Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravili Tomáš Kremr a David Nekvinda.

Připravilo Brno v roce 2026. Premiéra 5. 6. 2026 (ČRo Brno, 11:00 h.; 12 min.).

Lit.: Nekvinda, David – Kremr, Tomáš: Brněnské blahořečení Buly a Drboly. In web ČRo Brno, 5. 6. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Brno se stane dějištěm historického momentu, blahořečení prvních českých mučedníků z dob komunistického režimu. Kým byli kněží Jan Bula a Václav Drbola, kteří se stali obětmi inscenovaných soudních procesů v padesátých letech? V této Brněnské jedenáctce vám povíme nejen o jejich příběhu. Ale i o tom, co památkáři řekli na moderní zastřešení hradu Špilberk, nebo na velké plány Zbrojovky postavit si u Brna prý největší fotbalovou akademii ve střední Evropě. (…)

Čas přehodnotit skoro všechno? Připravila a moderuje Ivana Veselková.

Hovoří herečka Tereza Hof, podcaster Martin Vymětal, herec Petr Vančura a další.

Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 16. 6. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.; 46 min.), 2. dílu 23. 6. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 3. dílu 30. 6. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 4. dílu 7. 7. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 5. dílu 14. 7. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 6. dílu 21. 7. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 9. dílu 18. 8. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 10. dílu 25. 8. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 11. dílu 1. 9. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 12. dílu 8. 9. 2026; 13. dílu 15. 9. 2026; 14. dílu 22. 9. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 15. dílu 29. 9. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 16. dílu 13. 10. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.); 14. dílu 20. 10. 2026 (ČRo Plus, 14:33 h.).

Obsah: 1. Tereza Hofová – 2. Příchod čtyřicítky jako příležitost znovu nastavit svůj život. Tak ke vstupu do druhé poloviny života přistoupil marketingový expert a spolutvůrce podcastu Středověk Martin Vymětal. – 3. Vizážista Pavel Kortan – 4. Petr Wagner, farář Církve československé husitské. Spoluautor pořadu Hergot na Rádiu Wave a na stejné stanici připravuje také pořad Buchy o bibli. Jak žije farář po čtyřicítce? Jak se u něj stírá rozdíl mezi osobním a profesním životem? A jak se vyrovnal s krizí po rozpadu manželství? – 5. Klára Vytisková, zpěvačka a hudebnice. Jak prožívá období po čtyřicítce? Našla klid, nebo neklid? – 6. Martin Moravec, novinář a spisovatel. Jak ho změnil fakt, že překročil čtyřicítku? Jaké mu tento věk otevřel příležitosti? A jaké přinesl krize? – 7. Hana Třeštíková dlouho věřila romantickému scénáři, v němž se dva lidé potkají, zamilují a rodina přijde přirozeně sama. Jenže to se nestalo. Porodila, když jí bylo 43 let. – 8. Alžběta Jungrová, fotografka. „Nemá strach z přibývajících vrásek, ani dalších aspektů stárnutí. Až na jediný. Daleko silněji než dřív vnímá po čtyřicítce konečnost života svých rodičů a strach z okamžiku, kdy přestane být něčím dítětem. „Kdybych mohla zastavit čas, bylo by to přesně kvůli tomuhle momentu, “ říká v dalším dílu série Klub 40. – 9. Baletka Nikola Márová. Po sedmadvaceti letech v Národním divadle si primabalerína Nikola Márová uvědomila, že už nechce dál žít pod neustálým tlakem na výkon. Po čtyřicítce taky začalo tělo protestovat a z radosti z tance se pomalu stával hlavně stres a následně úleva, když bylo představení za ní. –

10. Politická novinářka Lucie Stuchlíková byla zvyklá všechno zvládat – práci, rodinu, domácnost i neustálý tlak na výkon, který je v její profesi silně zakořeněný. Až letos, na prahu čtyřicítky, její tělo řeklo dost. Po psychickém zhroucení a vyhoření pochopila, že problém není jen v náročné práci, ale hlavně v tom, jak velký tlak na sebe sama celý život vytvářela. Otevřeně o tom promluvila v dalším dílu série Klub 40.

11. Moderátor Libor Bouček tvrdí, že pětačtyřicítku nijak zvlášť neprožívá. Přesto přiznává, že po čtyřicítce začal čas vnímat jinak: do té doby se podle něj spíš přičítal, teď už ale běží odpočet. „Po té čtyřicítce prostě jdete do countdownu,“ říká v rozhovoru s Ivanou Veselkovou v sérii Klub 40.

12. Došlo mi, že vnitřní klid je víc než drahé auto, říká podnikatel Ondřej Štaidl. Čtyřicítka pro instruktora sportovní jízdy nebyla krizí v podobě rychlého auta, ale chvílí, kdy přestal měřit úspěch hlavně tím, co vlastní a kolik toho zvládne.

13. Bet Orten: Po čtyřicítce už musím vybírat, čemu dám svůj čas a energii. Fotografka Bet Orten vnímá čtyřicítku jako výrazný životní předěl. Ne proto, že by se po ní život zavíral, ale protože už podle ní nejde odkládat všechno na „někdy“.

