Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

14. 11. 2018

Opět Babiš (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 11:30

. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 14. 11. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Hoffman, Ivan:  Ivan Hoffman: Opět Babiš. In web ČRo Plus, 14. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vše nasvědčuje tomu, že se příští týden opozice pokusí vyslovit nedůvěru vládě. Aby uspěla, potřebuje přesvědčit devět koaličních poslanců, že rozhovor pořízený novináři ve Švýcarsku se synem premiéra, je důvodem k předčasným volbám.  Kaše, která je nyní nestravitelně horká, ovšem bude chladnout a za týden toho budou při svém rozhodování koaliční poslanci zvažovat víc, než jenom nové okolnosti staré dotační kauzy.

O Andreji Babišovi beze zbytku platí, že co ho nezabije, to ho posílí. Děje se tak opakovaně, proto by nebylo velkým překvapením, pokud by posílen přežil i aktuální skandál. (more…)

13. 11. 2018

Ranní úvaha Václava Vokolka – Skalka (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:58

Václav Vokolek. Úvaha.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6:50 h).

Lit.: Vokolek, Václav: Václav Vokolek: Skalka. In web ČRo 3 Vltava, 13. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Svět meditace, svět pokání, svět náboženského vytržení. Současní lidé takový svět hledají v Indii či v Tibetu, ale jeden takový najdeme kousek za Prahou.

Ční nad krajinou jako ostrov duchovních hodnot. Poutní místo Skalka, umístěné severně od města Mníšek pod Brdy na skále, nepatří jen k honosným kulisám svázaným s exaltovanou barokní zbožností, ale k místům prokazatelně posvátným.

Traduje se, že na syna zakladatele mníšeckého zámku zapůsobila smrt jeho sestry natolik, že se rozhodl pro stavbu poutního místa určeného k rozjímání o věcech života a smrti. Základem duchovního prostoru je osa vytyčená mezi kaplí a poustevnou.

Zajímavé je, že kaple není na vyvýšeném místě, ale na nejnižším. Dalo by se říci, že stojí na samém počátku poutníkovy mystické cesty. Můžeme ji považovat za maják upoutávající pozornost zbožných nebo zbloudilých duší.

Od ní stoupáme k poustevně, která celému drobnému areálu vévodí. Pěšinu, stoupající od kaple vzhůru, lemuje osm výklenkových kaplí křížové cesty, které poutníkovi připomenou mysterium posledních chvil božího syna.

Pak se na cestě objeví cosi nečekaného – umělé jezírko s lekníny. Vodní hladina ve výšce 535 metrů nad mořem! Při pohledu na něžné květy se vybaví vzpomínka na buddhistické chrámky v Himalájích či taoistické svatyně v Číně.

Na vodní hladině, zrcadlí neustále proměnlivou podobu oblohy, se cosi podstatného odrazí, nejen podoba naší tváře. Voda tu není pouhým symbolem, je čímsi očišťujícím a osvěžujícím nejen naše tělo ale i mysl. Je povzbuzením. Cesta pak stoupá prudčeji, nádhernou alejí až k dávno opuštěné poustevně. Ten, kdo tu kdysi v pokoře a daleko od světských marností trávil své dny, věděl o posvátnosti jistě mnoho.

Skalka navzdory času zůstala posvátným místem. Vznáší se nad duchem opuštěnou krajinou, v níž je vše poddolované a hrozí destrukcí. Jako by se tam dole uvolnily temné síly. Ale nahoru nemohou. Tak jako všechna posvátná místa, nemůže být Skalka nikdy opuštěna. To spíše my jsme posvátná místa opustili.

Kdo je tady nemocný? (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:50

Apolena Rychlíková. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 11. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rychlíková, Apolena: Apolena Rychlíková: Kdo je tady nemocný? In web ČRo Plus, 13. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Včerejší premiéra nového dílu Zvláštního vyšetřování, které v režii Filipa Remundy a Víta Klusáka mapuje práci investigativců Slonkové a Kubíka ze Seznamu, vzbudila víc než jen zasloužený ohlas.

