Připravil Petr Vizina.
Hovoří Tomáš Glanc.
Natočeno 2022. Webová premiéra 16. 3. 2022 (Aktuálně.cz, 25 min.).
Lit.: Vizina, Petr: Jak se Jindřich Chalupecký nadchl pro ruský underground. In web Aktuálně.cz, 16. 3. 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: „Od teenagerského věku mě fascinovalo jeho myšlení o umění,“ říká Tomáš Glanc. Rusista přednášející na univerzitách ve švýcarském Curychu a Basileji je jedním z kurátorů nové výstavy Galerie hlavního města Prahy, která připomíná velkou osobnost českého umění 20. století Jindřicha Chalupeckého.
Přehlídka nazvaná Světy Jindřicha Chalupeckého ve středu začala v pražské Městské knihovně, potrvá do 19. června. Připomíná nejen teoretika, kritika, kurátora a esejistu Chalupeckého, který žil v letech 1910 až 1990, obecněji poukazuje na roli teoretika umění nebo kurátora ve společnosti.
S Chalupeckého texty se Tomáš Glanc prvně setkal coby mladík v 80. letech, kdy se šířily spíš v samizdatu než v oficiálních publikacích. „Desítky let se zabýval otázkou, jaký je smysl uměleckého díla. Jeho nepředpojatost a hledání živých zón v umění je dodnes fascinující,“ vzpomíná rusista.
Jednou ze „živých zón“ byl pro Chalupeckého od 60. do poloviny 70. let nejspíš překvapivě Sovětský svaz, přesněji řečeno Moskva. „Nadchl se pro představitele neoficiálního nebo polooficiálního ruského umění, řekněme undergroundu. Dnes to vypadá, že do Moskvy přijel za klasiky, protože mnozí z těch autorů jsou světoznámí. Ale tehdy jim bylo jen něco přes třicet. Chalupecký byl jedním z prvních, kdo o nich začal fundovaně a v mezinárodním kontextu psát,“ zdůrazňuje Glanc.
Teoretik a kurátor Chalupecký cestoval na Východ od poloviny 60. let zprvu jako oficiální představitel Svazu československých výtvarných umělců. Později, když byl doma po srpnu 1968 odvolán ze všech funkcí, přijížděl soukromě. Zprávy o moskevských umělcích Iljovi Kabakovovi, Viktoru Pivovarovovi nebo Eriku Bulatovovi publikoval Chalupecký, doma v Československu v nemilosti, v odborném či exilovém tisku na Západě.
Byl kritický vůči režimu, který ho pronásledoval, zároveň se podle Glance netajil skepsí vůči tomu, jak Západ umění komodifikuje, to znamená, že jej vnímá jako zboží. „Jako socialista viděl naději v systému, který by umělce neuvrhl do závislosti na galeriích, cenách a trhu. Někdy se to projevuje naivitou. Neustále doufal, že jeho oblíbení ruští umělci vyjdou na scénu veřejného kulturního života. Což se ale až do perestrojky nestalo,“ připomíná rusista.