Vláda selhala, čteme všude. Opakujeme si to jako mantru a rádi si tomu i zatleskáme. Protože je to pravda: jestli šlo kolosálně pokazit to, co se nám na jaře na začátku pandemie povedlo, tak se to pokazilo.
Ale je třeba říct i druhou polovinu celé věci. Selhali jsme i my jako obyvatelstvo. Není to tak populární, ale je to tak. Jistěže ne všichni a ne každý stejně. Ale nejde o generalizaci, nýbrž o fakt, který lze podpořit daty o našem chování. A to bylo neuvážené a nezodpovědné.
S elegancí sobě vlastní jsme potvrdili jeden z nejzákladnějších stereotypů o Češích. Že jsme takoví všeumělové, kteří mají pocit, že všechno aspoň trochu umí a hlavně všemu rozumí. Někdy to vyjde a pak se dmeme pýchou. Ale jindy nám ty naše vzdušné zámky poslepované izolepou spadnou na hlavu.
Bez ironie, dokážeme úctyhodné věci. Třeba šít ve velkém roušky, když se ukáže, že těch běžných je nedostatek. Nebo i vymyslet a začít vyrábět ventilátory do nemocnic. Vzájemně si pomáhat a dělat spoustu věcí nad rámec svých povinností.
Ale jen dokud nám vydrží adrenalin a endorfiny. Ty příjemné hormony, které vyrábí náš mozek dojímající se nad naší vlastní velikostí a solidností. Pak dojdou a my se chováme jako pitomci.