Proč se po revoluci vraceli naši krajané z Volyně, Kazachstánu a Rumunska? Jak jejich návrat probíhal a jak je přijala stará vlast? Po stopách českých reemigrantů se vydala Naďa Reviláková.
Hovoří Zdeněk R. Nešpor – historik a religionista; Pavel Dymeš z přesídlovacího odboru Ministerstva vnitra ČR; Boris Iljuk – pamětník a předseda Rady černobylských a novodobých krajanů-reemigrantů; Olga Štychová – pamětnice přesídlená z Kazachstánu.
Natočeno 2026. Premiéra 2. 5. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Reviláková, Naďa: „I fašistama nás nazývají, když se takhle rozzlobí…“ Za jakých okolností se po revoluci vraceli čeští krajané z Černobylu nebo Kazachstánu? In web ČRo Plus, 2. 5. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdysi vyslyšeli lákání carského Ruska na lány úrodné půdy i osvobození od daní či vojenské služby. Založili na východě české osady a prožili v nich všechny bouře 20. století. Na jeho konci zatoužili potomci našich krajanů po návratu do Československa. Nakolik vstřícně je přijal stát, který v době, kdy jejich předkové odcházeli, ještě neexistoval? (…)
Během 19. století opustily české země tisíce obyvatel. Odcházeli do míst, kde doufali v lepší život. Kdo nechtěl cestovat přes oceán, zamířil na východ.
Bezprostředně po vzniku Československa se vrátil jen zlomek potomků původních krajanů. Patřili k nim především ti, kteří se usadili v Polsku. Češi z Volyně či Banátu se začali hromadně vracet až po skončení druhé světové války. (…)