Michael Ende. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1988.
Lit.: vl: Děvčátko Momo a ukradený čas. In Rozhlas 16/1988 (4. 4. 1988), s. 14 (článek). – Cit.: Možná jste sl všimli, že Hajaja k vám přichází ještě za světla. Dny se prodlužují, noci zkracují, ale málo platné, od narození nového dne uplyne do jeho skončení vždycky stejná doba — 24 hodin. Kdepak, čas se ošidit nedá! Nemůžeme ho ani špetku přidat, ani ubrat. To jde leda v pohádce. A víte, že jednu takovou má pro vás Hajaja připravenu?
Čtrnáctkrát se setkáte s děvčátkem Momo, s jeho přáteli, ale i s lupiči času, kteří dokáží obrátit svět vzhůru nohama. Dospělí šetří čas, prý aby ho měli víc, ale přitom ho mají stále méně. Honí se, spěchají, hartusí, a v tom shonu si ani nestačí všimnout, že se kamsi vytrácí radost, přátelství a láska. A v okamžiku, kdy se v naší pohádce objeví šediví mužíci, stane se z ušetřeného času čas uloupený. Tihle prapodivní tvorové ho totiž zmrazí a schovají. A co bude pak? Jen spěch a shon, nevraživost a hádky, hodně peněz a málo úsměvu. Kdepak, tohle by se asi nikomu z vás nelíbilo. A nelíbí se to ani maličké Momo, a tak se rozhodne všemu zabránit. 2e nevíte jak? Pak tedy poslouchejte! Ale ne tak hrr frr, jedním uchem tam a druhým ven. Zkuste naslouchat všem těm neuvěřitelným příběhům stejně tak, jako uměla Momo naslouchat lidem. Ono prý takové naslouchání má kouzelnou moc.