14. Plastickému chirurgovi Petrosi Christodoulou bylo devětatřicet, když mu lékaři diagnostikovali závažné onkologické onemocnění. Místo paniky začal okamžitě přemýšlet nad dalšími kroky a scénáři. Právě nemoc mu ale nakonec zásadně změnila pohled na práci, čas i na to, co chce ještě v životě stihnout.

15. Filmová producentka Alžběta Janáčková dlouho žila s pocitem, že život musí mít jasný scénář: vztah, svatbu, děti a správně načasované milníky. Největší tlak přišel kolem pětatřiceti, kdy její mladší sourozenci a přátelé začali zakládat rodiny. „Mně přišlo, že každý týden mi někdo oznamuje, že čeká dítě. A ze začátku to bylo hrozně bolestivé,“ říká v rozhovoru s Ivanou Veselkovou v novém dílu série Klub 40.

16. Spisovatelka Michelle Losekoot (39) se na čtyřicítku těší. Přirovnává ji k začátku léta a velkých prázdnin – období, kdy už člověk nemusí tolik plnit očekávání druhých. Po dvaceti letech dospělosti má pocit, že konečně dokáže rozeznat, podle kterých pravidel chce žít a která může bez výčitek odložit.

17. Dramaturg Matěj Samec vnímá čtyřicítku spíš jako důvod k oslavě než k panice. Právě kolem ní ale začal dělat zásadní rozhodnutí: po třinácti letech odešel z prestižního pracovního místa, uzavřel pro sebe téma rodičovství a začal jinak přemýšlet i o vztazích, které už nechce udržovat jen ze zvyku.

Lit.: Sapík, Lukáš – Veselková, Ivana: Klub 40: Čas přehodnotit skoro všechno? In web ČRo Plus, 10. červen 2026 (článek). – Cit.: Kdo jsou dnešní čtyřicátníci? Co mají společného a čím se odlišují od ostatních generací? Odpovědi hledá nová rozhovorová série Českého rozhlasu Plus s názvem Klub 40. Moderátorkou je Ivana Veselková, známá například z podcastu Buchty na Rádiu Wave. Mezi první hosty patří například herečka Tereza Hof, podcaster Martin Vymětal nebo herec Petr Vančura.

Současná generace čtyřicátníků má poměrně specifickou výchozí pozici – narodila se do komunismu, ale vyrůstala v demokracii. Prožila analogové dětství, ale rychle se adaptovala na digitální svět. Do středního věku přichází v období, kdy se svět mění rychleji než kdy dřív.

„To všechno má svůj vliv na to, jak dnešní čtyřicátníci přemýšlí a co je trápí,“ vysvětluje dramaturg série Lukáš Sapík.

Čtyřicítka podle něj bývala v představách předchozích generací symbolem okamžiku, kdy má mít člověk jasno. Kariéra je dostatečně rozjetá, vztahy usazené, děti odrostlé a velká životní rozhodnutí už většinou padla. Realita dnešních čtyřicátníků je ale často mnohem pestřejší.

Mnozí začínají znovu, mění práci, hledají nové vztahy, pečují zároveň o dospívající děti i stárnoucí rodiče a znovu si kladou otázky, na které si mysleli, že už znají odpověď.

„Nedáváme návod na život, ani na zvládnutí krize středního věku. Chceme posluchačům nabídnout prostor pro sdílenou zkušenost, která pomáhá lépe porozumět sobě i svému životu,“ popisuje moderátorka Ivana Veselková a dodává, že si sama svou vlastní krizí středního věku celkem nedávno prošla.

Rozhovory s osobnostmi z generace čtyřicátníků vysílá Český rozhlas Plus od poloviny června vždy v úterý od 14.33. Jednotlivé díly budou dostupné také online na webu Plusu, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. (…)

Lit.: Tereza Hof: Už nemusím být pořád ta, která se jen usmívá a zavděčuje. In web ČRo Plus, 16. 6. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dřív byla zvyklá tlačit na výkon, vydržet a přizpůsobit se, dnes si víc všímá vlastních hranic. Herečka a lektorka jógy Tereza Hof přestala mít po čtyřicítce potřebu dokazovat sobě i ostatním, že zvládne všechno. „Nemusíš být pořád ta, která se jenom směje a zavděčuje a zdobí,“ říká v prvním z rozhovorů série Klub 40, která přináší stěžejní témata dnešní generace čtyřicátníků.

Tereza Hof mluví otevřeně o celkové proměně, kterou jí přinesla druhá polovina života. Ne o velkých životních zvratech, ale o nenápadném posunu v tom, jak člověk zachází sám se sebou.

Tématem rozhovoru s Ivanou Veselkovou je také samota, která může přicházet ve chvíli, kdy odrůstají děti, mění se práce a člověk má najednou víc prostoru sám pro sebe. Právě tehdy podle ní vystupují na povrch témata, která byla dlouho překrytá každodenním provozem.