Půlhodinový film přibližuje pátrání dvojice po zmizelém synovi Andreje Babiše, který měl být, podle jeho vlastní výpovědi, jemně řečeno přesunutý na ukrajinský Krym, aby nemohl vypovídat v kauze Čapí hnízdo.

Babiše mladšího novináři nacházejí ve švýcarském bytě s jeho matkou a najdou potom i člověka, který ho na Krym měl dovézt. Ten se pochopitelně nechce o ničem bavit a chvílemi to vypadá, jako by Slonkovou s Kubíkem nejraději praštil.

Ráno, po zveřejnění reportáže, zamakalo PR oddělení Babiše na vyjádření. „Čau lidi“ protentokrát chybí a celý text je na běžnou úroveň premiérových projevů nezvykle krátký. Tři odstavce o tom, že obě jeho děti jsou psychicky nemocné, že premiérova dcera má bipolární poruchu, a že syn musí žít pod dohledem své matky mimo Českou republiku a brát prášky.

Jenomže jak tohle prohlášení souvisí s celou kauzou, nikdo nevíme. O to, jestli jsou premiérovy děti nemocné, případně jak, ve Zvláštním vyšetřování opravdu nejde – jde přece pořád a dokola o Čapí hnízdo a jeho neprůhledné dotace i podivnosti, které se kolem případu dějí a které vrhají stíny pochybností i na práci Policie ČR. (more…)

Jen Romové a Pákistánci (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:49

Iva Pekárková. Glosa.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 11. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Pekárková, Iva:  Iva Pekárková: Jen Romové a Pákistánci. In web ČRo Plus, 13. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před pár dny jsem na českém zpravodajském serveru narazila na podivný článek.

Psalo se v něm, že prý v horších čtvrtích britských měst dochází stále častěji ke konfliktům mezi Pákistánci, z nichž mnozí tam bydlí už půldruhé generace, a Romy ze střední či východní Evropy.

Článek vyzníval dost hrůzně. Tvrdil, že soužití Romů s Pákistánci v jedné čtvrti je časovaná bomba, že napětí bude eskalovat a může vyvrcholit něčím strašlivým.

A tohle všechno, zmiňoval se článek, se píše v Guardianu. Tedy v britských novinách, které, vedle Timesů, poskytují to nejspolehlivější a nejlépe „vybalancované“ zpravodajství v Británii.

Český server ocitoval sotva třetinu článku v Guardianu – tu část, kde se popisovalo, jak usilovně se představitelé sheffieldské čtvrti Page Hall snaží konfliktům zabraňovat, zamlčel. Nenapsal ani, že Romové, nařčení z bordelaření, organizují svépomocné úklidové čety. Zdál se mi nesrozumitelný, zejména pro člověka, který o situaci v britských městech mnoho neví. (more…)

Prolomit vlny – Toto není vtip (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:17

Zuzana Fuksová. Jaká mají být kritéria pro označení filmu za nevhodný? Glosa.

Natočeno 2018. Premiéra 13. 11. 2018 (ČRo Rádio Wave).

Lit.: Fuksová, Zuzana: Toto není vtip. Po pornu na Vltavě mládež prý ohrožuje už i Mrtvý muž od Jarmusche. In web ČRo Radio Wave, 13. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání upozornila Českou televizi na porušení zákona. Mohla podle ní ohrozit mravní vývoj dětí odvysíláním filmu Mrtvý muž Jima Jarmusche na kanále ČT art. „Film obsahoval drastické záběry, zejména scénu s hrubým zneuctěním mrtvého těla ve 23:34 hodin a scénu s praktikováním kanibalismu ve 23:35 hodin,“ zdůvodnila své rozhodnutí Rada. ČT sice film uvedla v čase, který zákon připouští, ale neoznačila jej „hvězdičkou“ po celou dobu vysílání.

