dál vypráví story o neškodném Rusku, od kterého nic nehrozí, lze se obávat, že v tom není jen naivita. Ale – přinejmenším – také vypočítavost a nekonečná ochota lhát prostším voličům.
Podobné je to s druhým výrokem Kateřiny Konečné, tedy, že míru lze nejlépe dosáhnout odzbrojením. Z dějin přitom víme, že války jsou jakousi antropologickou konstantou. Dlouhá doba míru, kterou jsme od druhé světové války zažívali, byla spíše anomálie. A rozhodně nebyla způsobena nějakým odzbrojováním, mír naopak zajistila existence těch nejničivějších zbraní, které lidstvo vymyslelo.
Příčinou válek, jak jistě i Kateřina Konečná ví, nejsou zbraně, ale lidská mentalita. Vždy nakonec nějakého vládce napadne, že se pokusí rozšířit své panství silou. Před útokem nás tedy může ochránit jedno jediné: Strach agresora, rozumějme v aktuálním kontextu putinovského Ruska, že by mohl dopadnout špatně. Proto musíme pracovat na jeho odstrašení. Obecně nejlépe zajistí mír a vlastní bezpečnost nikoli ten, kdo odzbrojí, ale ten, kdo se důkladně připravuje na válku. Pokud to Konečná popírá, fakticky nahrává jen a jen agresorovi.
Když osekáme smysl výroků Kateřiny Konečné na dřeň, uvidíme, že nejsou pacifistické. Jsou spíše kolaborantské. V tom smyslu, že jsou zcela v souladu s ruskými zájmy. Vedou fakticky k tomu, že bychom to, co máme, například naši svobodu a prosperitu, odevzdali autoritářskému Rusku bez obrany, bez překážek, zcela zdarma. Proč takové výroky Kateřina Konečná pronáší a proč takovou politiku prosazuje, těžko říci. Jestli jí mají být odměnou jen hlasy prostoduchých idealistů, nebo jestli v tom, řečeno hláškou z filmu Vesničko má středisková, plave ještě něco jiného, ví jen ona sama.
Někdo by možná namítl, že Kateřinu Konečnou a její Stačilo! mohou zodpovědní a svobodomyslní lidé sledovat spíše než jako hrozbu jako pouhou politickou kuriozitu, zhruba na úrovni obživlých fosilií, protože voličská podpora Kateřiny Konečné není velká. Jenže, a tím se dostáváme k tomu podstatnému, co bylo naznačeno v úvodu, takový přístup by byl nebezpečně naivní.
Hnutí Stačilo! může být za jistých okolností, zejména pokud se nedostanou do sněmovny Motoristé, součástí příští vlády Andreje Babiše nebo ji alespoň může držet u moci. A co za podporu ANO mohou Konečná a spol. dostat, respektive co jim bude Andrej Babiš ve svém nekonečném mocenském pragmatismu ochoten dát, to se osobně raději ani neodvažuji odhadovat. Varovat nás v každém případě může to, že už jednou, v době své první vlády, byl ochoten výměnou za podporu komunistů škrtit armádní rozpočet.
Takže ač by se zdálo, že platí „nemaluj Konečnou na zeď!“, může se předsedkyně proruských komunistů po volbách zjevit nejen v temných snech liberálů, ale i ve zdech Strakovy akademie. A to dokonce, politicky vzato, v nadživotní velikosti. A se vším, co s ní a s její hraně naivní, leč ve skutečnosti radikálně proruskou politikou souvisí.