Dr. František Kafka. Přednáška.
Čte autor.
Natočeno 1946. Premiéra 8. 3. 1946 (Praha I, 17:05 – 17:19 h).
Dr. František Kafka. Přednáška.
Čte autor.
Natočeno 1946. Premiéra 8. 3. 1946 (Praha I, 17:05 – 17:19 h).
F. K. Zeman. Přednáška.
Čte autor.
Natočeno 1946. Premiéra 8. 3. 1946 (Praha I, 14:30 – 14:41 h).
Alternativní verze názvu: Třetí výročí bitvy u Sokolova
Dr. Jindřich Dlouhý. Přednáška.
Čte hlasatel Strahl.
Natočeno 1946. Premiéra 8. 3. 1946 (Praha I, 13:45 – 13:59 h).
Aktualita. Připravil a hovoří Jan Šorfa.
Natočeno 1946. Premiéra 8. 3. 1946 (Praha I – Praha II – Plzeň – České Budějovice – Brno, 10:10 – 10:31 h.) v cyklu Rozhlas pro školy měšťanské a nižší střední.
Jiří Pehe. Komentář. Obecný zákon, přijatý prostou většinou, jen těžko může stanovit, že ho lze použít k ústavním změnám…
Natočeno 2017. Premiéra 26. 10. 2017 v rámci pořadu .
Tím snem je zrušení Senátu. Je s podivem, že se nad tímto tématem vážně jalo uvažovat hned několik respektovaných politologů.
Argumentují, že pokud by se Babiš a Okamura, kteří se jinak na máločem shodnou, spojili přinejmenším k prosazení obecného zákona o referendu (a získali nějakého spojence, protože dohromady mají oba subjekty jen sto křesel ve Sněmovně), mohlo by pak být referendum využito i ke zrušení Senátu.
Autoři těchto úvah ale evidentně vůbec neberou v potaz roli samotného Senátu v celé věci. Aby mohl být schválen zákon o obecném referendu, bylo by zapotřebí jeho souhlasu. Ústava přitom jasně říká, že v případech, kdy jde o ústavní dodatky nebo změny volebních zákonů, nemůže být Senát přehlasován Sněmovnou.
V českých poměrech si samozřejmě lze představit, že by se Poslanecká sněmovna, pokud by hnutí ANO a Okamurova SPD našli ještě nějakou další stranu, mohla pokusit o nějaký trik. Kupříkladu schválit zákon o obecném referendu bez toho, že by potřeboval ústavní většinu, anebo dokonce jen jako prostý zákon, v jehož případě může Sněmovna Senát přehlasovat. (more…)
Radka Denemarková. Zkrácená podoba esejistického textu psaného a publikovaného v čínském sborníku DanDu, řízeného spisovatelem Xu Zhiyuanem.
Natočeno 2017. Premiéra 28. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:20 – 9:35 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Jan Macháček. Komentář. Z vedení strany TOP 09 odchází politik, který se v posledních letech profiloval především jako bubák, který lidi pořád něčím strašil.
Natočeno 2017. Premiéra 24. 10. 2017 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.).
Lit.: Placák, Petr: Drž se, blbe, kytary. In web Babylon Revue, 26. 10. 2017 (glosa). – Cit.: Šéf TOP 09 Miroslav Kalousek ohlásil, že je po volbách třeba spojit nelevicové demokratické prozápadní síly, a jelikož pro mnoho lidi představuje jeho osoba překážku k podpoře a spolupráci, odstoupí z čela strany – to je chvályhodné, jen to měl učinit před volbami.
Kalouskovo prohlášení ovšem ponouklo Babišova Jana Macháčka, aby zhodnotil Kalouskovu politickou kariéru. Podle něj je to skutečný matador, který se motal už kolem prvních pokusů o privatizaci Plzeňských pivovarů na počátku 90. let, v orgánech společnosti seděl i s lidmi z japonské Nomury, po pádu IPB spěchal vést parlamentní vyšetřovací komisi, která nepřišla na to, kdo banku ve skutečnosti rozkradl, poté se zajímal o Českou konsolidační agenturu a tehdejšímu šéfovi ČKA dokonce daroval Kalousek z úcty samurajský meč …
Mohli bychom pokračovat dlouho, píše Macháček na webu Rozhlas.cz a dodá: „I ta nenávist k Babišovi je pozoruhodná. I TOP 09 je nesystémová strana. Má méně členů než ANO a vedle Kalouska nesměl nikdy nikdo vyrůst. Pokusu o vyprání Kalouska Karlem Schwarzenbergem možná uvěřili někteří novináři, ale soudě podle katastrofálního volebního výsledku mu nikdy neuvěřili voliči.“ Ha ha. Že by „střelivo“ do Babišova slovního kafemlejnku o tom, že všichni v téhle zemi kradú, dodával majiteli hnutí ANO sám šéf Babish“s Think Factory Honza alias Makáček?