Není zcela jasné, kdo z členů Rady či jejích analytiků za tímto myšlenkovým pochodem stojí, protože jména autorů v zápise ze zasedání uvedena nejsou. Rada se zabývá i stížnostmi diváků, po kterých nemůžeme chtít „odborné“ zhodnocení závadnosti, takže vítr může vát i odtud. Na rozdíl od kanibalismu v Mrtvém muži je pro mě ale šokující, že je porušení zákona myšleno vážně.

Líbí se mi podmiňovací formulace v odůvodnění přečinu. Televize „mohla ohrozit“ vývoj omladiny. Oznamovací způsob by tam totiž být nemohl. Proč? Pořad se vysílal na ČT art a inkriminované scény byly odvysílány ve 23:34 a 23:35 hodin. Znázornění zneuctění mrtvého těla a následné praktikování kanibalismu je součástí černobílého artového filmu, který pomalým tempem a nedějovostí předčí snad i Markétu Lazarovou.

Představuji si, jak by mohlo dojít k tomu, že děti Mrtvého muže omylem spatří. Ty nejmenší v této době už pravděpodobně spí. Puberťák typu sova sleduje své oblíbené youtubery nebo hraje gamesku. Možná potřebuje posilnit kofeinem, aby mohl pokračovat ve střílení mimozemšťanů či sledování nevhodného obsahu na pornowebech. Při vyjímání coly z lednice si všimne, že se rodiče dívají na pošmourný film. Nejprve si myslí, že se stalo něco s televizí, chybí tam totiž barva. Díky tomu ani nepostřehne, že ve filmu hraje Johnny Depp, kterého zná z poměrně drastického filmu Piráti z Karibiku. Je znechucen, že se rodiče dívají na takovou divně vypadající blbost, a jde radši spát nebo praktikovat samohanu. (more…)

12. 11. 2018

Za pět let (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:57

Ondřej Neff. Glosa.

Natočeno 2018. Premiéra 12. 11. 2018 (ČRo Plus, 9:25 h.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Neff, Ondřej: Ondřej Neff: Za pět let. In web ČRo Plus, 12. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jako hromobití za letní bouře převalovala se veřejným prostorem po celý uplynulý týden debata o Istanbulské smlouvě. V parlamentě se o ní debatovalo a došlo i na petice. Zdálo se, že se českou zemí valí hordy násilníků a sňatkových donucovatelů jakož i obřezávačů s žiletkami v rukou. Přitom poslední významný pokus o doložitelný vynucený sňatek u nás zaznamenala opera Prodaná nevěsta a i ta skončila, jak známo, happy endem. Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila.

Jak už to bývá, v debatním ryku zanikla podstata dokumentu. Je jasné, že u nás žádný praktický dopad mít nebude a mít nemůže, pokud jde o domácí násilí. Na co se ovšem soustředí pilné včeličky aktivistických spolků je odstraňování stereotypů. Manželství muže a ženy, to je prý stereotyp, dokonce i sama příslušnost k pohlaví je stereotyp. (more…)

Ranní úvaha Martina C. Putny – Západomoravská Thébais (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:43

Martin C. Putna. Ranní úvaha.

Natočeno 2018. Premiéra 24. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Putna, Martin C.: Martin C. Putna: Západomoravská Thébais. In web ČRo 3 Vltava, 24. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Někdy se stane, že jsou dějiny ducha a literatury vepsány do konkrétní krajiny. Jedním z příkladů je císařská silnice mezi Prahou a Vídní, speciálně její moravský úsek v trase Jihlava – Želetava – Moravské Budějovice – Znojmo.

Císařská silnice vznikla v 18. století z důvodů ryze praktických. Až na úsvitu 20. století se v městečkách kolem ní začali usazovat literární tvůrci.

