Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

7. 11. 2019

Grospičova omluva neomluva za výroky o srpnu 1968 (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 12:40

Jiří Pehe. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 6. 11. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit: Pehe, Jiří: Jiří Pehe: Grospičova omluva neomluva za výroky o srpnu 1968. In web ČRo Plus, 6. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy Stanislav Grospič se omluvil za svoje výroky o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.

Učinil tak poté, co jeho vyjádření z 25. října tohoto roku vyvolalo bouři kritiky. Tehdy ve vysílání Plusu prohlásil, že vedení komunistické strany v čele s Alexandrem Dubčekem „nezvládlo situaci“.

Nejednalo se ale prý o okupaci, protože československá armáda a další ozbrojené složky nebyly odzbrojeny podobně jako při nacistické okupaci a státní moc nebyla likvidována. Šlo prý o vstup vojsk, který nebyl šťastný, o „tragický moment“, který nebyl správný. Oběti vstupu vojsk prý pocházely vesměs z dopravních nehod.

Vedení KSČM se po vlně kritiky Grospičovými výroky zabývalo, ale odmítlo se od nich nakonec distancovat s tím, že má právo na vlastní názor. Předseda strany Vojtěch Filip prohlásil, že kritika Grospiče je kampaň.

Grospičova omluva zní: „Dovolte, abych se omluvil za nešťastná vyjádření. Nikdy bych si nedovolil znevážit a hanobit poškození lidského zdraví včetně ztráty lidského života. Nebylo to tak myšleno. Můj výrok byl nešťastný. Mnohokrát jsem se vyjádřil, že vstup vojsk byl špatný a tragický a zanechal hluboké rány. Mrzí mě, jak byla má slova vnímána a šířena a velice se za ně omlouvám.“ (…)

6. 11. 2019

Nenahraditelnost a zakázaní spisovatelé (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:01

Ivan Hoffman. Glosa.

Natočeno 2019. Premiéra 6. 11. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Hoffman, Ivan: Ivan Hoffman: Nenahraditelnost a zakázaní spisovatelé. In web ČRo Plus,  6. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když v materiálním světě něco doslouží, něčím jiným to nahradíme. Nahrazujeme stále častěji i to, co ještě nedosloužilo, ale musí to uvolnit místo čemusi pokročilejšímu anebo modernějšímu. Od zkušenosti, že všechno je nahraditelné, odvozujeme zřejmě i přesvědčení, že každý je nahraditelný.

Snad to platí v banálním kontextu, že svět pokračuje bez těch, kteří zemřeli, s těmi, kteří se rodí. Když ale nahraditelnost v duchovním světě nahlížíme z bezprostřední blízkosti, tedy osobně, jsme naopak svědky nenahraditelnosti.

Když zemřel Petr Kalandra, řekl mi jeden hudební kritik, že bluesový štafetový kolík po něm převzal Pepa Streichl. Pepa Streichl už také zemřel a třeba je ten pomyslný kolík u někoho z žijících bluesmanů, ale já, jak jde čas, si stále pouštím Petra Kalandru a Pepu Streichla s tím, že je nejde nahradit a ani pro to není důvod. Člověk přece nenahradí své přátele jenom proto, že zemřeli!

Myslím, že každý, kdo se v životě nějak zaplete s obrazem, melodií či slovem by si měl být preventivně vědom své nenahraditelnosti. Souvisí to s odpovědností. Není odpovědné spoléhat na to, že přijde někdo, kdo za nás dopoví větu, najde lepší rým, počká si na správné světlo. S velkou pravděpodobností se tak nestane. (…)

Jazyk máme na všechno (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 12:35

Václav Jamek. Zamyšlení básníka a překladatele nad současným českým jazykem a jazykovědou. Připravil Petr Gojda.

Natočeno 2019. Premiéra 7. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.

Opozice si jde sama pro další prohru s Babišem (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 10:22

Petr Holec. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 5. 11. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty .

Lit.: Holec, Petr: Petr Holec: Opozice si jde sama pro další prohru s Babišem. In web ČRo Plus, 5. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Už čtyřikrát se poslanci sešli, aby (ne)hlasovali o daňovém balíčku a zvýšení rodičovského příspěvku – jednou řádně a třikrát dokonce mimořádně.