Proč nám taky Macháček nevysvětlí, kde vzal Babiš své miliardy? Proč se nezmíní o Babišových gangsterských metodách likvidace konkurenčních podniků, nebo o tom, že je Babiš podezřelý ze spáchání hned několika trestných činů? Proč se nevěnuje tomu, že je Babiš v tak velkém střetu zájmů, že to ohrožuje demokratické mechanismy i hospodářskou soutěž v této zemi? Ztratila Šebestová Macháčkovi sluchátko? Na obvinění z plošného porušování lidských práv komunisté reagovali tvrzením, že v Americe bijí černochy. Macháček dělá to samý: podržtašku lumpárně.
Honzo, když už ses rozhodl kurvit, proč ještě navíc takhle nehorázně plkáš? Není ti to ani trochu blbý? Myslíš si, že někdo může brát vážně kritiku na konkurenci od pacholka bezkonkurenčně největšího podvodníka v téhle zemi? Vykašli se na to a drž se, blbe, kytary!
Lit.: anonym: Jan Macháček: Kalousek – ten, co pořád strašil. In web ČRo Plus, 24. 10. 2017 (text komentáře + nahrávka k poslechu). – Cit.: Předseda TOP 09 oznámil, že nebude již kandidovat v listopadu na předsedu tohoto hnutí. Zároveň se na tiskové konferenci postaral o to, aby dostatečně shodil jedinou samostatnou osobnost, která ho může nahradit – europoslance Jiřího Pospíšila – s tím, že je prý stejně zatížen minulostí jako on sám.
Kalousek tedy dává asi přednost tomu, aby se předsedou TOP 09 místo něho stal někdo, koho bude on sám moci z pohodlného zákrytu ovládat.
Z vedení strany TOP 09 odchází politik, který se v posledních letech profiloval především jako bubák, který lidi pořád něčím strašil. Jako ministr financí zcela nesmyslně strašil české obyvatelstvo Řeckem, čímž způsobil, že si Česká republika sama zařídila po roce 2008 dvě recese.
Když ale lidé a firmy škrtají, má vláda působit proticyklicky. Poláci to dělali a jako jediní v Evropě nespadli po roce 2008 do recese. Kalousek škrtal a škrtal a ještě uprostřed recese zvýšil daně.
Mohl si samozřejmě o těchto věcech něco přečíst, to by ale musel umět anglicky, což neumí, stejně jako žádný jiný cizí jazyk. Do Bruselu navazovat kontakty Kalousek prakticky nejezdil, nechával to na poradcích a úřednících. (more…)
Alena Zemančíková. Cyklus fejetonů.
Natočeno 2017. Premiéra 25. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 7:00 h).
Obsah: Moderní umění
Lit.: anonym: Ranní úvaha Aleny Zemančíkové: Moderní umění. In web ČRo 3 Vltava, 25. říjen 2017 (text fejetonu + nahrávka k poslechu). – Cit.: Město Nice vešlo do povědomí veřejnosti nehorázným násilným činem, při němž teroristický řidič kamionu najel do lidí na promenádě, 87 jich zabil a 400 zranil.
Dnes v tom městě nic ten útok nepřipomíná. I když – na nádraží vám prohlédnou tašky a v galerii rovněž, v galerii jsme dokonce museli s personálem vyřešit, co s nedopitou lahví vína: nakonec ji služba vystavila na polici u pokladny, kde na nás počkala, až skončíme prohlídku.
