Sérii připravila Naďa Reviláková.
Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 3. 10. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.; 54 min.).
Obsah: 1. K největšímu únosu Čechoslováků došlo v březnu 1983 v africké Angole. Pracovníky místní papírny a jejich rodiny unesla protivládní organizace UNITA. Šestašedesát mužů, žen a dětí čekal náročný, více než dvouměsíční pochod napříč africkou divočinou. Na jeho konci byla propuštěna jen část z nich. Dvacítka mužů zůstala v zajetí ještě celý další rok. Jak na tuto událost po více než čtyřiceti letech někteří z nich vzpomínají? Co poradit těm, kteří by se dnes ocitli v podobné situaci? A jak jejich zkušenosti komentuje historik, psycholožka, diplomat či novinář?
2. Ocitnout se v cizí zemi ve vězení třeba i na řadu let, to se může snadno stát, i když nejste zločinci. Alespoň podle domácích měřítek. Své o tom vědí bývalý poslanec Ivan Pilip a někdejší studentský aktivista Jan Bubeník, kteří se v roce 2001 ocitli v kubánském vězení. Tamní úřady je podezíraly z podvratné činnosti proti režimu Fidela Castra. České diplomacii dalo hodně práce dostat oba občany zpět domů. Jak na tuto událost po pětadvaceti letech vzpomínají její hlavní aktéři? A jak může český stát pomoci svým občanům uvězněným v cizině?
Lit.: Reviláková, Naďa: Čechoslováky unesené v Angole čekalo 1300 kilometrů pěšky a dlouhé zajetí. Co jim pomohlo přežít? In web ČRo Plus, 3. 10. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ta informace před více než 40 lety obletěla celý svět. V africké Angole unesla protivládní organizace UNITA skupinu zahraničních pracovníků místní továrny. Kromě Portugalců tvořili většinu Čechoslováci a mezi 66 unesenými byly i ženy a děti. Jejich další osud byl dramatičtější než únos samotný.
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by pobyt pro české a slovenské odborníky a jejich rodiny mohl nabrat takový směr. „Hrozně jsem se těšil, jako dítě,“ vybavuje si Petr Kocian, který odjel do Angoly za otcem společně s matkou a bratrem.
„Mně bylo devět let. Když jsem se někdy na podzim 1982 dozvěděl, že tátovi potvrdili prodloužení kontraktu, bylo to velké nadšení. Jeli jsme tam s tím, že tam budeme pět let.“
Kolegové otce Petra Kociana, kteří se z Angoly vrátili, líčili pobyt v Alto Catumbele, kde čeští pracovníci působili v továrně na výrobu celulózy a papíru, téměř jako ráj na zemi. „Všechno tam bylo zásadně lepší a zajímavější než život tady v Čechách,“ shrnuje Petr Kocian. (…)