Vždycky ale neúspěšně. Opozice totiž jednání zablokovala, když její poslanci přednášeli nekonečné projevy. Třeba šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek naposled téměř tři a půl hodiny četl z evropské směrnice Solvency II. Podle opozičních politiků sice nejde o obstrukce, máloco ale vypadá jako klasická obstrukce právě tak jako Kalouskova sněmovní četba.

Opozice měla jasný plán, kterým chtěla aspoň jednou zvítězit nad vládou a hlavně hnutím ANO: nejdřív nechá schválit zvýšení rodičovského příspěvku, který samozřejmě stojí nemalé peníze, a poté zabrání schválení daňového balíčku, který má i vyšší rodičovskou zaplatit a se kterým už počítá i státní rozpočet na příští rok.

Opoziční strany tak chtěly proti vládě poštvat naštvané rodiče, kteří už s vyšší rodičovskou počítají, teď by na ni ale nezbyly peníze. Opozice by tak shodila vinu na ANO a hlavně jeho šéfa a premiéra Andreje Babiše, se kterým si pořád neví rady. (…)

5. 11. 2019

Protesty v Hongkongu a demokracie (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 15:18

Daniel Kroupa. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 4. 11. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Kroupa, Daniel: Daniel Kroupa: Protesty v Hongkongu a demokracie. In web ČRo Plus, 4. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Protesty v Hongkongu trvají už od června letošního roku a nezdá se, že hned tak skončí.

Zpočátku, když pochodoval úzkými ulicemi milion nespokojených občanů, budil velkou pozornost světových médií. Dnes, přestože je provází násilí, se o nich už referuje jen tak pro úplnost.

Demonstruje se v Katalánsku, Iráku, Chile a také na jiných místech. Proto Hongkong už zajímá jen málokoho. Zkrátka, není to jediné místo na světě, kde jsou lidé nespokojeni a dávají to najevo.

Někde demonstrace vyvolalo zvýšení cen jízdného, jinde vysoké tresty separatistickým politikům anebo chudoba, nezaměstnanost a korupce. Někde protesty proběhnou pokojně, jinde se střílí gumovými projektily či dokonce ostrými. A brutální zásahy policie jsou pak důvodem dalších demonstrací.

Nakonec se v tom většina lidí přestane orientovat a zprávy o podobných událostech prostě jenom bere na vědomí, aniž se nad nimi pozastaví. Takový stav apatie a neschopnosti rozlišovat má však svá úskalí.

Na rozdíl od jiných míst ale v Hongkongu nejde o běžnou nespokojenost s poměry, ale takříkajíc o všechno. Čínská lidová republika, když v roce 1997 přebírala toto území od Velké Británie, přijala závazek, že po dobu 50 let ponechá občanům práva a svobody podle platných zákonů zavedených britskou správou a zachová zde samosprávu. Toto uspořádání se označuje jako „jedna země, dva systémy“. (…)

Ranní úvaha Vladimíra Justa – Léčba paměti s Jiřím Sozanským (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 14:28

Vladimír Just. Ranní úvaha.

Natočeno 2019. Premiéra 5. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 5 min.).

Lit.: Just, Vladimír: Vladimír Just: Léčba paměti s Jiřím Sozanským. In web ČRo 3 Vltava, 5. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když Milan Kundera v Knize smíchu a zapomnění nazval Gustáva Husáka „prezidentem zapomnění“, pak tím přesně pojmenoval podstatu – chcete-li narativ – celého dvacetiletí tzv. normalizace.

Slovo zapomnění jako pojmenování éry je pro toto období dokonce výstižnější, než od počátku matoucí hra s pojmy jako „normálnost“ či jindy „konsolidace“. Ty patří mezi pojmy zastírací: záměrně vypouštěná verbální mlha měla zakrýt nedávno žitou skutečnost let šedesátých, líčených jako rozvrat a zejména pak čerstvý zážitek okupace.

