Záhy jí prý přišla spousta otázek od novinářů, jak to vlastně myslí a co to celé znamená. Takže, píše paní poslankyně, aby bylo jasno, byla jen na festivalu. Neviděla ani jednu jedinou nepatřičně zvednutou pravici a neslyšela v textech nic, co by snad někoho k něčemu nepatřičnému ponoukalo.
Jasně. Další koncert Ortelu začíná osmého osmý v osm hodin a osm minut večer. Ale to samozřejmě nikoho neponouká si myslet, že se jedná o skrytou symboliku dvou osmiček, čili osmých písmen v abecedě, kterou neonacisté používají jako pozdrav Heil Hitler. Prostě náhoda.
Hnídkova vlastní svatba byla na výročí narození Adolfa Hitlera samozřejmě také načasována úplnou náhodou, žádné ponoukání.
(…) Já bych tedy možná přece jen trochu ponoukl paní poslankyni, aby se podívala na dokument Svět podle Daliborka od Víta Klusáka, kde fanoušci Ortelu hajlují, když Hnídek zpívá, že „zvláštní dar byl nám dán, že následujem vůdce“.
Poslankyně hlásá, že zákazů jsme si bohatě užili za komoušů a že Trikolóra razí heslo Bráníme normální svět. Naštěstí skutečně žijeme v normálním světě, kde Hnídkovu kapelu nikdo nezakazuje. Jen se různí lidé snaží upozornit, že nacistické symboly, hajlování a xenofobní, rasistické texty v normálním světě normální nejsou.
Řekněme si to otevřeně. Toto nebyla náhodná fotografie z koncertu. Je to cílený politický marketing. Jeho výsledkem je, že o nevýrazné neznámé poslankyni někdo konečně něco napsal. A za druhé to byl vzkaz fanouškům Ortelu: Milí zlatí, není tu jen Okamurova SPD, jsme tu i my, Trikolóra.
Otázkou zůstává, jestli fotografie s Hnídkem více voličů přiláká, nebo naopak odpudí. Jinými slovy, jestli je Trikolóra bílo-modro-červená, nebo spíš bílo-modro-červeno-hnědá.