Císařská silnice umožnila zřetězit jednotlivé útulky umělců neustálým putováním od přítele k příteli, od štace k štaci, v souostroví, v „západomoravskou Thébais“ – podle Thébaidy egyptské, pravlasti mnišských komunit. „Západomoravská Thébais“ se stala pravlastí české katolické literatury.

Putovat po císařské silnici je jako listovat dějinami této literatury. Poutník projde Jihlavou, kde studoval reálku Bohuslav Reynek, než se vrátil do své poustevny, do Petrkova. Ve vsi Hladov za Jihlavou začínal své působení Josef Florian, než se přesunul o vesnici dál, do rodné Staré Říše. Stará Říše byla poustevnou – i komunitním domem, který přitahuje génie, nadšence a blázny.

Pak následuje odbočka do Třebíče, místa působení Miloše Dvořáka, apoštola díla Březinova a Demlova. Další odbočka vede do Nové Říše, kde své básnické dílo napsal Otokar Březina. (more…)

Ranní úvaha Martina C. Putny – Horké duše smíchovské (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:39

Martin C. Putna. Ranní úvaha.

Natočeno 2018. Premiéra 9. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Putna, Martin C.: Martin C. Putna: Horké duše smíchovské. In web ČRo 3 Vltava, 9. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Smíchovský evangelický sbor je na fyzické mapě Prahy místem skrytým. Musíte od Anděla nahoru, ještě ulice a ještě parčík, uf, konečně jsme tu.

Na duchovní mapě Prahy je ovšem smíchovský evangelický sbor místem významným. Před sborem stojí socha od Olbrama Zoubka, zpodobňující Miladu Horákovou, kdysi zdejší členku.

Milada Horáková však nebyla jediná, kdo ze smíchovských evangelíků vzdoroval totalitě a doslovně naplnil Ježíšovo dictum „Kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.“ Členem sboru byl také autor německého jazyka, editor a překladatel Vincy Schwarz. Kdekdo má doma jeho překladové antologie Věčné Čechy či Město vidím veliké. Vincy Schwarz však pro Čechy a pro Prahu pracoval také v odboji a byl za heydrichiády zastřelen.

Vincy Schwarz stál také u duchovního formování odbojové skupiny mládeže, která rovněž vznikla ve smíchovském sboru. Její příběh se nyní pokouší znovu odkrýt kniha, která byla před pár dny v tomtéž sboru uváděna.

Autorem knihy je vůdce oné odbojové skupiny, který ovšem za svého krátkého života, netušil, že píše knihu. Karel Hiršl prostě psal dopisy svým přátelům, totálně nasazeným v říši. To až editorka, paní Alena Wagnerová, z nich sestavila knihu Zůstat plamenem neohnutým. Je to kniha textů nádherně mladistvě nezralých, horlivých, překotných, ve fragmentech a často jen v narážkách líčící dusivý protektorátní čas i urputné hledání, kudy dál.

„Kudy dál“ – a o to jde. Karel Hiršl samozřejmě nemůže přátelům do říše psát o tom, jak zakládá odbojovou skupinu Předvoj. Píše jim však poměrně otevřeně o svém vývoji duchovním. (more…)

Člověk bez charakteru (do 2010)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 15:43

Robert Musil. Úvaha. Překlad Anna Siebenscheinová. Připravil Jiří Hubička. Režie Petr Adler.

Účinkuje Rudolf Pellar.

Natočeno do roku 2010. Repríza 15. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.; 16 min) v cyklu Esej.

Lit.: Turek, Petr: Eseje Roberta Musila. In web ČRo 3 Vltava, 12. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Úvahy, přednášky a eseje rakouského spisvatele, jednoho z největších prozaiků 20. století.  (…)

Rakouský romanopisec a esejista Robert Musil (1880-1942), autor jednoho z nejvýznamnějších románů světové literatury 20. století Muž bez vlastností, prožil celý svůj život jako neúspěšný spisovatel. Jeho monumentální román zůstal nedokončen. Vlna zvýšeného zájmu o Musilovo dílo propukla po roce 1952, kdy vyšly zlomky z jeho pozůstalosti. Dnes je Robert Musil považován za jednoho z největších prozaiků 20. století a v literární historii stojí po boku Jamese Joyce a Marcela Prousta.