Tyto pojmy vidí fakta z referenční perspektivy moci, nikoli z perspektivy ovládaných. Příkazem dne nebyla normálnost, ale zapomnění. Toto řízené kolektivní zapomnění, toto celonárodní písemné potvrzení, že okupace nebyla okupací, vypuklo hned na prahu „normalizace“ povinnými prověrkami téměř všeho práceschopného obyvatelstva (u straníků se to nazývalo „výměna stranických legitimací“, u nestraníků „pracovní pohovory“).

Následovaly další rituály loajálnosti, jako byla tzv. anticharta, kdy se vyžadovalo zapomenout dokonce na vlastní čtenářskou gramotnost a písemně odsoudit text, který nikdo nečetl. Zapomenout na to, že tu byla nějaká 60. léta, vlastně znamenalo propad do let padesátých.

Stejně jako dnes začíná být příkazem dne u řady historiků, komentátorů i nejvyšších ústavních činitelů zapomenout na samu nenormálnost normalizace, popř. vraždy obyvatel z let 1968-1969 převyprávět jako dopravní nehody.

Už před padesáti lety se ovšem gumování paměti, jež komunisté naordinovali národu svým Poučením z krizového vývoje, beze zbytku nepodařilo. Zůstaly tu ostrůvky neoficiální nebo „šedozónní“ kultury (malé scény, studiová divadla, nová hudba, písničkáři, rockeři), jež si kontinuitu s 60. lety udržely. Zde se řízená ztráta kolektivní paměti nekonala. A proto mohly nezávislé osobnosti po listopadu 1989 bez názorových kotrmelců (nikoli tedy podle oblíbeného hesla „kotrmelci ke krmelci“) vplout do nových poměrů. (…)

4. 11. 2019

Kde by dnes Evropa byla bez Gorbačova? (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 14:53

Libor Dvořák. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 1. 11. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Dvořák, Libor: Libor Dvořák: Kde by dnes Evropa byla bez Gorbačova? In web ČRo Plus, 1. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Právě v těchto týdnech a měsících, kdy si střední a východní Evropa včetně Česka a Slovenska připomíná 30. výročí antitotalitních revolucí, se vynořuje spousta úvah nad tím, jak vskutku fenomenální, byť možná do značné míry bezděčnou roli v tomto procesu sehrál Michail Gorbačov.

Je totiž zcela zjevné, že bez této vskutku historické osobnosti by se koncem 80. let minulého století nic takového neodehrálo.

„Proces pošol“ neboli „proces běží“ – tak zní slavná fráze někdejšího generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova z počátku perestrojky. Michail Sergejevič měl docela určitě pravdu, ovšem problémem především pro autora tohoto výroku je, že v okamžiku, kdy ho pronesl, sám zřejmě nevěděl, co je to za proces a kam že to běží.

Ke Gorbačovově úloze na osvobození vazalských států Sovětského svazu ve střední a východní Evropě se zamýšlí kupříkladu i emeritní profesor východoevropských dějin na Göttingenské univerzitě Manfred Hildermeister.

„Představme si,“ píše pan profesor ve švýcarském listu Neue Zürcher Zeitung, „že na podzim roku 1989 by generálním tajemníkem sovětských komunistů nebyl Michail Gorbačov, ale Vladimir Putin. Došlo by v takovém, případě k pádu Berlínské zdi, k sametovým revolucím v zemích regionu mezi sovětským Východem a kapitalistickým Západem, k demokratické obrodě těchto zemí a ke znovusjednocení obou německých států? Odpověď na tyto otázky je zřejmě jednoznačná – sotva!“ (…)

Kramář krásy – Vachel Lindsay (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 11:58

Zdeněk Vančura. Portrétní esej amerikanisty věnovaný jednomu z výrazných představitelů americké básnické renesance. Připravil Vratislav Färber. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Jaroslav Someš.

Natočeno 2019. Premiéra 4. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.; 12 min) v cyklu Esej.

1. 11. 2019

Les plný hub, kola místo vlaků a alej zničená polní technikou (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 17:34

Alena Zemančíková. Fejeton.

Nastudovala Plzeň v roce 2019. Premiéra 1. 11. 2019 (ČRo Plzeň, 5 min.).

Lit.: Zemančíková, Alena: Alena Zemančíková: Les plný hub, kola místo vlaků a alej zničená polní technikou. In web ČRo Plzeň, 1. listopad 2019  (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Rozhlasový komentovaný „předdušičkový“ výlet. Konkrétně okolím Starého Hroznatova. Co se změnilo za posledních 30 let, když zmizeli pohraničníci? Do krajiny plné rozpadlých domů a hřbitovů si vyšlápla Alena Zemančíková a podělí se s námi o trasu ve svém fejetonu.

Pohraniční krajina je zvláštním způsobem krásná. Součástí dojmu je i její tajemství – člověk v ní narazí na vodní náhony, ve kterých už neteče voda, kolejnice, po nichž dávno nejel vlak, zbytky stavení a zahrad a také hřbitovy. Od otevření hranic v roce 1990 se hodně změnilo, po trase někdejší železniční trati vede cyklostezka, ale nejnápadnější skutečností je postupné splynutí kdysi vojenských zařízení a vůbec ostře střeženého režimu s přírodou a normálním životem.

Moje jubilejní vycházka o státním svátku 28. října podél hranice na Chebsku v okolí Starého Hroznatova se odehrávala v úžasu nad krásou krajiny: je tu hluboký les, jehož svahy a rokle neumožňují velkoplošnou těžbou harvestorem. Les přirozeně smíšený, což na podzim obzvlášť vyniká, a roste v něm všechno, nač si člověk vzpomene: v borové části borůvky, na krajích maliny a ostružiny, na pasekách brusinky a všude houby, které se vyskytují v takovém spektru druhů, že by se z nich mohl sestavit celý mykologický atlas. (…)

Houbaření z apokalypsy (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 14:41

Radek Štěpánek. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 1. 11. 2019 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Štěpánek, Radek: Radek Štěpánek: Houbaření z apokalypsy. In web ČRo Brno, 1. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslechněte si fejeton, který pro Zelný rynk napsal environmentalista, básník a redaktor nakladatelství Host.

Když přešlo léto, začalo konečně pršet. V posledních týdnech se tak krajina může znovu pomalu probírat z letargie způsobené suchem, které nás sužuje už několik let a v nejteplejší části roku se vždy projeví katastrofálně. Na doplnění zásob podzemních vod ty deště zase asi stačit nebudou, na ukojení krátkodobých radostí ale ano. Češi jsou národem houbařů, a tak to teď do mlh, mechu a kapradí táhne skoro každého, dokonce i sváteční návštěvníky, kteří košík ukrytý někde v kůlně či sklepě opráší třeba jen jednou dvakrát do roka. Od té doby, co jsem se ze Šumavy přestěhoval do Brna, začínám patřit spíše k nim. A tak jsem taky neváhal.

Na Vysočinu, odkud pochází má žena, to mám teď podstatně blíž než kamkoli jinam, a tak bylo jasné, že půjdeme tam. Jasně, dnes už je to většinou krajina vyschlá a sežraná kůrovcem, s tím už jsem se ale tak nějak smířil za poslední dva roky. Žal, s nímž jsem to všechno dění sledoval, už přebolel. A tak jsem si říkal, že to houbaření zas až tak strašné nebude a nenabídne nám žádnou novou zkušenost: vybereme si les, který ještě stojí a roste, vyhneme se místům, která jsme mívali rádi, abychom nestáli zkáze tváří v tvář, půjdeme houbařit bez očekávání a tím se zkusíme vyhnout zklamání. Jenže všechno se naplánovat nedá.

Vyrazili jsme do kdysi hustých lesů mezi Novou Říší a Krasonicemi. Les tam stál ještě v létě. Když jsme tam ale přijeli tentokrát, byl už poslušně vyskládaný podél silnic jen jako mrtvé dřevo, rozřezané do několikametrových klád a poskládané do obřích hranic. Po zplundrovaných planinách v okolí silnice jsme vyrazili tam, kde les ještě stál. A světe div se, nebyli jsme zdaleka sami, kdo tou přízračnou krajinou šel. Ve zbývajících ostrůvcích lesa jsme potkávali spousty dalších zoufalců, kteří vyrazili na houby s námi. (..)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress