Dokumentární seriál o české národní povaze. Jací jsme my Češi? Co pravdy je na rčeních o „zlatých českých ručičkách“ nebo „co Čech, to muzikant“? A nejsme spíš zápecníci, jak se o nás také někdy říká? Po tom pátrá nový dokumentární seriál. Připravil Vít Pohanka. Dramaturg Jan Herget. Zvukový mistr Valerie Racmanová, Ladislav Čurda.
Natočeno 2022. Premiéra 1. dílu 25. 9. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 2. dílu 2. 10. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 3. dílu 9. 10. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). K poslechu zde.
Obsah: 1. Zlaté české ručičky – 2. Co Čech, to muzikant – 3. Smrádek, ale teploučko.
Lit.: Pohanka, Vít: Češi: klišé a realita. Zlaté české ručičky. In web ČRo 2 Praha, 25. září 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Češi jsou šikulové. Svědčí o tom aspoň úsloví o „zlatých českých ručičkách“. Ale není to spíš sebechvalný blud? Vít Pohanka se na to v prvním dílu Dokuseriálu Dvojky ptá úspěšného podnikatele ale také výtvarníka Miloše Slámy, který získal patent na unikátní linorytový lis.
Akademický slovník současné češtiny rčení o zlatých ručičkách zná a definuje ho jako tradiční českou schopnost něco vyrobit, vymyslet nebo opravit neobvyklým, improvizovaným, ale účinným způsobem.
O tom, že jsou Češi pracanti, a ještě k tomu šikovní, se navzájem rádi utvrzujeme. Ale je to opravdu tak? (…)
Lit.: Pohanka, Vít: Češi: klišé a realita. Co Čech, to muzikant. In web ČRo 2 Praha, 2. říjen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vít Pohanka v rozhovorech s profesionálními hudebníky a skladateli i amatérskými muzikanty a také žáky Základní umělecké školy pátrá po tom, jestli jsme opravdu národem s mimořádně vyvinutým sklonem k hudbě, nebo si to o sobě spíš jen myslíme. O své názory se dělí historik a profesor Karlovy univerzity Milan Hlavačka, multiinstrumentalista a kapelník Jiří Pavlica a amatérští muzikanti, pro které hudba znamená neodmyslitelnou součást života, a nedokázali by bez ní žít.
Jedna věc je jistá: hudební výchova v každé škole nejenom v každém městě ale i vesnici má v českých zemích tradici přinejmenším od baroka. Národní obrozenci jako třeba Alois Jirásek sice často líčili katolickou církev a její působení na venkově jako nástroj k potlačení českého jazyka a kultury, jenže právě ona hrála v hudebním vzdělávání českého národa naprosto klíčovou roli. Potvrzuje to i historik, profesor Karlovy univerzity Milan Hlavačka:
„Ke katolickému ritu patří hudební produkce. Dnes bychom asi řekli, že je to otázka ‚medializace‘ nebo popularizace mše. Šlo o to přivést lidi do kostela tím, že nabídnete kvalitní hudbu. A katolická církev byla největším mecenášem hudebních skladatelů.“ (…)
Lit.: Pohanka, Vít: Češi: klišé a realita. Smrádek, ale teploučko. In web ČRo 2 Praha, 9. říjen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jsme my Češi opravdu takoví zápecníci,, že nám vyhovuje spíš ten příslovečný „smrádek a teploučko“, než abychom se o něco skutečně snažili? Abychom byli ochotní i třeba riskovat možná skromnou a nepříliš zajímavou ale zároveň poklidnou existenci? V posledním dílu dokuseriálu uslyšíte příběhy lidí a příklady historických faktů a statistik, které to potvrzují a zároveň vyvracejí.
„Zápecník“ je výraz, který Slovník spisovného jazyka českého obsahuje a vysvětluje, že je to hanlivé označení člověka bez širšího rozhledu, šosáka, zaostalce, omezence. Je v něm i citace: „Nerudův boj proti českým zápecníkům“, přívlastek „zápecnický“ a příslovce „zápecnicky“ s příkladem: „zápecnicky opěvovat malé poměry“. Je to pro mě názorná ilustrace toho, že Češi mají tento výraz skutečně zažitý. Ale zároveň mne napadají otázky: je to opravdu tak? (…)