„Je přirozené se proměňovat a dopřát si to,“ uzavírá herečka. (…)

Lit.: Veselková, Ivana: Pavel Kortan: Čtyřicítka mě naučila, že už nemusím být pořád k dispozici. In web ČRo Plus, 30. 6. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vizážista Pavel Kortan dlouho žil v tempu člověka, který musí být připravený kdykoliv zvednout telefon, přizpůsobit se klientům a dokazovat, že si své místo zaslouží. Po čtyřicítce se mu ale podle jeho slov ulevilo. Přestal vnímat úspěch jen jako výkon, prestiž nebo práci pro známé osobnosti. „Čtyřicítka mě naučila, že už tolik k dispozici být nemusím,“ říká v sérii Klub 40, která se zaměřuje na generaci dnešních čtyřicátníků.

Zlomovým momentem pro něj bylo mimo jiné zjištění, že kvůli svatbám a zakázkám každoročně chyběl na narozeninách blízké kamarádky. Tehdy si uvědomil, že peníze nemají vždycky větší hodnotu než čas strávený s lidmi, na kterých mu záleží. (…)

Lit.: Veselková, Ivana: Alžběta Janáčková: Hledala jsem štěstí všude jinde, jen ne v sobě. In web ČRo Plus, 29. 9. 2026 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Filmová producentka Alžběta Janáčková dlouho žila s pocitem, že život musí mít jasný scénář: vztah, svatbu, děti a správně načasované milníky. Největší tlak přišel kolem pětatřiceti, kdy její mladší sourozenci a přátelé začali zakládat rodiny. „Mně přišlo, že každý týden mi někdo oznamuje, že čeká dítě. A ze začátku to bylo hrozně bolestivé,“ přiznává v rozhovoru s Ivanou Veselkovou v novém díle série Klub 40.

Touha po dítěti ji přivedla až k zamrazení vajíček a později na reprodukční kliniku. Zkušenost s hormonální stimulací, opakovaným čekáním a nejistotou pro ni ale byla psychicky i fyzicky velmi náročná.

Právě tady se podle Janáčkové ukázalo, že její celoživotní výkonové nastavení nefunguje ve všech oblastech stejně. „Já jsem fakt asi dvacet let žila v neustálý křeči, že něco musí bejt,“ popisuje. (…)

Lit.: Veselková, Ivana: Matěj Samec: Přátelé? Ve čtyřiceti je dobré některé dveře zavřít. In web ČRo Plus, 20. 10. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dramaturg Matěj Samec vnímá čtyřicítku spíš jako důvod k oslavě než k panice. Právě kolem ní ale začal dělat zásadní rozhodnutí: po třinácti letech odešel z prestižního pracovního místa, uzavřel pro sebe téma rodičovství a začal jinak přemýšlet i o vztazích, které už nechce udržovat jen ze zvyku. Nejen tato témata otevřel v rozhovoru s Ivanou Veselkovou ze série Klub 40.

Odchod z dlouholeté práce v kulturním prostoru MeetFactory podle něj výrazně souvisel právě s věkem. Rok a půl se k němu odhodlával, protože měl obavu, že mimo svou uměleckou bublinu vlastně nic neumí. Nakonec ale převážil pocit, že pokud chce začínat znovu, ve čtyřiceti na to má ještě dost energie. (…)

Jak vypadá „náboženský mix“ lidí ve výkonu trestu? Co se láme v prvních dnech po propuštění, že kontakt s církví většinou nevyjde? Jak moc víru přehluší realita — bydlení, práce nebo dluhy? Připravili Dominik Čejka, Fatima Rahimi a Petr Wagner.

Natočeno 2026. Premiéra 26. 4. 2026 (ČRo Rádio Wave, 18:00 h.; 51 min.).

Lit.: Čejka, Dominik – Rahimi, Fatima – Wagner, Petr: Když víra zmizí z očí: co se děje po propuštění z vězení. In web ČRo Radio Wave, 26. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Odsouzení ve vězení často hledají cestu k víře i církvím. Po návratu na svobodu ale většina z organizovaných struktur mizí. Podle penitenciárního sociologa ze Západočeské univerzity v Plzní Lukáše Dirgy to neznamená, že by jejich spiritualita byla falešná — spíš se stává neviditelnou.

Penitenciární sociolog Lukáš Dirga ve svém výzkumu popisuje takzvanou neviditelnou postvězeňskou religiozitu. Odsouzení jsou během výkonu trestu často aktivní v náboženských programech a obracejí se na kaplany s prosbou o kontakt na církevní komunity mimo vězení. „Ukazuje se ale, že jen mizivá část z nich se nakonec do těchto struktur skutečně zapojí,“ říká.

Právě tenhle rozpor podle něj nelze jednoduše vysvětlit tím, že by jejich víra byla neupřímná. „Často jsem narážel na argument, že pokud se po propuštění nestanou členy církve, je to důkaz její povrchnosti. To ale neodpovídá tomu, co vidím ve výzkumu,“ dodává.

Dirga proto sahá po inspiraci u sociologa Thomase Luckmanna a jeho konceptu neviditelného náboženství. Ten ukazuje, že víra nemusí mizet s odchodem z institucionálních struktur — může se jen přesouvat do méně viditelných podob. (…)