To, že malíři a výtvarní umělci měli v oblibě Azurové pobřeží a k němu přilehlý kraj, znám z literatury. Milovali, jak si vzpomínám, zvláštní barvy a světlo. Na počátku září jsme se to světlo snažili postřehnout, ale zdálo se nám, že se od světla u nás nijak zvlášť neliší. Takovou barvu, jako má Středozemní moře na tomto Azurovém pobřeží, ale opravdu v našem vnitrozemí nemáme.
Nice je město umění a galerií, muzeí i divadel je tu bezpočet. To nejdůležitější z umění se ovšem týká výtvarna. Je tu muzeum Marca Chagalla, které bylo postaveno ještě za jeho života jako areál se zahradou, komplexně vyřešený samotným Mistrem. Je tu také muzeum Henriho Matisse v barokní vile. Matisse pobýval v Nice od roku 1918 až do roku 1954 a na nedalekém hřbitově je pohřben.
Obě muzea, Matissovo i Chagallovo, se nacházejí na vršku Cimiez nad městem, asi ve 50 metrech nadmořské výšky. Z toho vršku je rozhled – dolů, k moři, i nahoru, k horám, a je to zvláštní pohled do krajiny, jaký u nás neznáme, protože zdejší osídlení je nepřetržité, až kam oko pohlédne.
Vedle Matissova muzea je archeologický areál antických vykopávek, který nám připomene, že stojíme v kraji, odkud se kultura šířila na sever a když překonala Alpy, nastal kulturní úkaz, jemuž říkáme západní Evropa a k němuž jsme se zpožděním, daným nutností překonat klimatické a geografické překážky, dospěli i na našem území. Hloubku kulturních a civilizačních vrstev tu člověk cítí přímo tělesně, ale současně s vertikálním pocitem věkovitosti vnímá i kontinuitu, vedoucí až do současnosti.
Tomuto pocitu nasadí korunu muzeum MAMAC, exkluzivní architektonické dílo přímo ve středu města, otevřené v roce 1990. Tahle členitá budova s terasami, průhledy a průchody, rozkročená nad ulicí, na níž probíhá každodenní ruch, je věnována akčnímu umění, jehož významná větev vyrašila právě v Nice a poznamenala město svým působením. Je spojena se jmény Yves Klein, Niki de Saint Phalle, Ben, Sasha Sosno a další.
Akce těchto umělců se odehrávaly v 70. letech 20. století, kdy se u nás rozprostřela takzvaná normalizace, málokdo se dostal na západ a tak jsme nebyli konfrontováni s konzumerismem a sériovostí, s pomíjivostí všeho toho hmotného kvanta, produkovaného průmyslem všeho druhu, s reklamním a módním spolu s automobilním na předních místech. U nás jsme ve všech těchto oblastech pociťovali spíš nouzi.
V rozlehlých sálech tohoto muzea mě ale ohromilo poznání, že navzdory přísnému odříznutí od Západu po roce 1968, navzdory naší informační izolovanosti v době onoho reálného socialismu, vybavuji si v českém výtvarném umění díla a trendy, které s těmi francouzskými plně souznějí, a nacházím to souznění i ve své vlastní hlavě při vzpomínce na různé tajné akce a jednodenní výstavy, jichž jsem se účastnila.
Ani železná opona nedokázala už v poslední třetině 20. století zabránit sdílení uměleckých energií, vyjadřujících pocit ze světa sériovosti a fórového šuntu, kdy nic není a ani nemá být trvalé. Pocítila jsem hrdost na českou, vlastně ještě československou kulturu a umění té doby, které se nenechalo umlčet oficiálními cenzurními a povolovacími procedurami a jehož duch se ve svém vlání přirozeně propojil s progresivními trendy třeba v Nice.
To ale neznamená, že u nás nemáme žádný deficit. Ten vidí člověk také zřetelně: na rozdíl od Francie naše země nemá žádnou tak velkorysou galerii, žádnou veřejnou budovu, postavenou ve svobodné době a vyjadřující jejího ducha. Budovu, v níž by se vystavovalo svobodné umění, které se nenechalo spoutat zákazy, ale ani penězi z oficiálních zakázek.
David Klimeš. Komentář.
Natočeno 2017. Premiéra 23. 10. 2017 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h). K poslechu zde.
Lukáš Jelínek. Komentář.
Natočeno 2017. Premiéra 23. 10. 2017 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h). K poslechu zde.
Powered by WordPress