Musilovo prozaické dílo doplňují četné eseje, přednášky, kritiky, recenze, poznámky a aforismy, rozsáhlá korespondence nebo deník. Z jeho esejistické tvorby si připomeneme pět textů na rozmanitá témata.

Jak chránit kulturu

Přednáška, kterou rakouský autor uvedl v Paříži v roce 1935, je zamyšlením nad stále živou otázkou, jak a proti čemu chránit kulturu. Z překladu Jitky Bodlákové připravil Jiří Hubička. Účinkuje Viktor Vrabec. Režie Petr Adler. Natočeno v roce 1992.

Žádná velká kultura se nemůže zakládat na křivém poměru k pravdě. Nebude-li politický režim podporovat pravdu ve všech lidech, neprojeví se ani u zvláštních talentů.

Triedry

Text na pomezí eseje, povídky a básně v próze je převzat z oddílu Nevlídné úvahy z knihy Roberta Musila Povídky. Pozůstalost za života (Odeon 1991). Autor v něm líčí, čeho naše vidění dosáhne, když dalekohledem pohlédneme na něco, nač se jinak dalekohledem nedíváme. Spisovatel je ojedinělý a jemný pozorovatel, vidí to, co jiní nevidí…

Přeložila Anna Siebenscheinová. Účinkuje Miloš Hlavica. Režie Hana Kofránková. Natočeno v roce 1996.

Dveře a vrata, Pomníky

Dvě úvahy o zdánlivě všedních věcech. Přeložila Anna Siebenscheinová. Účinkuje Miloš Hlavica. Režie Hana Kofránková.

Člověk bez charakteru

S použitím překladu Anny Siebenscheinové připravil Jiří Hubička. Účinkuje Rudolf Pellar. Režie Petr Adler.

Skica k poznání básníka

Na základě zamyšlení nad podstatou básnické existence přináší esej z roku 1918  pronikavé ohledávání bytí moderního člověka ve 20. století. Autor nedochází k žádným definitivním soudům, jeho uvažování je otevřené, náznakové, nedogmatické. Básníka vymezuje ve vztahu k jeho protikladu: tím je člověk „s pevným bodem A, racionální člověk v racioidní oblasti“…

Z překladu Jitky Bodlákové připravil Petr Turek. Účinkuje Jiří Hromada. Režie Petr Mančal.

11. 11. 2018

Angela Merkelová. Šedá myš se proměnila v nejvýznamnější političku světa (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 23:36

Daniel Kroupa. Glosa.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 11. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Kroupa, Daniel: Daniel Kroupa: Angela Merkelová. Šedá myš se proměnila v nejvýznamnější političku světa. In web ČRo Plus, 7. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „No, s tou to teda nevyhrajou,“ řekl mi v roce 2000 polohlasem do ucha tehdejší předseda ODS.

Seděli jsme v nově otevřeném sídle Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Berlíně a právě skončil uvítací projev čerstvě zvolené předsedkyně této strany Angely Merkelové.

Viděli jsme ji naživo a zblízka poprvé a dojem opravdu nebyl nijak oslnivý. Jako osoba působila bezvýrazně a ani v projevu nebylo nic, čím by zaujala: žádná originální myšlenka, žádná vize do budoucnosti, chyběl nadhled i vtip.

No, vyhráli to s ní, říkám si po letech. Šedá myš se proměnila v nejvýznamnější političku světa, dobře zabydlenou v kancléřském úřadě, ve kterém musela řešit i ty nejnáročnější politické výzvy, k nimž patřila světová hospodářská krize, předlužení některých zemí eurozóny, uprchlická krize, ruská agrese na Ukrajině a mnohé další.

(more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress