Petra Tanclová. Sedmá epizoda z řady dokumentů založených na archivních materiálech se zabývá první spartakiádou, která se v na Strahově konala v roce 1955. Dramaturg Marek Mojžíšek. Zvukový mistr Tomáš Pernický. Produkce Petra Petříčková.
Hovoří historik MA, MPhil Petr Roubal, Ph.D. /Ústav pro soudobé dějiny dějiny AV ČR/, autor knihy Československé spartakiády (Academia, 2016).
Natočeno 2025. Premiéra 26. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 48 min.) v cyklu Radiodokument.
Lit.: anonym: RADIOSTOPY. Připraven k práci a obraně vlasti. První celostátní spartakiáda. In web ČRo 3 Vltava, 26. 6. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sedmý díl cyklu RADIOSTOPY nás přenese do let 1953 až 1955, kdy se připravovala a poté uskutečnila první spartakiáda. Proč se komunisté rozhodli využít tradice všesokolských sletů a čím se od nich spartakiáda odlišovala? Na jaké potíže při přípravě narazili a jak tyto monstrózní akce vnímala veřejnost a sami cvičenci?
První celostátní spartakiáda se uskutečnila roku 1955 a hlavní masová cvičení na Strahovském stadionu probíhala od 23. června do 5. července. Komunistická strana vycházela u spartakiád ze sokolské tradice. Roku 1948 během sletu Sokol ještě podporovala, ale na základě protestů sokolstva proti ní se od něj odvrátila a tělovýchovnou organizaci se rozhodla zlikvidovat.
Perzekuce vyvrcholila roku 1952, kdy byla formálně ukončena vedoucí úloha Sokola v tělovýchově a vlastně zrušena i samotná organizace. Nahradila ji Dobrovolná organizace Sokol, která fungovala na venkově a v menších městech. Komunisté si vytvořili nový systém státního řízení tělovýchovy.
I když se měly sportovní aktivity „odsokolnit“, tak na popud prezidenta Antonína Zápotockého se rozhodlo tradice sletů využít a uspořádat I. celostátní spartakiádu. Hlavním důvodem bylo, že po smrti Stalina a Gottwalda, tedy hlavních tváří komunistického režimu, cítili komunisté potřebu svoji vládnoucí úlohu znovu legitimizovat. K tomu měla dopomoci právě masová cvičení na Strahově, ve kterých se mělo projevit „kolektivní přání lidu“ v budování socialismu pokračovat. Spartakiáda roku 1955 (a poté i roku 1960) měla tak zvláštní hybridní tvar. Propojovaly se u ní sokolské tradice se socialistickým realismem.
Spartakiáda měla být také vyvrcholením oslav 10. výročí osvobození. A komunističtí činitelé chtěli, aby předchozí slety vším převyšovala – jak sestavami, tak počty cvičenců. Od samého začátku I. celostátní spartakiádu ale provázely problémy.
Nedařilo se získat dostatečné množství cvičenců a cvičenek. Vybraní museli být většinou donucováni. Aby se splnil vysněný rekordní počet zúčastněných, zapojili se paradoxně i bývalí sokolové. Také se účastnilo obrovské množství mládeže, na které bylo jednodušší vyvíjet nátlak.
Všechna cvičení i další akce byly přenášeny rozhlasem. Na hlavní reportáže ze spartakiády se připravovalo 35 reportérů z různých redakcí. Ti pracovali v rámci speciálního rozhlasového vysílacího štábu pod vedením Josefa Koláře. Komentování spartakiády již nebylo tak striktní jako dřívější živě komentované akce. I když komentáře musely být nacvičené, reportéři měli možnost i improvizovat.